Andrej Babiš a Věra Jourová FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Eurokomisařka Věra Jourová byla za populistické hnutí ANO zvolena do Evropského parlamentu. Nyní tam bude bojovat za nezávislost médií na jejich vlastnících. Mám dojem, že si z nás lidé kolem Andreje Babiše dělají legraci. Protože teprve Andrej Babiš proměnou MF DNES ve stranický tisk svého hnutí – hlasitě mlčící o jeho malérech – ukázal, jak bizarní a obludný může být politický vliv majitele na obsah jím vydávaných novin. Andrej Babiš je stranický šéf paní Jourové.
Kdyby tento text vyšel v nějakém satirickém časopise, určitě bych se zasmál. Publikoval jej však iRozhlas – veřejnoprávní a plně důvěryhodné médium. A nejde o žert, apríla už bylo. „Evropská unie připravuje nová pravidla pro fungování médií. Zajistit mají nezávislost a ochranu novinářů. Návrh nařízení, za kterým stojí mimo jiné místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová, má za cíl zavést závazná pravidla, díky kterým budou orgány členských států muset respektovat nezávislost práce televizí, rozhlasu, tisku i internetových médií. Ta budou naproti tomu muset zajistit jasné a veřejné informace o svých konečných vlastnících, tak aby neovlivňovali jejich obsah.“
Míněno vážně
Evropská unie chce přijmout regulační opatření, které nazývá Akt o svobodě médií. Kdysi za socialismu se vyprávěla anekdota: Víte, jaký je rozdíl mezi demokracií a socialistickou demokracií? Stejný jako mezi aktem a pietním aktem. Nový evropský Akt o svobodě médií, na kterém pracuje poslankyně za ANO, má blíže k pietnímu aktu než k aktu. Přesto je pod ním paní Jourová podepsaná. A má na to jistě právo z titulu výkonu své evropské funkce: od prosince 2019 je komisařkou pro hodnoty (míněny hodnoty Evropské unie) a transparentnost v komisi Ursuly von der Leyenové. A není tam komisařkou obyčejnou, ale dokonce místopředsedkyní té komise.
Ten nejlepší a nejtransparentnější příklad transparentnosti, který jsme v polistopadové české politice mohli vidět, byly výklady Andreje Babiše o tom, že neví, kdo byl majitelem Čapího hnízda, když dostalo dotaci. Ta lež byla tak transparentní, že už ani transparentnější být nemůže. Proto si myslím, že má paní Jourová skutečné kompetence v Evropském parlamentu za transparentnost bojovat.
Zůstává otázkou, zda jsou lež, pokrytectví a přetvářka skutečně tak důležitými hodnotami Evropské unie, aby kvůli nim musela EU zřizovat funkci komisaře (respektive komisařky). Ale jak je to v postmoderní realitě všechno promíchané a celoevropsky oblíbeným komisařem byl svého času i Rex, policejní německý ovčák působící v Rakousku, proč by nemělo být lhaní důležitou evropskou hodnotou? Ale nechme žertů – paní Jourová je za stranu největšího lháře a nejnetransparentnějšího politika české polistopadové éry komisařkou pro transparentnost zcela vážně, úředně a prokazatelně.
Disociace, či nebetyčná drzost?
Podle chystaného „Aktu“ by inzerce státu v médiích měla být kontrolována, aby ji vlády nezneužívaly k podpoře vybraných médií. Popravdě si nepamatuji, zda vláda Andreje Babiše zneužívala státní inzerci k podpoře médií z mediální divize Agrofertu – takzvaného BabišPressu. Vím ale zcela jistě, že Babiš zcela jednoznačně a prokazatelně zneužíval obsah MF DNES ke svým politickým bojům.
Novinář Přibil se právě díky nahrávkám hovorů Andreje Babiše, kdy pan velkouzenář dával pokyny, kterak a kdy v jeho médiích útočit na jeho politické protivníky, právem těší pověsti jednoho z nejnezávislejších novinářů v ČR. A dlouhodobá analýza obsahu MF Dnes, kterou Forum provedlo, ukázala zcela jednoznačné, servilní a opravdu trapné „psaní na zakázku“ dle momentálních politických potřeb pana velkouzenáře. A ještě více se MF Dnes proslavila důsledným mlčením o Babišových lumpárnách. Tento jev byl tak očividný, že se pro něj dokonce ujal lidový název „Babišovo ticho“.
U paní Věry Jourové mne už léta překvapuje zcela zásadní rozpor mezi formou a obsahem jejího projevu. Ona sama na první dojem, „haló efektem“, působí jako vysoce důvěryhodná, uměřená a laskavá žena, která rozhodně může v EP udělat kus práce – i pro nezávislost médií na politicích. Zároveň ale je členkou ANO a do EP kandidovala za stranu předního česko-slovenského populisty, který rozšlapal, zdevalvoval a marginalizoval svými politickými zájmy dva velké české deníky (a řadu menších a méně významných médií z BabišPressu také).
Nejsem schopen rozlišit, zda je paní Jourová jenom velmi přesvědčivá, ale mimořádně cynická lhářka – která v novinách a v EP vystupuje jako zastánkyně svobodného tisku, a večer, když jde domů do své skromné ubytovny bruselské poslankyně, se spokojeně směje, jak všechny kolegy v EP nalakovala a ošulila. Anebo u ní probíhá tak silná disociace – oddělení části psychických procesů od zbytku osobnosti – že se skutečně upřímně snaží odpolitizovat evropský tisk a není schopna si uvědomit, že ona sama je součástí nechutné Babišovy korporátní mašinerie, která kdysi nejvýznamnější tituly v naší zemi zpolitizovala a udělala z nich stranický tisk svého předsedy? Nevím.
Proč jim to ti lidé „žerou“?
Možná jenom platí, že příležitost dělá komisařku. A že když bylo možné získat tento post, tak do toho paní Jourová prostě šla bez zvažování nějakých hloupostí, jako etika. Podobně jako by pan doktor Barták jistě rád přijal místo komisaře pro etiketu chování k ženám či Luboš Xaver Veselý funkci evropského komisaře pro zdravou výživu. Či – abych pálil i do vlastních řad – kdybych se já ucházel o post komisaře pro boj s tabakismem.
Klíčovým problémem ale není ani pokrytectví paní Jourové, ani Babišovo zpolitizování a zničení pověsti médií, která si jako svůj „jaderný kufřík“ pro vnitropolitické boje koupil za peníze, co si poctivě vyžlutil na řepce. Tím nejzásadnějším, nejhrozivějším problémem celé situace, kdy paní kozlová dělá v EP zahradnici, je to, že to voliči Andreji Babišovi, Věře Jourové a celému hnutí ANO ještě i po těch letech, za která se stačila ta parta totálně zkompromitovat, žerou. Je to stejně bizarní, jako když zaměstnavateli, odborářsko-socialistickou hantýrkou vykořisťovateli a imperialistovi Andreji Babišovi, tleskali účastníci na odborářské demonstraci. A to i přesto, že na sobě měl bundu za jeden až dva průměrné platy v ČR.
Jako by část voličů – sympatizantů ANO – pozbyla elementární schopnost vidět věci v souvislostech a reaguje jako dobře napodmiňovaný Pavlovův pes jen na Babišův výkřik „Všici kradnú!“. Jako by jeho voličům nedocházelo, že by Babiš za tento svůj výkřik měl československy dodávat: „A já nejviac!“ Případně že by paní Jourová jako komisařka pro transparentnost měla v EP při diskusi o politizaci médií a potřebě jejich nezávislosti především vystupovat proti svému stranickému šéfovi.
