Ve stínu koronaviru vláda pokračuje v jednání o záležitosti, která je pro budoucnost země docela klíčová. Ministři přijali návrhy smluv s ČEZem o stavbě nového jaderného bloku v Dukovanech. V momentální situaci je to mírně řečeno odvážné. Jednak kvůli strategické bezpečnosti, jednak kvůli penězům.

Pokud jde o záležitosti spíše z oblasti sci-fi, tak vicepremiér Karel Havlíček (ANO) říká, že o financování stavby pátého bloku v Dukovanech chce mít vláda jasno do konce května. To je hezké, že chce mít jasno. Bylo by zajímavé zjistit, jestli o tom, co bude na konci května, má dnes někdo lepší představu než Nostradamus a baba Vanga. Uklidňující je také sdělení, že způsob financování navrhnou ministři Havlíček  a Schillerová (ANO). Navrhovat mohou cokoli, třeba rozpočet na český kosmický program a podzemní tunel na Jadran napojený na kanál Dunaj-Odra-Labe.

Abychom se vrátili k té vládě, tak ta schválila smlouvu, která podle Havlíčka dává ČEZu možnost státu odprodat celý projekt. To je velmi zajímavé sdělení. Pokud by byl projekt úspěšný a výdělečný, proč by ho ČEZ prodával? Pokud by to byl propadák, proč by ho stát přebíral? Vláda se tedy zavázala za nás, občany, že případný debakl zatáhneme ze svých daní? To budeme skutečně nadšení. Zvlášť s vyhlídkami na stav peněženky v příštích letech.

A ještě jedna pozoruhodnost: „V přípravě je ještě třetí smlouva, která bude definovat podmínky, za jakých bude stát vykupovat elektřinu od ČEZu. Stanovená cena elektřiny se bude odvíjet od ekonomicky oprávněných nákladů na výstavbu jaderného bloku a přiměřeného zisku, nikoli od tržních cen elektřiny.“ (ČTK)

Tak to by nám měl někdo blíže vysvětlit. Rozumíme tomu tak, že se tady dělá nějaká výjimka z principů tržní ekonomiky? Proč by se cena měla odvíjet od něčeho jiného než od cen na trhu? Stoupenci jaderné energie stále spílali obnovitelným zdrojům, jak jsou netržní, a najednou taková podivná pojistka? Všimněme si té formulace „ekonomicky oprávněných nákladů na výstavbu“. To ještě budeme koukat, co všechno se prohlásí za „ekonomicky oprávněné“. Podle naší zkušenosti bude ta oprávněnost spočívat v tom, že se tam zahrnou všechny peníze, které se utratí. Ono už se to nějak vysvětlí. Kdyby měl snad někdo námitky, zvolí se běžná taktika: Nedá se už nic dělat, je to postavené.

Nejde o to, popírat výhody jaderné energie jako takové. Ta samozřejmě četné má. Není ani nutné považovat každou jadernou elektrárnu za potenciální jadernou bombu. Důvodů proti je ale víc než dost. Jak je i ze zmínky o tržních cenách a případném odkupu patrné, ani sami strůjci této akce si přinejmenším nejsou moc jisti, jak to dopadne. A dopadne to tak, jako dnes jinde v Evropě. Stavba bude dvakrát až třikrát dražší oproti plánu a dokončena bude o dost let později. Mezitím pokročí jak technologie v oblasti malých modulárních reaktorů, tak obnovitelných zdrojů. Trend je celkem jasný. Chovatelé dinosaurů ale trvají na svém. Těžko se zbavit dojmu, že některé „hybatele“ ženou ještě jiné motivy, třeba ušít zakázku na míru ruskému Rosatomu. Ne snad, že by tam nedovedli elektrárnu postavit, ale jde o to, za jakých podmínek. Případ Maďarska je varovný.

Jen zopakujme, co jsme tu psali už před rokem. Maďarsko uzavřelo s Rusy pozoruhodnou smlouvu. Ta měla být ještě třicet let tajná, ale nebude, protože to napadl u soudu maďarský europoslanec za Zelené Benedek Jávor a měl úspěch.

Rusko má mít krom stavby nových reaktorů na starost i likvidaci těch dosavadních a rekultivaci areálu. To zní hezky, jenže pro Rusy to znamená další zakázku za miliardy eur.

Dále čtěte

Letenku pro Mynáře do Číny obstarali Tvrdíkovi kšeftaři. A pak se čile obchodovalo

Jak zjistili v Aktuálně.cz a Respektu, únorovou a předem utajovanou cestu Mynáře a Nejedlého do Číny platila prý česko-čínská…

Ve smlouvě není právní garance, že platí ruský závazek zapojit do stavby ze 40 procent maďarské dodavatele.

Nejsou uvedeny podmínky, za kterých bude Rusko dodávat náhradní díly pro novou elektrárnu, zato jsou tam vypsány sankce, pokud bude Maďarskem zaviněno zdržení. Protože se už teď zpožďují zakázky na některé velké subdodávky, je jistě se na co těšit.

Další zvláštnost: případné spory se mají řešit podle švýcarského práva, byť maďarské zákony v případě veřejných zakázek nic takového neumožňují.

Smlouva neexistuje v maďarštině, ale jen v ruštině a angličtině.

Jak už se ví z dřívějška, na stavbu si Maďarsko půjčuje – v Rusku a na úrok čtyři až pět procent ročně. Splácet se začne v roce 2026, i kdyby žádná elektrárna hotová nebyla.

Dočkali bychom se lepší smlouvy? A proč bychom tomu měli, při pohledu na naši politickou reprezentaci, věřit?

Možná někdo namítne, že stavbu nemusí provádět Rusové. Pak tedy máme v zásobě ještě Číňany. To snad není pro soudné lidi třeba komentovat. Pak jsou tu západní firmy, které zápasí s ohromnými finančními problémy a ohledně cen a termínů jsou na tom tak, jak je výše popsáno.

Možná je zbytečné to řešit, protože peníze nebudou. Proč by měly být, když za ekonomického růstu nebylo ani na dálnice? Ale i kdyby, je možnost je investovat rozumněji a bez rizika. Jsou tu plynové elektrárny, což je atraktivní už proto, že závislost na ruském plynu se dá v případě potřeby odstranit. Jsou tu malé jaderné reaktory na míru, které mohou být na trhu za pět nebo deset let a mezitím pokročí i obnovitelné zdroje. Místo toho budujeme pastvinu pro dinosaury.

Možná se do toho ale vláda pouští jen proto, aby měl jistý starší pán v Lánech radost, že věci pokračují. Zanedlouho už nebude třeba ho takto těšit a ani vycházet vstříc podivným postavám jeho okolí. O tom sníme, když náhodou bdíme.