Vladimir Putin a Donald Trump FOTO: FORUM 24
FOTO: FORUM 24
KOMENTÁŘ / Zhruba před jedenácti lety – po anexi poloostrova Krym a vytvoření dvou kvazistátů na východní hranici země – Ukrajina přišla o více než sedm procent svého území. O osm let později Ruská federace spustila invazi v plném rozsahu a znovu se pokusila Ukrajinu připravit o její suverenitu. Této hrozbě čelí země neustále, a to hlavně kvůli pokračujícím bojům na východě země.
Hrozbu pro ukrajinskou suverenitu ale nepředstavují jen ruská vojska snažící se za cenu obrovských ztrát splnit strategický cíl Kremlu, obsadit další kousky ukrajinského území a dosáhnout administrativních hranic čtyř východních oblastí, které Rusko na základě nezákonných referend anektovalo už v roce 2022.
Ukrajinskou suverenitu dnes ohrožují i kroky amerického prezidenta Donalda Trumpa, který pod pláštěm nevinnosti s argumentem, že Ukrajina dostala od Spojených států vojenskou pomoc za stovky miliard dolarů a on nyní chce tuto půjčku i s tučným úrokem vrátit, požaduje, aby mu země předala značnou část svého nerostného bohatství.
Nekonečná telenovela, nebo dohoda o nerostném bohatství?
Z jednání o podobě dohody o minerálech se postupně stala nekonečná telenovela, u které nikdo neví, jak a kdy skončí. A samotný text dohody už nemluví pouze o minerálech, tedy vzácných zeminách, které se používají v široké škále výrobků včetně spotřební elektroniky, elektrických aut, leteckých motorů, lékařských přístrojů, při rafinaci ropy a ve vojenských systémech, ale o celkovém ukrajinském nerostném bohatství.
Kyjev si na podzim loňského roku chtěl zajistit podporu obou kandidátů v blížících se amerických prezidentských volbách, nevědomky se ale chytil do vlastní pasti, když chtěl zahrát na podnikatelskou notu republikánského kandidáta Donalda Trumpa pro případ, že by se po čtyřech letech slavně vrátil do Bílého domu.
Dohoda o nalezištích nerostů a vzácných zemin, která ukrajinští představitelé označují za „klíčové zdroje“, byla součástí takzvaného plánu vítězství ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, jehož cílem bylo zajistit Ukrajině co nejsilnější pozici pro jednání o míru a přimět Moskvu zasednout k jednacímu stolu. Pokus selhal, když se ukrajinská pozice pro jednání s představením desetibodového plánu nezměnila, a ani ruská ochota k jednání se nezdá být větší než před půl rokem.
Volodymyr Zelenskyj podal Donaldu Trumpovi prst, jenže ten si chce vzít celou ruku. Trump tlačil na Ukrajinu a jejího prezidenta označil za „diktátora“, což byl zřejmě způsob, jak zemi dotlačit k podpisu. Ten ale na konci února zhatila hádka v Oválné pracovně Bílého domu. Zelenskyj do Bílého domu možná vůbec neměl jezdit, když nebyl dohodu připravený podepsat.
Ukrajině v ní chyběly bezpečnostní záruky, a i když Donald Trump tvrdil, že samotný podpis dohody je pro Ukrajinu jakousi bezpečnostní zárukou, nestačilo to k tomu, aby Kyjev Spojeným státům předal své nerostné bohatství.
Původní verze navrhovala společný investiční fond, do kterého by Ukrajina přispívala 50 procenty výnosů z budoucích zisků z těžby státních přírodních zdrojů. Stanovovala rovněž podmínky, podle nichž by Spojené státy a Ukrajina společně rozvíjely tamní nerostné zdroje.
S odstupem času se zdá, že Kyjev měl dohodu podepsat, i když nebyla zdaleka ideální. To v rozhovoru pro deník FORUM 24 řekl i bývalý ukrajinský velvyslanec ve Spojených státech Volodymyr Jelčenko. „Osobně si myslím, že první návrh dohody byl mnohem lepší a Ukrajina ji měla podepsat hned po 28. únoru, po neslavné schůzce v Oválné pracovně, ale nestalo se tak. Nyní text dohody vypadá mnohem hůře.“
První návrh dohody byl mnohem lepší a Ukrajina ji měla podepsat hned po 28. únoru, po neslavné schůzce v Oválné pracovně, ale nestalo se tak.
Poslední verze dohody, která je stále předmětem jednání mezi Washingtonem a Kyjevem, jde výrazně nad rámec dohody projednávané před Oválnou pracovnou. Stále v ní chybějí bezpečnostní záruky, ale Washington v ní požaduje, aby do společného investičního fondu, který by ovládal Washington, Ukrajina odváděla veškeré příjmy z využívání přírodních zdrojů spravovaných státními i soukromými podniky na celém území, dokud Ukrajina nesplatí veškerou americkou vojenskou pomoc, a to i s úroky ve výši čtyř procent ročně.
Donald Trump se chová jako prodejce nekvalitních hrnců. Své zákazníky – hlavně důchodce – přiveze do kulturního sálu na maloměstě, kde je drží tak dlouho, dokud nenakoupí jeho zboží za přemrštěné ceny. Potom přijede domů a řekne si, jak je skvělý, že si opět vydělal, a osud jeho zákazníků ho vůbec nezajímá. Stejně tak i Trumpa zřejmě nezajímá osud Ukrajiny poté, co s ní bude hotový, protože jeho velký výprodej v podobě dohody o nerostných surovinách by mimo jiné zemi pravděpodobně znemožnil i budoucí vstup do Evropské unie, jak tvrdí někteří ukrajinští zákonodárci.
Stíny impeachmentu v Trumpově mysli
Donald Trump tvrdí, že bilaterální dohoda pomůže zprostředkovat mírovou dohodu, protože Spojené státy získají finanční podíl na budoucnosti Ukrajiny a umožní jim získat zpět miliardy dolarů, které poskytly Ukrajině. Nechme nyní stranou, že Trump hodnotu americké pomoci – ať už vědomě či nevědomě – nadhodnocuje.
Je ale těžké si představit, jak dohoda pomůže přiblížit konflikt na Ukrajině ke svému konci, když Spojené státy tlačí výhradně na Ukrajinu, která paradoxně s podmínkami bezpodmínečně souhlasí, a je to právě Rusko, které předkládá další a další protinávrhy už jen pro příměří. I když Trump tvrdí, že je na ruského prezidenta Vladimira Putina „rozzlobený“ a že se mu nelíbí ruské bombardování Ukrajiny, tlak na Kreml nikde nevidíme.
Můžeme také pochybovat o tom, že by se na Ukrajinu vrhla jediná seriózní americká firma, která by začala těžit nerostné suroviny během probíhajícího konfliktu, obzvlášť v momentě, kdy je velká část nalezišť ve východní části země a další část na územích pod ruskou okupací.
V dohodě jde hlavně o peníze, o výhody a tím pádem i o něco, co je Donaldu Trumpovi jako podnikateli velmi blízké. Je tak pravděpodobné, že dohoda o ukrajinských nerostných surovinách je pro něj mnohem důležitější než mír v zemi, která byla zapletená v kauze, jež v roce 2019 skončila prvním pokusem Kongresu o jeho impeachment.
V Trumpově mysli zřejmě stále tato kauza živě rezonuje. Jako prezident byl tehdy obviněn z nepatřičného zasahování do voleb, které se plánovaly na příští rok. Svůj úřad podle obžaloby zneužil k získání politické výhody, když během telefonního rozhovoru s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským v červenci 2019 požadoval, aby Ukrajina zahájila vyšetřování Joea Bidena, tehdy hlavního konkurenta Trumpa ve volbách, v nichž chtěl obhájit svůj mandát, a jeho syna Huntera.
Zřejmě od té doby má Donald Trump Ukrajinu zaškatulkovanou jako zemi, se kterou jsou jen problémy, která je od Spojených států vzdálená tisíce kilometrů a minimálně v uplynulých třech letech Spojené státy jen využívala pro pokračování ve válce, která ho osobně vůbec nezajímá. Dohoda o nerostném bohatství i samotná Trumpova neschopnost ukončit celý konflikt je jen dalším pokračováním tohoto příběhu, který prohlubuje jeho negativní vztah k východoevropské zemi.
Se Zelenským u moci Spojené státy mizí z Ukrajiny
Je běžné, že na začátku jednání jedna ze stran podá absurdní nabídku, kterou druhá strana nemůže přijmout, a tím pádem musí odmítnout, aby po čase obě strany ustoupily a dohodly se na takové podobě, která je pro všechny když ne výhodná, tak alespoň přijatelná. V případě dohody o ukrajinském nerostném bohatství ale přichází do této logiky problém. Nejde o první přemrštěnou nabídku, u které se očekává, že bude odmítnuta, jde o nabídku, která už měla být kompromisní.
Washington pod vedením Donalda Trumpa absurdním návrhem dohody trestá a ponižuje Ukrajinu i ukrajinského prezidenta, který v roce 2019 nedodal to, co po něm Trump požadoval, osobně za to, že nedošlo k jejímu podpisu už v únoru letošního roku. Návrh je koncipovaný tak, že minimálně ze strany Volodymyra Zelenského musí být odmítnut, protože opak by znamenal minimálně konec jeho politické kariéry.
A možná právě ten je cílem Bílého domu. Jedna z mála věcí, na které se Donald Trump s Vladimirem Putinem shoduje, je to, že ukrajinský prezident – v kremelském newspeaku „kyjevský režim“ – je překážkou a musí skončit, aby ve východní Evropě mohl zavládnout mír. Donald Trump tlačí na to, aby na Ukrajině proběhly volby, které ve válečném stavu zakazuje ústava, a Kreml na druhé straně dlouhodobě označuje „kyjevský režim“ za překážku k ukončení války a „vyřešení příčin krize“.
Představa, že se na Ukrajině může dostat k moci někdo, kdo přistoupí na podmínky, o kterých si Trump i Putin zřejmě myslí, že pomohou ukončit válku, je ale velmi naivní. Předání 20 procent ukrajinského území Rusku, takzvaná denacifikace, o které nikdo kromě Kremlu netuší, co vlastně znamená, a demilitarizace je pro jakéhokoliv ukrajinského lídra nereálná v případě, že nepůjde o kandidáta Kremlu.
Další odmítnutí dohody, ke kterému zákonitě musí dojít, pokud nedojde ke změně v jejích podmínkách, dá Donaldu Trumpovi možnost umýt si nad Ukrajinou ruce, říct, že se pokoušel o řešení konfliktu, ale Kyjev nespolupracoval, nechtěl dohodu, kterou Trump nabízel. Sbohem, končíme.
Na Ukrajinu sice stále proudí americká vojenská pomoc. Jde ale o již schválené balíky administrativy Joea Bidena a v Kongresu od příchodu jeho nástupce Donalda Trumpa žádný další schválen nebyl. V určitém momentě tak proud vojenské pomoci musí vyschnout a Spojené státy budou stát před velkým dilematem. Buď schválí novou pomoc, což bude v rozporu s Trumpovou kampaní, nebo dají ruce od Ukrajiny pryč, budou pokračovat v bilaterálních rozhovorech s Ruskou federací a možná nakonec i zruší některé sankce.
Washington by tak v tomto scénáři částečně splnil jednu z podmínek Kremlu. A i pouze částečné splnění by mohlo být přijatelné, protože americké sankce na rozdíl od těch evropských, které by pravděpodobně zůstaly zachovány, platí celosvětově. Sankce, které přijímá Brusel, se uplatňují pouze na kontinentu.
Zatím jediným reálným úspěchem Spojených států od začátku jednání s Ruskem je obnovení diplomatických vztahů a činnosti ambasád, o kterých se vyjednavači obou stran bavili i ve čtvrtek v Istanbulu. Skutečný konec války na Ukrajině je stále v nedohlednu a pro Donalda Trumpa je dohoda o nerostných surovinách cestou ven z této šlamastyky, do které se sám velkohubě zamotal, když tvrdil, že mír nastane 24 hodin po jeho návratu k moci.
