Ing. Venca Kameník, počítačový inženýr se zaměřením na kybernetiku soudí, že naše školství je nejen příliš feminizované a podfinancované, ale hlavně se nezaměřuje na technické obory, které by byly pro zemi důležité. Nikoho to roky nezajímá, ani vedení ministerstva.
Pane inženýre, oslovil jste Svobodné fórum s kritikou současného školského systému. Protože jsme názorové médium, zajímá nás váš pohled na současné školství, protože to se týká značné části našich občanů. V čem je jádro vaší kritiky?
Myslím si a neustále se o tom přesvědčuji, že po roce 1989 je školství špatně řízeno. Vyhazují se desítky milionů korun oknem. A úroveň ministrů školství radši nebudu komentovat, je nízká. Ne nadarmo se současné ministryni říká „ministryně chaosu“. Neustále se řeší inkluze a přitom postižených přicházejících do základních škol je minimum a navíc spousta škol už inkluzi roky provozuje. Nechápu, proč se MŠMT se nestará o nadané děti, ti jsou základem zvyšování úrovně naší ekonomiky. Ministři školství jsou samí NE-technici a když něčemu nerozumím, tak to do svého programu nezahrnu. Tím pádem se stáváme montovnou a peníze nám utíkají do zahraničí. Věnovat se nadaným, na to zase máme málo kvalitních IT učitelů. Kvalifikované lidi máme, jenže oni vystudují, odcházejí do zahraničí za vyššími platy. A navíc spousta absolventů Pedagogické fakulty odchází dělat něco jiného. A další problém je to, že máme sedmkrát více učitelek než učitelů.
Je to problém nejen na ministerstvu a jinde v politické sféře, nebo jde podle vás o vedení škol samotných?
To také, dalším velkým problémem je výběr ředitelů. Za komunistického režimu šli na místa ředitelů firem i škol ti, kteří měli stranickou knížku KSČ.
Ta doba už je ale pryč…
Dnes je ten systém podobný, jen to funguje trochu jinak. Platí to známé české „já na bráchu, brácha na mně“. Na místa ředitelů škol se dostávají známí z městských radnic nebo Krajských úřadů. A pokud je někdo učitel například dějepisu a je ředitelem, tak má většinou k IT technice a matematice daleko. Podle toho pak ten jeho soubor učitelů také vypadá. Poznal jsem to sám. Pět roků se nabízím ředitelům základních a středních škol a pět let jsem stálé místo učitele nesehnal. A to přitom učím soukromě středoškolskou a vysokoškolskou matematiku, fyziku, počítače, elektrotechnické předměty. Jako by se nás ředitelé základních a středních škol nějak báli.
Zmínil jste jako námět také současný stav maturit. V čem spočívá vaše kritika?
Současné poměrně lehké maturity jsou přesně obrazem učitelské reality. Propadlo například 24 procent studentů z nevelmi těžké matematiky. To je ostuda studentů, jejich rodičů, učitelů, ředitelů škol i Ministerstva školství. Něco shnilého je ve školském systému. Podle mého názoru učí na základních a středních školách málo kvalitních učitelů matematiky a fyziky a ještě méně učitelů, kteří tyto předměty dovedou spojit s IT praxí, tedy lidé, kteří prošli náročnou technickou praxí. Hlavním důvodem je, že těmto učitelům se dají nabídnout jen malé platy. Jde ale také o nezájem o kvalitní lidi ze strany ředitelů škol. Školství se neřídí, ale řítí. A přitom se stačí podívat třeba do Finska a do Německa, jak to tam prosperuje. Máme i kvalitní učitele, ale je jich poměrně málo, hlavně na základních a středních školách.
Autor vystudoval Jičínskou elektroprůmyslovku a dálkově při profisportu ČVUT Praha a Pedagogickou fakultu v Hradci Králové, obor učitelství. V elektrotechnice má za sebou 40 let praxe. Je počítačový inženýr a jeho oborem jsou radary a kybernetika.