Plošná omezení kvůli koronaviru jsou zpátky. Přestože vláda počátkem června slíbila, že už žádná plošná opatření zavádět nebude. Od půlnoci ze soboty budou znovu povinné roušky na vnitřních hromadných akcích nad sto osob, oznámil ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Zakončil tak 24hodinový maraton, během něhož několikrát změnil názor. 

„Nebudeme zavádět žádná opatření, která by omezovala ekonomiku nebo volný pohyb osob. Přijatá opatření vycházejí z informací krajských hygienických stanic podle jejich zkušeností s novými ohnisky,“ řekl Vojtěch. Co už neřekl, je, že opatření vycházejí také z tlaku premiéra Andreje Babiše, který razí tvrdší postup, než Vojtěch původně plánoval.

Na osobě ministra Vojtěcha a proměnách jeho postojů si můžeme celkem hezky ilustrovat, kdo vlastně v republice a dotčených resortech vládne. Nebo možná nevládne.

Obrázek vydá za tisíc slov, tady jeden je:

A nyní slovy: Uprostřed příběhu stojí tragikomická postava ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. Ve středu po jednání s premiérem Babišem oznámil, že do pátku zváží zavedení preventivních celostátních opatření proti šíření koronaviru.

Ve čtvrtek dodal, že je vyhlásí v pátek a platila by od pondělí. To bylo dopoledne. V podvečer už ohlašuje plošná opatření platná od soboty večer až neděle ráno. Kdo tedy vlastně vede ministerstvo zdravotnictví?

Otázka je to zdánlivě nadbytečná, snad trochu návodná. Už ve středu Babiš Vojtěcha káral, povolal si ho na kobereček. Vojtěch se rozhýbal, ale málo. Ve čtvrtek se rozhýbal trochu víc, ale zase dostal facku. Jsem nespokojen, vzkázal Babiš odkudsi od Hradce.

„V 18:00 bude mít pan ministr Vojtěch tiskovku, kde je už teď potřeba avizovat opatření, část bude platná od zítra (pátku), část od pondělí. Musíme na vývoj reagovat rychle,“ řekl Babiš.

Přeloženo – Vojtěch rychle nereaguje, to já reaguji rychle, Vojtěch poslouchá, co já řeknu. Od počátku, minimálně od středy, bylo zřejmé, že je to právě Babiš, kdo tlačí na přísnější režim. Nakonec si to i protlačil, on vládne, COVID má telefon na Babiše, ne na Vojtěcha.

Kde brát?

Ministr Vojtěch, věrný svému hudebně-zábavnímu talentu, si pro obveselení publika zkouší různé historické role. Tu Antonína Zápotockého, který tak dlouho popíral měnovou reformu, až ji vyhlásil bez varování na druhý den. Pro milovníky opravdových komedií se pak Vojtěch zhlédl v bývalém letním povodňovém pražském primátorovi Igoru Němcovi („Situace je nadmíru výtečná.“). Nabízí se i známá figura „kůl v plotě“.

Anebo je všechno trochu jinak a ministr svému resortu prostě nevládne. Jednoduše musí poslouchat a šoupat nohama, když se baví starší. Ve slavné divadelní hře Ivánku, kamaráde je k tomu jisté expresivní přirovnání, kterému se z vrozené slušnosti vyhneme, ale praví se tam cosi o silných a silnějších psech.

Proč Babiš Vojtěcha neodvolá? Kromě personální bídy hnutí ANO i proto, že se Vojtěch v podstatě osvědčil. Je mírný, když je potřeba, podrží tašku, když je potřeba, nechá se na tiskovce slušně řečeno sjet („Řekněte jména, nebuďte slušnej!“) a svému šéfovi dá vyniknout. Když je průšvih, ochotně hází vinu tu na epidemiology, tu na hygieniky. Případně si posype hlavu popelem sám a omluví se za nedostatečnou komunikaci. Prostě ideál.

Samozřejmě, že by se další postavy ochotné hrát s Babišem konjunkturální divadlo našly. A je docela dobře možné, že právě teď sledujeme veřejný odraz takové zákulisní hry.

I Vojtěch se jistě rozhoduje na základě nějakých tvrdých faktů (nebo v to aspoň pořád ještě doufáme). Ta mu jistě někdo připravuje, předkládá. Když zvolil po středě pomalejší postup (za který ho Babiš vykrákal), jistě to bylo něčím podložené. Škoda je, že resort za téměř půl roku nebyl schopen předložit jasná kritéria, co se bude dít za jakých podmínek, jasnou cestovní mapu opatření.

Máme plán! Okénka!

Teď už víme, že nám vláda mnohokrát neříkala pravdu. „Neměli bychom se nechat strašit,“ řekl Babiš na adresu opozice na začátku června, když žádala informace, jak to bude vypadat, až se dostaví druhá vlna. „Nechápu, co od nás opozice chce, už to nebude nikdy plošné opatření.“

A šup, jsou tu plošná opatření.

Můžeme se tomu smát, můžeme se dokonce vztekat, že jsou náhubky zpět, ale to je zhruba tak všechno. Tedy kromě toho, že bychom se měli ptát znovu na to samé: Co bude, až přijde třeba třetí vlna, čtvrtá? Co když se nepodaří zkrotit druhou? Jaký má vláda plán? Chytrou karanténu? Opravdu? Věří tomu ještě někdo?

Plán má třeba ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová. A teď poslouchejte dobře:

– Máte krizové scénáře, kdyby posilovala pandemie?
+ Ale tady nemůžete mít scénář.
– Čekala bych, že máte.
+ Byli bychom rádi, aby fungovaly kuchyně, okénkové provozy.
– Máte ty scénáře napsané?
+ Takto to nemáme. Ale jsme už poučeni.

#kVeci a Klára Dostálová https://t.co/v6fMOo3meZ

— Marie Bastlová (@MarieValaskova) July 23, 2020

Čili okénka a poučení z krizového vývoje. Někde v hlavě, možná. Na papíře nic.

Vláda se neshodne ani uvnitř. Babiš sice požaduje přísnější postup než Vojtěch, ale znovuzřízení krizového štábu nechce ani jeden. O něm mluví jen ministr vnitra a šéf ČSSD Jan Hamáček. Proč vede linie mezi vládními stranami? Vycházejí z jiných informací? Je situace viděná z Letné jiná než o pár kilometrů níž proti proudu Vltavy Na Moráni? Nebo jde o ten červený svetr, který tak hezky funguje?

Podle Hamáčka se bude vláda v pondělí zabývat otázkou, za jaké situace by se činnost Ústředního krizového štábu obnovila. Podle Babiše ne: „Není důvod, zvládá se to zatím v rámci normálních zákonů, kompetence ministerstva zdravotnictví. Budeme o tom jednat.“

Rozuměj: zdravotnictví je naše, zahrajeme si to sami. Krizový štáb je vnitra (Hamáčkův), ten nepotřebujeme. Do věcné kompetenční debaty nám zasahují stranické třenice a běžící předvolební kampaň. Žebříčky oblíbenosti dlouhodobě ukazují, že na špici jsou ti, kdo jsou vidět. Takhle jednoduché to je.

Ale zpátky k ministru Vojtěchovi. Nemusíme mít v čele všech resortů ty nejlepší odborníky. Měli bychom je požadovat, jistě, ale jak jde čas s vládou Andreje Babiše, pomalu začínáme být vděční i za to málo. I Babišovi je dobře známo, že ministři nerostou na stromech. Přesto se ale nedovedeme ubránit dojmu, že by si republika na zvládnutí primárně zdravotnické krize zasloužila víc. Ale třeba to nějak dáme i tak a v nejhorším si zase něco ušijeme. Nebo stlučeme rakev.

Text zveřejňujeme s laskavým svolením HlídacíPes.org.