KOMENTÁŘ / V poslední době se vede rozjitřená diskuse kolem dovozu ukrajinského obilí do některých zemí EU. Nyní do ní vstoupil Andrej Babiš, jenž propásl příležitost mlčet. Česka se tato věc téměř netýká. Dal tím jen najevo, že levnější konkurence není v jeho obchodním zájmu.
Před rokem otevřely státy Evropské unie hranice pro dovoz obilí a dalších plodin z Ukrajiny, aby pomohly tamní ekonomice. Rusko po vojenské agresi původně zablokovalo trasy pro jejich vývoz do Afriky přes Černé moře a náhradní doprava vede přes Polsko, Slovensko, Maďarsko a Rumunsko.
Situace se vyhrotila poté, kdy se část vyvážených komodit dostala na některé východní trhy. Polsko, Maďarsko a Slovensko nyní zakázaly dovoz ukrajinské produkce. Pod tlak se dostal i ministr zemědělství Zdeněk Nekula, který žádné jednostranné kroky nechystá.
Další strašák
Stínová vláda ANO vyzvala Fialův kabinet, aby „neprodleně začal konat a sdělil informace o stavu obilí dováženého z Ukrajiny“. Pokud by obsahovalo nepovolené látky, měl by rovněž přistoupit k zákazu jeho dovozu.
Podle stínové ministryně zemědělství Margity Balaštíkové, jež v nedávné minulosti prosazovala kvóty pro české potraviny v obchodech, prý ministr Nekula tím, že nekoná, údajně ohrožuje zdraví českých občanů.
Nyní do debaty vstoupil Andrej Babiš. „Proč teď to obilí jde do Evropy? No protože do Afriky jde místo toho ukrajinského obilí ruské,“ pozastavil se nad tím a hlava mu to prý nebere.
Konkrétnější byl europoslanec ANO Martin Hlaváček, jehož výstup Babiš rovněž umístil na svůj facebookový profil. Hovořil o nepoctivcích, kteří „vozí obilí, které mělo jít původně do Afriky, a prodávají ho se slevou u nás“.
Podle Hlaváčka je obilí kontaminováno zakázanými chemikáliemi. Poté europoslanec přiznává barvu. „Tyto kšefty škodí našim zemědělcům, protože snižují ceny obilí na trhu. Zároveň ohrožují zdraví spotřebitelů,“ tvrdí. Ministři zemědělství si to prý měli ohlídat.
Mýty a polopravdy
Pomiňme, že tyto obavy vyslovují představitelé hnutí, jehož šéf zničil pole sedláka Rady pesticidy. Je to tradiční směs polopravd a zjevných mýtů. V první řadě nelze srovnávat situaci u nás a v dalších východoevropských zemích.
Polsko je klíčový partner Ukrajiny v boji proti ruskému agresorovi, svoji pomoc kompenzuje jiným způsobem a zákaz dovozu je jen přechodný. Nelze také pominout, že v polském zemědělském sektoru pracuje zhruba 15 procent lidí (u nás dvě procenta) a dopady na tamější trh jsou výraznější.
Orbánovo Maďarsko se už tradičně projevuje jako nejsilnější spojenec zájmů Kremlu v EU a rozbouřené Slovensko má před volbami, kde hrozí návrat rovněž proruského politika Roberta Fica.
A jak je to u nás? Kauza ukrajinského obilí je ve skutečnosti nafouklá bublina, objemy jeho dovozu jsou naprosto marginální. Celková domácí produkce pšenice dosahuje 4,8 milionu tun, přičemž z Ukrajiny se dovezly čtyři tisíce tun (necelé jedno promile).
Zástupné problémy
Proto působí krajně nedůvěryhodně stanovisko Zemědělského svazu, zastupujícího velké agrární podniky, že kvůli dovozu ukrajinského obilí mají na skladech jeho nadbytek.
„Zásoby obilí jsou po dovezení ukrajinské pšenice do České republiky příliš vysoké, kvalita je ale nízká. Navíc hrozí, že naše mnohem kvalitnější obilí vypěstované podle standardů platných v Evropské unii nebudeme mít kam uskladnit,“ uvedl předseda svazu Martin Pýcha. Připomeňme jen, že loni agrolobbisté v čele s Janem Velebou hrozili hladomorem.
V Česku je aktuálně uskladněno 2,6 milionu tun obilí, což je způsobeno hlavně zvýšením jeho meziroční produkce o 40 procent. Při porovnání tohoto stavu se skutečným dovozem z Ukrajiny se nelze ubránit dojmu, že zástupci místní velkoprůmyslové agrolobby, jež loni dosáhla rekordního zisku 22 miliard korun, ztratili veškerou soudnost.
Chimérou je i vytváření dalších strašáků o dovozu údajně kontaminované produkce. Resort zemědělství ujišťuje, že probíhají velmi podrobné kontroly dováženého obilí, a pokud by došlo k nálezu nevyhovujících vzorků, byla by vyřazena celá šarže.
To se dosud nestalo. Neplatí tedy další konspirační scénáře šířené místní Putinovou pátou kolonou, že česká vláda připouští dovoz „jedovatého“ obilí. Proč se k těmto hlasům přidává hnutí ANO, když má tzv. „obilná krize“ na naši ekonomiku jen mizivé dopady?
Kde jsou zájmy zákazníka?
Opoziční lídr znovu odkryl karty. Skutečné důvody vyjevil jeho europoslanec Hlaváček, když hovoří o kšeftech, které snižují ceny obilí na trhu.
Agrofert je zdaleka největším zemědělským a potravinářským hráčem na domácím trhu se všeříkajícím mottem „z pole až na vidličku“. Má dominantní postavení v pekárenském průmyslu, kam distribuuje své vypěstované obilí.
Babiš se neustále zaštiťuje zájmy lidí a ohání se drahotou potravin, ze které viní vládu. Dovoz levnějšího obilí, jež by mohlo přispět ke snížení cen pečiva, mu však nevoní.
Zatím nereagoval ani na skutečnost, že ceny obilí na světových trzích klesly od loňského jara o třetinu a padají už jedenáctý měsíc za sebou. Není v tom sám. Podobně vystupují i další obří agrární korporace, jež by potřebovaly větší konkurenci jako sůl.
Šéf ANO se tak nechová poprvé. Není to tak dávno, co považoval za nekalou konkurenci levnější polské potraviny a prostřednictvím ministra zemědělství Tomana – údajně kvůli nižší kvalitě – brzdil jejich dovoz. Dnes mu vadí „nekvalitní“ ukrajinské obilí.
„Babiš by měl mlčet. Naší země se tento problém téměř nedotýká. Evropské úřady teď budou hledat přijatelné řešení pro ukrajinské i unijní zemědělce s cílem více podpořit jeho odbyt v Africe,“ říká pro deník FORUM 24 europoslankyně Veronika Vrecionová.
To nic nemění na pokrytectví majitele impéria Agrofertu v dalším střetu zájmů, jemuž šlo vždycky v první řadě o vlastní profit. Podprahově nahrává protiukrajinským náladám, a kdyby mu šlo o zákazníka, už dávno by své potravinářské zboží zlevnil – a ještě by se tím pochlubil.