Vicepremiér a ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) a premiér Andrej Babiš (ANO) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Tlak Vojtěcha Filipa na odvolání ministra zahraničí Tomáše Petříčka vypadá jen jako laciné gesto před volebním sjezdem KSČM. Jedná se ale o širší partii se zájmy Hradu v pozadí. Premiér Babiš proto uvažuje o rekonstrukci vlády, kterou nabídl Janu Hamáčkovi. Zatím neúspěšně.
S odezníváním nouzového stavu se rozvolňují nejen vládní restrikce, ale i koaliční jednota. Pravdivé nebylo ani lakování situace narůžovo Andrejem Babišem a Janem Hamáčkem, že se prý v krizi vztahy ve vládě utužily. Navenek byly patrné až příliš časté spory o kompetence, zajištění ochranných pomůcek, jednotnou komunikaci, způsob a rychlost rozvolňování zákazů a nařízení, ale i o následné kroky, jak restartovat poškozenou ekonomiku.
Přestřelky mezi ANO a ČSSD
Dnes tyto tlumené rozepře vyplouvají na povrch. Premiér Babiš se navezl do poslanců ČSSD, že jsou nekolegiální a rozdrobení na deset frakcí, kde si každý hraje sám na sebe. S předsedou Hamáčkem prý vychází dobře, ale fakticky naznačil, že je slabý vůdce, který si v klubu neumí zjednat pořádek.
Nejvíce Babiše irituje ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, která podle něj s nikým z vlády nevychází dobře, je příliš složitá a ambiciózní. Hamáček Maláčovou brání a naopak kritizuje výkony ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. Navrhuje jeho náhradu Vojtěchovým bývalým náměstkem Romanem Prymulou.
Máme seznam
Nyní se do této přestřelky vložil předseda KSČM Vojtěch Filip, který přitvrzuje nejen v normalizační rétorice, ale i v personálních požadavcích. I on dlouhodobě kritizuje Vojtěcha, ale nyní si vzal na paškál ministra zahraničí Tomáše Petříčka. Pokud nebude odvolán, vyhrožuje bojkotem podpory vlády.
„Máme seznam. Panu premiérovi jsem řekl, jaké kroky budeme činit tak, aby bylo jasné, že se nesmíříme s tím, že Česká republika v podstatě mluví o suverenitě státu, ale poklonkuje a realizuje politiku, která není v českém národním zájmu,“ oznámil Filip. O jaké ultimátum se jedná, zatím nevědí ani jeho spolustraníci.
Podle šéfa komunistů je největším Petříčkovým selháním, že se připojil k prohlášení ministrů zahraničí České republiky, Bulharska, Estonska, Maďarska, Lotyšska, Litvy, Polska, Rumunska, Slovenska a USA k 75. výročí konce druhé světové války. V něm se mimo jiné uvádí, že květen 1945 sice přinesl do Evropy mír, ale její střední a východní část zůstala skoro padesát let pod nadvládou komunistických režimů.
Kolaborace s Kremlem
Filipova drzost nemá strop. O poklonkování, které není v českém národním zájmu, hovoří šéf komunistů, který krátce předtím poskytl servilní rozhovor ruskému armádnímu deníku Krasnaja zvezda, kde v uctivém předklonu mimo jiné pošpinil odkaz legionářů, kteří sehráli významnou roli při vzniku Československa.
Není to poprvé, kdy Filip a jeho soudruzi otevřeně kolaborují se zájmy Kremlu. Místo aby byl okamžitě sesazen z funkce prvního místopředsedy Sněmovny, Babiš a Hamáček ho podrželi. Proto komunisté zcela ztrácejí zábrany a stále častěji se v nich probouzejí předlistopadové instinkty.
Babiš tvrdí, že žádné Filipovy podmínky nezná a Petříčkovo odvolání nyní neplánuje. „Je nominant ČSSD a my máme koaliční smlouvu. Je to pro mě nová informace, ale já tu koaliční dohodu držím, a tak to v tuto chvíli ani nemohu komentovat,“ reagoval. Jeho slova však platí s jistou rezervou. Už jednou koaliční smlouvu porušil, když odmítl nominaci místopředsedy ČSSD Michala Šmardy na ministra kultury.
Soulad s Hradem
Nejde však jen o osamocenou, a tudíž nicotnou iniciativu šéfa KSČM, který si před podzimním volebním sjezdem komunistů kvůli své slábnoucí pozici brousí ostruhy. Na odchod Petříčka tlačí i Hrad, jelikož dostatečně nereprezentuje jeho východní orientaci, a v tom se shoduje s Filipem.
Prezident Zeman navíc nedávno Petříčkovi vyčetl, že se údajně potají schází s vlivným členem pražské organizace ČSSD Miroslavem Pochem, jehož kdysi odmítl jmenovat ministrem zahraničí. Petříček si také příliš nepomohl nešikovným článkem, ve kterém se vymezil proti izraelské politice, aniž to s kýmkoli konzultoval. Sám to nakonec uznal, ale bylo by přehnané a nemístné, kdyby byl kvůli této zámince odvolán, zatímco „biľakovský“ kolaborant Filip by zůstal ve funkci.
Schůzka Babiše s Hamáčkem
Nyní v parlamentních kuloárech koluje informace, že tuto hozenou rukavici zvedl i premiér Babiš. Počátkem týdne měl jednání s předsedou ČSSD Janem Hamáčkem, na kterém měl podle těchto zdrojů navrhnout rekonstrukci vlády. Odešli by z ní dva ministři sociální demokracie a dva za hnutí ANO.
Babiš na tomto jednání požadoval odchod ministra zahraničí Tomáše Petříčka a ministra kultury Lubomíra Zaorálka. Reciproční jména nejsou známa, ale dá se předpokládat, že by jedním z obětovaných ministrů ANO byl šéf resortu zdravotnictví Adam Vojtěch.
Hamáček tento návrh odmítl, jelikož by ho stejně nebyl schopen prosadit. Jeho pozice je oslabena natolik, že po hrozícím propadáku v krajských a senátních volbách sonduje únikovou cestu na post velvyslance ve Spojených státech.
Proč Zaorálek?
Zatímco v Petříčkově případě jsou „provinění“ jasná, u ministra kultury lze jen spekulovat. Zaorálek nepatří mezi oblíbence ani premiéra Babiše, ani prezidenta Zemana. Jako první člen vlády se omlouval za selhání (ministra Vojtěcha) při zajištění roušek a respirátorů v době, kdy premiér mystifikoval veřejnost, že jich je dostatek.
I když to Zeman nepřiznal veřejně, nemůže se mu příliš líbit, že Zaorálek neguje práci svého předchůdce Antonína Staňka, který šel Hradu na ruku. Zaorálek zrušil Staňkovo rozhodnutí a vrátil památkovou ochranu teplickým Hadím lázním. Staněk přitom vyšel vstříc byznysovým zájmům významného sponzora prezidentské kampaně Jaroslava Třešňáka.
Zaorálek považoval za nešťastná Staňkova trestní oznámení na šéfy Národní galerie Jiřího Fajta a Muzea umění Olomouc Michala Soukupa. Obě byla jako nedůvodná policií odložena a ministr se jim poté omluvil.
Zaorálek také s Petříčkem (a s Karlem Schwarzenbergem) podepsal onen kontroverzní článek o izraelských plánech na Západním břehu Jordánu a kritizoval Zemanovu nominaci bývalé ministryně spravedlnosti Heleny Válkové (ANO) na post ombudsmanky poté, co vyplavala na povrch její spolupráce s neblaze proslulým prokurátorem Urválkem.
Manévry nekončí
Filipovy manévry naznačují, že tato partie ještě není dohrána. Bude také záležet na tom, nakolik bude chtít Babiš situaci vyhrotit. Takticky by se mu hodilo spojit říjnové krajské volby s předčasnými volbami do Poslanecké sněmovny. Ještě by se mohl vézt na vlně boje s koronavirem, zatímco příští rok hrozí vážné ekonomické problémy a drasticky narůstající zadlužení státu.
Hnutí ANO je navíc oslabováno tristními poměry v Jihomoravském a Středočeském kraji a částečně by mu pomohla vyšší volební účast v krajských volbách.
Cesta k předčasným volbám však není jednoduchá, čas běží, a rovněž se ukáže, jestli hnutí ANO nakonec vsadí na rizikový vydírací potenciál komunistů, kteří sami bojují o parlamentní přežití.
