Jevgenij Prigožin, podnikatel a šéf soukromé vojenské společnosti Wagnerova skupina, od podzimu veřejně kritizuje vedení ruské armády. Podle některých zpráv si na armádu osobně stěžoval Vladimiru Putinovi. Soudí se, že se Prigožinovi společně s čečenským vůdcem Ramzanem Kadyrovem podařilo dosáhnout odvolání z funkce generálplukovníka Alexandra Lapina, velitele ruské skupiny vojsk „Střed“.

Podle listu Novaja Gazeta Europe je pravděpodobným dalším cílem tandemu Prigožin-Kadyrov šéf generálního štábu ruského ministerstva obrany Valerij Gerasimov, nebo dokonce i ministr obrany Sergej Šojgu. Konflikt mezi vedením wagnerovců a armádou trvá už dlouho, ale loni na podzim se dostal na veřejnost, když Prigožin navrhl metody „převýchovy“ selhávajících generálů. Prigožin se vyjádřil lichotivě o Sergeji Surovikinovi, novém veliteli sjednocené skupiny ruských vojsk, a označil ho za důstojného člověka, což vyvolalo hypotézu, že Surovikin je přisluhovačem Prigožina a Kadyrova.

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM připomíná, co by se stalo, kdyby se Babiš stal prezidentem

Nový Týdeník FORUM prostřednictvím editorialu Pavla Šafra načrtl černý scénář budoucnosti, tedy co by nastalo, kdyby se Andrej Babiš stal…

„Podle mých údajů byli skutečnými tvůrci Wagnerovy skupiny generálové ruských speciálních služeb,“ říká Vladimir Osečkin, lidskoprávní aktivista a zakladatel projektu Gulagu.net. „Ve skutečnosti byla tato společnost zpočátku nelegální divizí Hlavního zpravodajského ředitelství GRU. Vladimira Putina proto můžeme směle označit za otce zakladatele této stínové organizace. Prigožin tam byl vyslán, aby hrál roli nadřízeného nebo figuranta, jehož prostřednictvím byly z ruského rozpočtu odváděny toky ‚černých‘ finančních prostředků v rámci různých státních zakázek. Vzniká tak značný objem hotovosti, který je nutný k vyplácení platů žoldákům. Je zřejmé, že Prigožin je zde pokladníkem i defraudantem zároveň.“

Osečkin je přesvědčen, že počínaje rokem 2014 se Putin konečně cítil jako diktátor a rozhodl se realizovat geopolitický projekt vojenské invaze na území Ukrajiny. K tomu bylo zapotřebí mít oddíly neoznačených vojsk, jako jsou wagnerovci a Redut, zformovaných na náklady ruského rozpočtu a vyzbrojených ze skladů ministerstva obrany, ale nijak formálně legalizovaných.

Mnoho ruských vojáků není nadšeno z akcí wagnerovců, protože žoldnéři často jednají autonomně a sabotují rozkazy místního velení. Bojová efektivita wagnerovců ale podle důstojníků ministerstva obrany není na výši a soukromé armádě se s ostatními ruskými jednotkami nedaří obsadit město Bachmut už asi půl roku. Uniformy, zbraně a hlavně platy takzvaných „hudebníků“ ovšem vyvolávají závist kariérních důstojníků. Zkušení wagnerovci ale bojují ve střední Africe, v Mali, v Sýrii a na Ukrajině jejich řady tvoří nejspíš z 80 procent bývalí vězni naverbovaní Prigožinem v lágrech.

Dále čtěte

Kupte si Speciál FORUM a přispějte na sbírku pro ukrajinskou armádu. Pomáhejte s námi

Brzy to budou čtyři měsíce, kdy ruský prezident Vladimir Putin rozpoutal válku proti Ukrajině. Napadená země se tvrdě brání a…

Denis Korotkov, expert Dossier centra, se domnívá, že neexistuje žádná administrativní podřízenost Prigožinových bojovníků místnímu vojenskému velení. V nejlepším případě jsou spojenci, nikoliv podřízení. Surovikin sám není schopen jmenovat nebo odvolat ani velitele čety žoldnéřů.

Korotkov si také myslí, že mnoho vojáků Prigožina nenávidí, ale jak se jim dostane podílu na jeho penězích, tak ho zuřivě milují.

Podle politologa Abbase Galjamova má konflikt mezi velením armády a vedením wagnerovců kořeny hluboko v historii. „Definoval bych ho jako vztah lásky a nenávisti,“ řekl v rozhovoru pro Novaja Gazeta Europe. „Myslím, že vrchní velení armády Prigožina nenávidí. Putin se jako nedůvěřivý člověk rozhodl dát vejce do různých košíků a trochu odsunout Sergeje Šojgua stranou. Je to takový systém brzd a protivah. Pro armádu je Prigožin ‚špion‘, který může jít přímo za úřady a říct něco škodlivého.“

Jevgenij Prigožin a Ramzan Kadyrov spolupracují, ale jejich vztah není upřímný a pravděpodobně přetrvá jen do té doby, dokdy budou mít společného nepřítele. Oba podkopávají ruský státní systém a snaží se získat větší autonomii. Abbas Galjamov se však domnívá, že se z nich brzy nejspíš stanou konkurenti, protože si oba nárokují roli největšího macha v Rusku. Zároveň se nejspíš stále mají na pozoru a raději si došlápnou na generála Lapina a další, kteří nedokážou adekvátně odpovědět.

Podle odborníků bude Prigožinovo postavení záviset na výsledku války a jeho možnosti v politice jsou malé, protože nemá co nabídnout ruské společnosti – kromě kladiva. Lidé v Rusku ale chtějí stabilizaci a konec krize a Prigožin může situaci jen eskalovat.