V časopise Koncept vydávaném ruským MGIMO (Státní institut mezinárodních vztahů v Moskvě) vyšel vědecký článek, kam autor v prvních písmenech odstavců umístil větu „Zdechni Putlere, I. L.“ Poslední písmena jsou iniciálami jména autora Ilji Lemeškina.
Ilja Lemeškin nyní působí jako docent na Univerzitě Karlově v Praze. Jak všechno proběhlo, vylíčil pro web Salidarnasc.
Vědecký materiál je věnován knižní produkci Franciska Skoriny, východoslovanského a běloruského osvícence 15. století. Článek „Kolik knih vydal v Praze F. Skorina“, věnovaný významnému obrozeneckému intelektuálovi, se na první pohled zdá být neškodný. Docent ho napsal v prosinci 2022 a 24. února, v den výročí zahájení plnohodnotné války na Ukrajině, byl zaslán vedení MGIMO k dalšímu zveřejnění.
V článku věnovaném učenci a jeho knihám se Ilja Lemeškin obrátil na čtenáře kulturním způsobem z 16. století. Tehdy Francisko Skorina zprostředkovával svůj textový projev dvěma způsoby: horizontálně, jak to dělají lidé dnes, a vertikálně, pomocí akrostichu, tedy básně určené pro zrakové vnímání, v níž počáteční písmena řádků, čtená shora dolů, tvoří slovo ve staré běloruštině.
Akrostich se používal již ve středověku, často k zastření autorství. Například člověk napsal pobuřující text a nechtěl, aby si ho někdo všiml.
V červnu byl článek zveřejněn na webových stránkách MGIMO. Ilja Lemeškin čekal, až bude tištěný náklad distribuován do knihoven, aby pak ruské úřady musely časopis zabavit.
„Obecně jsem měl pochybnosti o použití slovesa „zdechni“ (сдохни), není to můj styl. Příjemnější by mi bylo říkat „zhyň“ (сгинь). Ale je tam méně písmen a znak „ь“ se nedá lexikalizovat, neexistují slova, která by na něj začínala. Takže určitá omezení tu byla, ale neměl jsem problém akrostich vymyslet,“ vysvětluje docent.
Web Salidarnasc považuje za zajímavé, že šéfredaktor časopisu Jurij Simonov se nezeptal na bibliografii docenta, jehož článek vzal k uveřejnění. Například v Bělorusku byla kniha Ilji Lemeškina „Portrét Franciska Skoryny“ v lednu 2022 na příkaz shora stažena z knihoven.
Poté docent začal přemýšlet, jak získat autorské výtisky z MGIMO.
„Rozhodl jsem se udělat vše vlastníma rukama. Když byl článek otištěn, napsal jsem na ruské velvyslanectví v Praze, požádal o výtisky a jako poděkování jsem nabídl, že pošlu do MGIMO knihy Pražského lingvistického kroužku. Sestavil jsem balík, vložil do něj 22 knih (také ne náhodou, je to rok invaze na Ukrajinu, pozn. red.) „Portrétu Franciska Skoriny“. Byla to jediná příležitost poslat do Ruska knihu zakázanou v Bělorusku. Asi za týden mi bylo diplomatickou poštou doručeno 10 výtisků a mé knihy se dostaly do MGIMO,“ říká Lemeškin.
Ilja Lemeškin říká, že „moderní redaktoři a cenzoři nejsou naučeni číst texty vertikálně“.
„Chtěl jsem tedy ukázat, připomenout čtenářům v Rusku a Bělorusku, že existuje vynikající nástroj. Pomáhá vyjádřit postoj i v podmínkách totalitního režimu.“