Je to k nevíře. Zatímco léto vylidnilo metropoli a Pražané sledují místní dění spíše na dálku, odehrává se v jejich domovině unikátní přehlídka kabátů. Nejen nápad, i místo akce je originální, probíhá totiž na pražském arcibiskupství na počest (sic!) obnovení Mariánského sloupu. Počasí nepočasí, na molu je tlačenice: kabáty tu převlékají zkušení profíci i amatéři. Hlavně ale přední šíbři oboru a mezi nimi nejbližší z bližních primase Duky: Jana Bobošíková a Jiří Ovčáček. Právě ti tam spolu s dalšími pozvanými podepsali poselství, které mělo být v soše uschováno pro příští generace.

Kdy přesně uzřela Boha někdejší komunistická kandidátka na prezidentku a Husákova svazačka, ví jen on. Zda předtím, nebo potom, kdy už nebylo kam kandidovat a kolem Duky bylo zrovna volno ke zviditelnění, se proto nedozvíme. Zato u bývalého redaktora komunistických Haló novin to lze tvrdit takřka s určitostí. Dříve zuřivého bojovníka komunistické propagandy proti církvi a zlým „prelátům“ nejspíš osvítily intimní jízdy hradní limuzínou s ambiciózní katoličkou Hanou Lipovskou, kterou vyslala do Rady České televize škodit ausgerechnet biskupská konference. Podezírat dvojici z jiných důvěrností je mimo realitu, kde nic není, ani smrt nebere, a Petrovy kameny jsou daleko.

Bobošíková i Ovčáček mají navíc dokonalé mimikry. Kde je třeba zrudnout, tam zrudnou, a hodí-li se čerň, pak zčernají. Společné mají hlavně krédo, jež jim učarovalo v deníčku veselé vdovy a legendární komunistky Gusty Fučíkové. „Život bez funkce je horší než smrt,“ říkávala a ve funkci se dožila málem stovky. Že světské posty imponují i zdejšímu nejvyššímu pastýři, není také žádným tajemstvím. U ateisty Zemana, který jede místo na pietu kardinálu Beranovi radši na sjezd komunistů, je Duka jako doma. Ovčáčka osobně biřmoval a Bobošíkové pro změnu sekundoval v pobočce Vodičkových „bojovníků za svobodu“ v Lidicích. U mocných primas přehlíží ledasco, i růženec v dekoltu ministryně financí.

Podpisem pamětní listiny, uchované pro budoucí časy v Mariánském sloupu, teď převlékají Bobošíková i Ovčáček kabáty se sobě vlastní lehkostí. A kardinál Duka jim do nich ochotně pomáhá. Před osmi lety totiž Jana Bobošíková coby kandidátka KSČM na nejvyšší úřad v zemi poslala otevřený dopis prezidentu Klausovi s výzvou, aby nepřipojil svůj podpis pod zákon o majetkovém vyrovnání státu s církvemi. Zato dnes, jak na sociálních sítích trefně poznamenal novinář Marek Wollner, měla být vedle kardinála Duky „zazděna“ v útrobách Mariánského sloupu jako čestná podporovatelka jeho obnovy.

Kuriózní obrat lze zaznamenat i u Zemanova mluvčího. Se stejnou vervou, s jakou baví internet svými přeskoky mezi bolševickou arogancí a náboženským vytržením, Ovčáček před léty zaútočil na pražského biskupa Václava Malého. „Vedle údajných represí proti svobodě slova a tisku panuje v Bělorusku podle Malého malé povědomí o Západě a situace v lidských právech se prý zhoršila. Co je však patrně nejhorší, podle církevního představitele v Bělorusku nefunguje tržní ekonomika. Tu ostatně ctihodný prelát pomáhal v naší republice aktivně spoluzavádět, a tak mu její nedostatek u západního souseda Ruska nedává spát,“ napsal sarkasticky v Právu. Dnes v katedrále svatého Víta čítává bez uzardění z Bible. S Dukovým svolením a …v přítomnosti biskupa Malého.

„Konverze“ hvězdné pěchoty komunistů k oltáři za osobní asistence českého primase je smutným příznakem chudoby ducha části české společnosti 21. století. Pochybnosti se nepřipouštějí, naopak: na dopoledním žehnání Mariánského sloupu se Duka obořil na Piráty, kteří vidí akci jinak než on. Tolerance nikde, jen pichlavé příměry, poučování a zlostný tón à la Zeman. Kdo s ním neskáče, není Čech. Vítěz bere všechno. O Mariánský sloup tu jde až na posledním místě…