Kromě prohnilosti Západu a vynikající kondice neporazitelných ruských ozbrojených sil, které by mouše neublížily, se najde ještě několik dalších výrazných vlastností, kterými se naši sousedé mohou pochlubit. Psal o tom už před rokem ruský web Sputnik, který se zabývá i vědeckými otázkami. Protože to od té doby nikdo nevyvrátil a nedementoval, bude to pravda a musíme se s tím naučit žít.

Mohli jsme se tam například dočíst: „Známý vědec profesor Josif Stenin tvrdí, že jednou z vlastností ruské povahy je to, že se neusmívají každou chvíli. Vysvětluje to několika faktory.“

Pokud do toho čtenář začne trochu zabrušovat, zkusí si nejdřív ověřit, kdo je ten známý vědec, o kterém nikdy neslyšel. V latince nikde nic. Při použití azbuky se to vyjasní. Vědec opravdu existuje, ale nejmenuje se Stenin, ale Sternin, tedy Иосиф Стернин a je skutečně filolog. No co, chybička se vloudila, ale aspoň víme, že můžeme číst dál.

Zajímavé to je: „Západní úsměvy během pozdravů a vítání znamenají jenom vlídnost. Stálý úsměv z vlídnosti Rusové pokládají za ‚úřední úsměv‘. Takový úsměv je považován za špatnou vlastnost člověka. Projev jeho neupřímnosti a uzavřenosti. Ruský úsměv je znakem osobní sympatie. Není to vlídnost. Úsměv v ruské komunikaci je adresován převážně známým lidem. Právě proto se prodavačky neusmívají na kupující — vždyť je neznají…

Rusové nemají ve zvyku se usmívat při vykonávání služebních povinností nebo nějaké vážné záležitosti. Například celníci na letištích se nikdy neusmívají, protože se zabývají vážnou prací. Ruský úsměv má být pouze upřímný. Je považován za upřímné vyjádření dobré nálady nebo přízně vůči druhému člověku.“

To je zajímavé. Doteď jsme se cítili trochu nesví, když jsme porovnali poněkud otrávené výrazy z našich ulic a institucí s tím, jak působí obyvatelé jiných zemí, ale pokud je to výrazem upřímnosti, tak jsme na tom vlastně dobře. Měli bychom naši upřímnost prohlubovat a usmívat se jen na ty, co známe. Protože ve skutečnosti známe jen málokoho, mohou si příslušné svaly dát dost pohov.

Nabízí se samozřejmě otázka, proč nám Sputnik takové věci sděluje. Když jde o objevy, dočteme se tam většinou, jak jsou ruské zbraně skvělé. Tady jde ale o pochopení ruské duše. Rusové jsou vlídní, i když se vlídně netváří. Možná i Putin je vlídný. Jen tak prostě nevypadá. Zato nějací Zápaďáci se svými úsměvy jsou vlastně herci a pokrytci a to od prezidentů až po prodavačky. Dekadentní společnost založená na falši. a jsme doma.

Aby si někdo nemyslel, že cílem tohoto textu je dělat si legraci z citovaného lingvisty. O něj nejde, jde o sputnikovské užití. Když už jsem si dal tu práci a ověřil jeho existenci, díval jsem se, co ještě řekl jinde. Našel jsem třeba zajímavou úvahu o tom, jak mají Rusové problém s oslovováním, když po říjnové revoluci vypustili užívání slov pan a paní a nahradili je výrazy soudruh a občan. Dělo se to podle něj přibližně od roku 1922. Ve veřejné sféře se uchytil spíše „občan“, zatímco „soudruzi“ se uhnízdili spíše v silových složkách a jako hromadné oslovení při projevu. Sternin doporučuje se k pánovi a paní vrátit.

Tak po této stránce jsme to zvládli poměrně rychle. Zavádění západních úsměvů jde oproti tomu trochu ztuha, asi že lidé v sobě mají něco z té ruské upřímnosti. Proč by se měli usmívat, když jim druzí lezou na nervy?

Zbavit se pakultury zapšklých komunistických dědků a soudružských čarodějnic ještě chvíli potrvá.