Adolf Opálka ve Velké Británii FOTO: VÚA-VHA, se souhlasem
FOTO: VÚA-VHA, se souhlasem
Před 109 lety se 4. ledna 1915 v Rešicích narodil Adolf Opálka, jeden ze sedmi hrdinných parašutistů, kteří padli 18. června 1942 v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Praze v boji s přesilou německých vojáků. Jeho památku dnes připomíná v České republice několik pomníků a pamětních desek.
Narodil se v domě číslo 101 jako nemanželský syn. Jeho maminka Anežka Opálková před první světovou válkou pracovala jako služebná ve mlýně Viktora Jarolíma z Tulešic, jenž byl Adolfovým otcem.
Když byly Adolfovi tři roky, provdala se Anežka za kováře Jana Vérostu z Rokytné u Moravského Krumlova, kam se odstěhovala i s malým synkem. Asi po dvou letech se však Adolf vrátil do rodného domu, kde jej vychovávala jeho teta Marie Opálková, která pracovala jako služebná v tulešickém zámku.
Poté, co vychodil měšťanku, se začal učit automechanikem. Kvůli vážnému úrazu ruky však přestoupil na obchodní akademii v Brně, kde v roce 1936 úspěšně odmaturoval a v říjnu téhož roku nastoupil základní vojenskou službu u pěšího pluku 43 v Brně a postupně byl povyšován až do hodnosti četaře. V roce 1937 se rozhodl pro kariéru vojáka z povolání a byl přijat na Vojenskou akademii v Hranicích, ze které byl v roce 1938 vyřazen v hodnosti poručíka. Od července toho roku sloužil u horského pluku 2 v Ružomberku, kde prodělal i mobilizaci.
Po březnové okupaci zbytku Československa byl v dubnu 1939 z armády propuštěn a již 26. června 1939 odešel se svým bratrancem Františkem Pospíšilem do Polska. Z Malých Bronowic byl poté, co podepsal závazek cizinecké legii, odeslán do Francie a následně do Sidi bel Abes, kde sloužil u 11. pluku senegalských střelců v Oranu. Po vypuknutí války a po návratu do Francie byl jmenován velitelem 5. roty 3. pěšího pluku, ale protože pluk nedosáhl plného bojového stavu, nebyl nasazen na frontu.
Poté, co došlo ke zhroucení Francie, byl Adolf Opálka evakuován do Velké Británie, kde v létě 1941 na vlastní žádost nastoupil do výcviku pro plnění zvláštních úkolů ve vlasti. V září prodělal na STS 26 ve Skotsku základní výcvik, v říjnu na STS 51 v Ringway padákový kurs a poté byl jmenován velitelem výsadku Out Distance, jehož členy byli Ivan Kolařík a Karel Čurda.
Výsadek přistál 28. března 1942 u Ořechova nedaleko Telče. Po doskoku však Ivan Kolařík ztratil doklady, v nichž měl v rozporu s předpisy fotografii své snoubenky Milady Hrušákové. Podle nalezených dokladů gestapo Hrušákovy vypátralo a později popravilo, stejně jako rodinu Ivana Kolaříka. Nedaleko místa doskoku je od roku 1973 umístěn památník připomínající všechny oběti spojené s výsadkem. Původní místo dopadu skupiny je v místech, kde dnes stojí kravín a kde v roce 1942 byl lesík.
Adolf Opálka následně fungoval „na trase“ Praha–Plzeň a podílel se na akci Canonbury, náletu na plzeňskou škodovku, k němuž došlo v noci ze soboty 25. na neděli 26. dubna 1942. Kromě Opálky se akce zúčastnili i další parašutisté včetně Josefa Gabčíka a Jana Kubiše, obou pozdějších útočníků na Heydricha. Pomoci zapálených stohů navigovali posádky bombardovacích letounů. Akce však skončila neúspěchem, neboť žádná z bomb do areálu továrny nedopadla.
V té době byl Adolf Opálka velitelem všech parašutistů v Praze a Plzni. Několik dní počátkem května 1942 ukrývala Adolfa Opálku Terezie Kasperová, manželka v prosinci 1941 popraveného plk. gšt. Bohdana Kaspera, ve svém třípokojovém bytě ve Velvarské ulici v Praze. Přečkal zde i razii následující po atentátu 27. května. Byl ukryt ve speciální skrýši za otomanem a podle slov Terezie Kasperové, která válku takřka zázrakem přežila a zemřela v prosinci 1978, měl v úmyslu do zámku k tomuto úkrytu po válce vyrobit zlatý klíček.
Po atentátu na Reinharda Heydricha se v červnu 1942 přesunul do krypty kostela sv. Cyrila a Metoděje, kde byl 18. června 1942 v boji proti německé přesile těžce zraněn při obraně kostelního kůru. Poté spolkl jedovou kapsli a zároveň si prostřelil hlavu.
Za pomoc Adolfu Opálkovi v okupované vlasti zaplatila životem jeho teta Marie, která byla zavražděna 24. října 1942 v Mauthausenu, stejně jako Viktor Jarolím, jehož jediným „proviněním“ bylo, že byl Adolfovým otcem.
