S tím, jak se stupňuje strach z aktivit Íránu proti Švédsku, přitvrzuje v zemi pohled na Švédy, kteří jsou zároveň občany Íránu. Poté, co minulý týden vyšlo najevo, že Írán si najímá členy zločineckých gangů, aby ve Švédsku prováděli násilné činy, ostražitost se nejspíš ještě zvýší.
Lidí, kteří mají švédsko-íránské občanství, žije ve Švédsku 120 tisíc. Deník Dagens Nyheter (DN) mluvil s těmi, kteří „hon na Íránce“ už na vlastní kůži pocítili, když za podivných okolností nedostali místo, o něž stáli. Mnozí z nich se narodili ve Švédsku íránským rodičům, čímž automaticky získali nejen švédské, ale v souladu s praxí tamního režimu také íránské občanství, kterého se bez ohledu na vlastní přání nebudou moci nikdy zříct. A právě tím mohou být podle nových pravidel nebezpeční.
DN napsal, že švédští Íránci vždy vynikali jako dobře integrovaní lidé s vysokým vzděláním. Po rozšíření a zpřísnění kontrol na žádost švédské bezpečnostní služby Säpo před dvěma lety však také na ně začala dopadat opatření zavedená v zemi ze strachu z teroristických útoků. „Je to, jako by přede mnou postavili betonovou zeď,“ řekl muž s magisterským titulem z logistiky, který byl nedávno nucen opustit svůj specializovaný obor.
„Rozhodli, že jsem špion“
Ačkoli před necelým rokem prošel bezpečnostní prověrkou, v den, kdy pracoviště začátkem roku aktualizovalo své postupy, musel odejít. Zaměstnavatel mu prý ústně sdělil, že to bylo kvůli novému, přísnějšímu pohledu na jeho íránský původ. Muž neví, kde teď bude pracovat, protože jeho odbornost je úzká. „Moji přátelé říkají, že bych tedy klidně mohl být špion, když už všichni rozhodli, že jím jsem.“
Jedna z bezpečnostních prověrek z letošního jara zmařila kariérní postup energetického inženýra, který v tvrdé konkurenci vyhrál výběrové řízení na nové místo. „Připadám si jako v zajetí. Že bych měl být rád za to, co mám, ale nic víc. Nemířit výš, už nikdy nesnít a už vůbec nedoufat v nějaký vývoj,“ uvedl pro DN muž, jemuž bylo nakonec ústně sděleno, že ho nemohou vzít kvůli jeho íránskému původu. Zůstal na stávajícím místě, kde stačí jeho dosavadní bezpečnostní prověrka. „Jenže ta se každých pět let aktualizuje. Co se mnou bude, až přijde příště?“
Třetím příkladem je žena narozená v Lundu, která dlouhá léta pracovala ve službách švédského ministerstva zahraničních věcí. „Moje jazykové znalosti a kulturní dědictví byly vždycky plus, až dosud.“ Na jaře byla nucena opustit své zahraniční působiště, když neprošla bezpečnostní prověrkou. Ona ani její zástupce z odborů nevidí jiný důvod než varování Säpo ohledně země narození jejích rodičů – Íránu.
„Co řeknu dětem?“
V dalších třech případech zaměstnavatel, jakmile se dozvěděl o íránském původu uchazečů, s nimi bezpečnostní prověrku v rozporu se zákonem ani nezahájil. První příklad se týká chemičky, která se specializuje na kvalitu vody. Jedna z největších společností na výrobu pitné vody v regionu Stockholm ji vyzvala, aby se u ní ucházela o místo. Z toho nakonec sešlo, vedoucí náboru jí řekl, že „nesmí zaměstnávat nikoho z Íránu“.
I když v minulosti už žena bezpečnostní prověrkou prošla, tentokrát obdržela e-mail s tím, že nemůže být zaměstnána na „doporučení švédské bezpečnostní služby“. Případem jako diskriminací se zabývaly odbory. Zaměstnavatel chybu přiznal a zaplatil ženě odškodné v řádech desetitisíců švédských korun.
Zkušený IT specialista DN řekl, že se neúspěšně ucházel o řadu pracovních pozic. Má podezření, že byl odmítnut kvůli svému původu a minimálně v jednom případě to dostal černé na bílém. Pohovor v jedné z největších švédských společností v oblasti exportního průmyslu vypadal nadějně, dokud se ho nezeptali, jestli má i jiné než švédské občanství. Následně obdržel e-mail, že „není možné pracovat“ v projektu, o který se ucházel, „s íránským občanstvím“.
Aliho Memarchiho, který jako jediný z respondentů vystoupil z anonymity, odmítli zaměstnat v telekomunikační firmě Telia. Po několikastupňovém náborovém procesu mu ještě před bezpečnostní prověrkou napsali, že plošně zastavují zaměstnávání osob íránské národnosti. „Bojím se kvůli dětem. Nikdy jsem se na svůj původ nevymlouval, ale co jim řeknu? Bude to pro ně těžší, protože jsem jejich otec já? Už jen to, že tato slova musím vyslovit v roce 2024 ve Švédsku, je strašlivé.“
Ministr spravedlnosti Gunnar Strömmer prohlásil, že automatické vyřazování uchazečů na základě státní příslušnosti nemá oporu v současných předpisech a že každý by měl být posuzován individuálně včetně bezpečnostní prověrky.