Vědci došli ve složité komunikaci velryb k novým zjištěním. Tisíce sekvencí zvukových signálů kytovců analyzovali pomocí umělé inteligence a vytvořili takzvanou fonetickou abecedu. Jednotlivé sekvence nyní porovnávají s lidskou řečí.
Velryby se mezi sebou dorozumívají převážně pomocí zvukových signálů, kterými si jsou schopny předat širokou škálu informací. Vědci ovšem dodnes nepřišli na to, co přesně si jejich prostřednictvím sdělují. Ve výzkumu kytovců se nyní posunuli a díky složitým analýzám zvukových přenosů by mohli jejich konkrétní zprávy, které si mezi sebou velryby předávají, nebo jejich sociální chování lépe pochopit, popsali experti v časopise Nature Communications.
„Tato práce staví na mnoha předchozích studiích zaměřených na pochopení komunikace velryb. Poprvé se však začala zabývat komunikací velryb v jejím širším kontextu a v kontextu výměny signálů mezi nimi, což umožnilo některá nová zjištění,“ uvedla spoluautorka studie Dr. Daniela Rusová, ředitelka z Computer Science and Artificial Intelligence Laboratory (CSAIL) na MIT.
Vědci tedy aktuálně pracují na tom, aby konečně pochopili, jak velryby své signály kódují, jaké aspekty kódy mají a co jednotlivě představují. Záleží na tempu, rytmu i délce. Katalog těchto zvukových kombinací nazvali „fonetickou abecedou“ pro velryby, přičemž porovnávali variace ve zvukových sekvencích velryb s různými fonetickými zvuky v lidské řeči.
K detekci vzorů ve zvukových datech shromážděných projektem Dominica Sperm Whale Project použili umělou inteligenci. Na nahrávkách byly zaznamenány hlasy přibližně 60 velryb v Karibském moři, přičemž vzniklo 8719 sekvencí kódů. Zaznamenané zvukové signály pocházely od jednotlivých velryb, ale také z interakce mezi nimi.
„Ve skutečnosti mnoho z nás čekalo na pokročilou technologii, která nám umožní něco takového udělat, po celá desetiletí!“ uvedla profesorka Brenda McCowanová z University of California a dodala, že využití umělé inteligence je pro hledání vzorců ve velkých souborech dat velice užitečné, ale sama od sebe mezi nimi není schopna nalézt kontext.
Podle vědce Luka Rendella z University of St. Andrews v Anglii může být tento pohled srovnávající hlasové interakce velryb s lidskou řečí zavádějící. „Způsob použití variace tempa je zcela odlišný od toho, jak, řekněme, používáme prvky abecedy ke konstrukci jazykového vyjádření,“ řekl. Fonetická abeceda totiž podle něj omezuje možné perspektivy nových zjištění, kterých je mnohem více.