Enormní nárůst odposlechů, vzestup moci bezpečnostních složek, státní byrokracie a armády úředníků, šikana podnikatelského sektoru, vytváření nových registrů shromažďujících citlivé informace o občanech a firmách tohoto státu – to všechno jsou prvky arzenálu vlády, která nenápadně ukrajuje z osobních a podnikatelských svobod. Především ministerstva financí a spravedlnosti navrhují zákony, které posilují „velkého bratra“ a dohled nad lidmi a firmami na každém kroku.

Tyto změny velká část veřejnosti zatím nevnímá, protože probíhají postupně a plíživě a zatím se dotýkají jen některých lidí, zejména podnikatelů. Téměř neprobíhá široká veřejná diskuse, jelikož nemalá část médií proti minulosti nenastavuje vládní moci kritickou zpětnou vazbu.

Nárůst policejních odposlechů

Znepokojivé je chování části bezpečnostních složek, kterým byly v nedávné minulosti uvolněny ruce. Nikoli však k tomu, aby zneužívaly svou moc a budovaly policejní stát.

Co jiného si myslet o masivním nadužívání a zřejmě i zneužívání odposlechů telefonních hovorů, jejichž počet v posledních letech znovu narůstá? Vracíme se tak do éry Stanislava Grosse a jeho speciálních policejních týmů „Mlýn“, nad kterými neexistovala žádná veřejná kontrola.

Nejenže roste počet odposlechů, z nichž minimálně polovina neprokazuje podezření z trestné činnosti, ale policie a státní zastupitelství neplní ani svou povinnost sdělit po jejich ukončení dotčenému občanovi, že byl odposloucháván. Podle údajů z posledních let se o tom dozvěděla jen desetina z oprávněných osob. Ostatní zpraveni nebyli, což je zahalováno do gumových paragrafů a výjimek. Ve skutečnosti jde o poškozování občanských práv, aniž by za to někdo nesl odpovědnost.

Pokud jsou lidé neoprávněně odposloucháváni policií a ještě se to nedozvědí, nemůže si být nikdo jistý, že se policejní „velký bratr“ nedotkne také jeho. Ještě větším nešvarem je používání prostorových odposlechů, které policie může nasazovat i bez souhlasu soudu. Proti odposlechům telefonických hovorů tak existuje ještě menší kontrola jejich oprávněnosti.

Policejní elita bez odpovědnosti

Dnes je situace o to nestandardnější, že zvláště Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Roberta Šlachty často překračuje svoje kompetence a zasahuje i do oblastí, které spadají do působnosti jiných policejních složek. A je mu to tolerováno, protože je vždy „přikryt“ některým z vrchních státních zastupitelství.

Jak jinak by bylo možné, že ÚOOZ vyšetřuje i korupční kauzy, které má primárně vyšetřovat druhá speciální složka, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK), nebo že vyšetřuje podezření z trestné činnosti policistů, spadající podle zákona pod Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS)? Tato realita jen dokládá abnormální poměry, kdy „policejní elita“ požívá mimořádných pravomocí, aniž by po ní byla vyžadována jakákoli odpovědnost. A aniž by se dokonce mohla pochlubit konkrétními výsledky, například mediálnímu věhlasu odpovídajícím počtem pravomocných rozsudků.

Posilování moci policistů a státních úředníků

Sílící význam státního represivního aparátu dokládá vládou prosazená změna přestupkového zákona. Nejenže se výrazně zvýšila horní hranice pokut za přestupky, ale navíc byly zavedeny nové přestupky proti veřejnému pořádku, kam patří urážka policisty nebo úředníka, s pokutou ve výši až 10 tisíc korun. Tím jsou policisté a úředníci zvýhodněni proti jiným profesím, které také přicházejí do kontaktu s veřejností. Mimo jiné se jedná o lékařský stav, učitele, neziskový sektor a další profese – to něco napovídá o způsobu uvažování představitelů vládní moci.

Rozšiřuje se i trestní odpovědnost. Trestná má být i příprava trestného činu krácení daní, což může neblaze dopadnout především na ty podnikatele, kteří zákon neporušují. Není totiž přesně stanoveno, co je ještě možné považovat za legální daňovou optimalizaci, a co za trestný čin přípravy krácení daně. O desítky skutků se rozšiřuje i trestní odpovědnost firem, například o trestný čin neposkytnutí pomoci řidičem dopravního podniku, šíření pohlavních chorob nebo pomluvy, který může tvrdě zasáhnout především vydavatele. Skutečně není jasné, proč má firma v trestněprávní rovině odpovídat za podobné prohřešky svých zaměstnanců.

Mocný zásah proti podnikatelům

Skutečností je, že mocný zásah státu postihuje především podnikatelskou sféru. Kontrolní hlášení DPH, které musí každý měsíc vyplňovat statisíce podnikatelů pod hrozbou vysokých sankcí, už bylo vyhlášeno absurditou roku 2016. Absurdní je už jen jeho zdůvodnění, že má sloužit proti karuselovým obchodům, které se týkají jen několika desítek z celkového počtu pěti set tisíc plátců DPH. Ti ostatní jsou buzerováni nepříjemnou administrativou, která stojí čas a peníze. Podle Hospodářské komory dosáhly celkové náklady podnikatelů na zavedení agendy kontrolního hlášení několika miliard korun a jejich vyplňováním strávili celkem 2,5 milionu hodin. Tyto peníze a čas jim nikdo nenahradí, přitom přínos tohoto nového instrumentu z dílny ministra financí Andreje Babiše je velmi sporný.

Do stejné kategorie patří elektronická evidence tržeb (EET), která v této nejdrsnější on-line podobě funguje jen v Chorvatsku a Bulharsku. Její přínos pro státní rozpočet je rovněž diskutabilní a ministerstvem financí uváděné číslo 18 miliard korun se jeví jako příliš optimistické. Už jen proto, že ve zmíněných zemích vedla k ukončení činnosti tisíců firem a drobných podnikatelů. Stejně jako kontrolní hlášení i EET zvyšuje administrativu, náklady podnikatelů a ohrožuje jejich obchodní data, která se soustřeďují na jednom místě.

Centrální registry

„Velký bratr“ postupuje i v dalších oblastech. Vláda si libuje ve zřizování nejrůznějších registrů, ve kterých se budou centrálně ukládat osobní data občanů, která se dostanou pod dohled úzkého okruhu státních úředníků. I zde hrozí jejich zneužití a prolomení ochrany osobních údajů.

Patří sem centrální registr účtů fyzických a právnických osob vedených u bank a záložen, který bude spravovat Česká národní banka. Jeho vznik je zdůvodňován efektivnějším bojem proti daňovým únikům a praní špinavých peněz. Na druhou stranu hrozí, že se k účtům dostanou státní úředníci bez jakékoli kontroly, což může znamenat další průlom do soukromí drtivé většiny poctivých občanů.

Stejný model chce vláda zavést ve zdravotnictví, kde hodlá zřídit centrální registr, v němž budou shromažďovány nejen údaje o čerpání zdravotních služeb z veřejného pojištění, ale i nejcitlivější údaje o zdravotním stavu občanů. Tím je ohrožen princip lékařského tajemství, protože přístup k těmto datům mají mít bez souhlasu pacientů státní úředníci. Velmi sporné je zvláště propojení těchto vysoce citlivých údajů s rodným číslem pojištěnce. Nikdo nemůže garantovat, že i tato data nebudou zneužita.

Dalo by se pokračovat. Soukromí lidí je prolamováno omezováním domovní svobody, kdy policie může bez rozhodnutí soudu zabavit legálně drženou zbraň, nebo úředník je nově vybaven pravomocí zkontrolovat způsob vytápění přímo v domácnosti.

Kam až tato snaha současné vlády posilovat „velkého bratra“ dosáhne, je ve hvězdách. Už teď výrazně nakročila k proměně státu v byrokraticko-policejní moloch, který posiluje vliv „velkého bratra“ dosud nejvíce od pádu totalitního režimu.