Když u Lumbeho vily vzplály trenky, mělo jít podle pana prezidenta o autentický kus látky vzešlý z rukou skupiny Ztohoven. Podle triumfujícího výrazu hlavy státu i jeho kohorty (jak pěkně tituluje tyto figury předseda Ústavního soudu), by jeden uvěřil, že se skutečně na hranici škvaří originál. Ale je třeba být opatrný.

Po kouzelnickém čísle se jmenováním ministra zahraničí, kdy jsme nebyli schopni se dobrat ani počtu dopisů ani jmen, která se na nich v jednotlivých verzích objevovala, je třeba připustit, že ani s těmi trenkami to nebylo tak, jak se to tváří. Možná je originál někde v hradním sejfu a ještě na svou chvíli čeká.

Miroslav Poche na tobogánu lží a výmluv

Ale k důležitějšímu, ke jmenovačním dopisům. Někdo lhal a máme vědět kdo a proč. Jde o zásadní věc, zda byla vláda jmenována v souladu s ústavou. Zcela nepochopitelně se před pár dny strhla pře o pana Pocheho. Stal se červeným hadrem pro komunisty a pana prezidenta. Probíraly se a pokřivovaly všelijaké jeho výroky a stanoviska, aby se tak dosvědčila jeho nekompetence morální i politická.

[ctete postid=“203994″ title=“Vlivná europoslankyně Gräßleová: Vítám, že OLAF vyšetřuje Babišovy firmy. Jejich praktiky musíme sledovat“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2017/05/15-04-29-Cdp-discharge-2013-vote-7-385×230.jpg“ excerpt=“Premiér Andrej Babiš odletěl do Bruselu a v České republice sám sebe prezentoval jako “ permalink=“http://forum24.cz/vlivna-europoslankyne-grasleova-vitam-ze-olaf-vysetruje-babisovy-firmy-jejich-praktiky-musime-sledovat/“]203994[/ctete]

O pana Pocheho mi nejde. Jeho levicové názory na uspořádání společnosti jsou v protikladu s mými. Jde však o to, co se skutečně kolem jeho osoby navršilo, co vyústilo v oprávněné pochybnosti ohledně postupu nejvyšších ústavních představitelů České republiky. Matení a mlžení kolem této kauzy bylo tolik, že se v tom nikdo nevyzná, to byl zřejmě cíl celé operace. Uondat, utahat, odvádět pozornost a za zády veřejnosti  to potom sfouknout tak, jak to vyhovuje hlavním aktérům.

Tak ten děj připomenu a zestručním, abychom se v něm vyznali.

1) 18. května: Předsednictvo ČSSD schválilo nominaci kandidátů na ministry, včetně Miroslava  Pocheho.

2) 15. června: ČSSD kývla na vstup do vlády, po referendu, kde si nechala schválit členskou základnou i nominanty na ministry. Mezi nimi je pan Poche. Andrej Babiš toto jméno nechce komentovat.

3) 16. června: „Za nás platí pět jmen (včetně pana Pocheho), očekávám, že je pan premiér odnese prezidentovi republiky,“ říká Jan Hamáček.

4) 16. června: „Nemohu pana Pocheho navrhnout,“ kontruje Andrej Babiš. Na Facebooku dodává, že pan Poche by se měl zachovat státotvorně a na funkci nelpět.

5) 24. června: Prezident oznamuje, že mu Pocheho Babiš na post ministra zahraničí nenavrhl. Kolonka pro jméno kandidáta byla prý prázdná. Babiš uvedl, že šlo jen o pracovní verzi, oficiální návrh vlády včetně Pocheho prý od něj dostane  prezident v pondělí. Hamáček popuzen výroky prezidenta  a postupem A. Babiše prohlašuje, že pokud nebyl předán na hrad seznam se jménem Poche, jde o „porušení koaliční smlouvy a nemá smysl spolupráci zahajovat.“

6) 25. června: „Je tam pan Poche, protože sociální demokracie jasně řekla, že pokud ho nenavrhnu, tak oni pro vládu nebudou, tak samozřejmě na základě této situace jsem pana Pocheho navrhl,“ prohlásil Andrej Babiš.

7) 27. června: Po jmenování a prvním zasedání nové vlády, sdělil premiér: „Já nikoho nezměnil, ale diskutovali jsme s panem prezidentem, a proto, aby tady nevznikla nějaká krize, takže ta varianta s pověřením pana předsedy Hamáčka byla taky diskutována a ve finále realizována.“

Kolik je nominačních dopisů?

Spadla klec, máme vládu. Jan Hamáček ani Andrej Babiš nehodlali vysvětlit, jak ke změně došlo. Každopádně, pana Pocheho Úřad vlády na jmenovací akt na Hrad nepozval. To už úředníci o změně věděli, když rozesílali obálky? Dříve, než se mohla teoreticky mezi hlavními aktéry odehrát? Z Hradu přišla informace o dvou dopisech (údajně jeden s Pochem, druhý s Hamáčkem).

Změnu v nominaci připouštěl místopředseda ČSSD Martin Netolický s tím, že o transakci Hamáček věděl. Další místopředseda ČSSD, Jaroslav  Foldyna, o tom neví nic. Hamáček a Babiš se odmítali nejprve vyjádřit, potom shodně tvrdili, že dopis byl jeden. Babiš tvrdí, že poslal dopis  v pondělí 25. června. Tam podle jeho předchozího vyjádření Poche figuruje. Kdy a jak zmizel? Kdo ho vygumoval? Porušil prezident ústavu, když svévolně jmenoval někoho jiného, v rozporu s návrhem premiéra? Lhal premiér, lhal Jan Hamáček?

Miloš Zeman následně prozradil, že měl od premiéra dva návrhy na ministry zahraničí: Miroslava Pocheho, a pokud s ním nebude souhlasit, tak v záloze „dočasně“ Jana Hamáčka. Tím by ovšem usvědčil ze lži jak Babiše, tak Hamáčka, kteří do poslední chvíle tvrdili, že návrh byl podle vzájemných dohod jen jediný: Poche.

Nejvíce obelhanou by tak byla česká veřejnost, hned po ní je to tvrdý zásah do vazu sociálním demokratům.

Zisk ČSSD

Celé se to odehrálo na den přesně po sedmdesáti letech od tzv. „slučovacího  sjezdu“, sociální demokracie a komunistů. Kdo tady potom vládl a kdo šel na smrt, do lágrů a vyhnanství, to víme. Proč však sociální demokraté strčili po sedmdesáti letech hlavu do stejné oprátky, je tajemstvím.

Slučovacího sjezdu tentokrát nebude třeba. Zbytky sociálních demokratů a jejich voličů si rozebere Babiš a Filip (Bureš a Falmer). Na chvíli budou v ministerských křeslech Jan Hamáček, Petr Krčál a Antonín Staněk. To jsou jediná skutečná tři křesla pro sociální demokracii ve vládě Andreje Babiše a Miloše Zemana. Ta dvě zbývající z celkových pěti, které si ČSSD „vybojovala“, obsadil prezident svými lidmi: Miroslavem Tomanem a někdo se někdy objeví i na ministerstvu zahraničí.

Černý humor: Když se pálí trenky, létají jiskry

To je nešťastný obraz doby, kdy lež a nenávist dočasně vítězí. Když se vrátím k těm trenkám a ptám se, koho taková pitomost mohla napadnout, vzpomenu si na to, jak byly v roce 1972 soudem odsouzeny ke spálení grafiky akademického malíře Oldřicha Kulhánka, mého vzácného přítele, tvůrce našich současných bankovek. Grafiky se provinily tím, že se vysmívaly tehdejším mocipánům.

Spáleny ale nakonec nebyly. Díky indiskreci jednoho z přísedících víme, že si je soudci před upálením rozkradli. Oldřich Kulhánek potom řekl, že v každé situaci lze najít humor. Pravda, někdy hodně černý. Třeba se skutečně dozvíme, jak to s Hamáčkovou nominací opravdu bylo. Jak se v roce 2018 řídí stát jako firma.

Autorka je poslankyní ODS.