Vzpomínáte na jaro? Pylová situace vylákala z jeskyně kdejakého odborníka na květ řepky a borovice. Samotný premiér Babiš (tehdy v demisi) se hodně snažil přesvědčit veřejnost, že jeho žlutý mor za pylovou kalamitu nemůže (ale zamlčel při tom, jaké jiné problémy řepka naopak přímo způsobuje). Teď tu máme pro změnu sucho. To není způsobeno nedostatkem vody, jak by se mohlo zdát. Vody je pořád stejně či dokonce více, naše krajina však životadárné srážky není schopna zadržet. Proč?
Podívejte se do Rakouska
Předně jsou na vině komunisté (ti předrevoluční). Než se zmocnili venkova, vypadala u nás zemědělská krajina mnohem zdravěji, zhruba jako v Rakousku (koukněte na Google). Říká se tomu řemínkové parcely, velké tak do půl hektaru, s 20centimetrovými mezírkami mezi jednotlivými pozemky. Ty slouží k zadržování vody a organické hmoty a podporují biodiverzitu. Komunistické lány, které přetrvaly dodneška, tohle všechno naopak ničí. Po Sametové revoluci bohužel nepřišla žádná revoluce v zemědělství, právě naopak. Stav ornice se v Česku dlouhodobě zhoršuje, vinou větrné i vodní eroze například dramaticky ubývá organické hmoty. Má to několik následků. Zmiňme dva nejdůležitější:
Za prvé, plodiny se pěstují na spraši, třetí-čtvrté, neúrodné vrstvě půdy, která neumí zadržet vodu a proti přívalovému dešti má už úplně nulovou šanci.
Druhý alarmující následek velkozemědělství je používání velkých dávek chemických hnojiv, aby na zmíněné spraši vůbec něco vyrostlo. A pokud tam navíc roste vysoce erozní a ještě k tomu neodolná plodina, třeba taková řepka, je nutné ji pořádně pokropit pesticidy. (Z loňské studie ČHMÚ víme, že podzemní vody jsou jimi silně znečištěné.) Chcete-li více důkazů, podívejte se do Modré zprávy 2016, ze které mimo jiné vyčtete, že zemědělství je s ohledem na vodu v ČR zkrátka ten největší problém.
Celkový rostoucí trend ve spotřebě aplikovaných hnojiv je způsoben nevhodnou strukturou pěstovaných plodin (pokles ploch víceletých pícnin, nárůst dotovaných plodin – zejména kukuřice a řepky).
Tento způsob hospodaření (obří pole, na kterých se střídá několik málo technických plodin), který je tolik oblíbený u současného premiéra i jeho ministra zemědělství Tomana, představuje největší příčinu sucha v Česku. Nezapomínejme přitom, že Babiš za takové „hospodaření“ loboval už dávno před tím, než šel do politiky. K tomu vlastní chemičky na postřiky a hnojiva, pro které musí vytvářet odbyt. Průběžně se mu tento odpudivý přístup k hospodaření na zemědělské půdě daří legitimizovat a popularizovat, a proto se průmyslově zemědělské podniky, jako je ten jeho, mají lépe než kdy dřív.
A že se nebudují meze, tůně a jiné krajinotvorné prvky, protože zemědělci nehospodaří na vlastním? Na to by vám pan Pýcha, předseda Zemědělského svazu ČR, odpověděl, že je třeba zavést předkupní právo. Přitom mezi tím neexistuje žádná spojitost. Průmysloví zemědělci totiž blahodárné krajinotvorné prvky nebudují ani na té menší části pozemků, které vlastní. Toto umí pouze rodinné farmy, jejichž byznys není založen na pobírání dotací, ale na zachování obživy pro další generace.
Takže ano, za sucho poděkujte Babišovi a jemu podobným „zemědělcům“.
