Komunistický poslanec Zdeněk Ondráček chce zakázat kritiku prezidenta s odůvodněním, že „společnost není ještě zralá.“ Zákon, který by například za politickou satiru mohl poslat viníka na rok do vězení, podpořilo 64 poslanců.

Výše trestu má prý mít „výchovný charakter“ a „předpokládá pozitivní celospolečenský dopad.“ Prostě páni komunisté (a jak se ukazuje z různých politických stran) opět mají pocit, že národ je třeba cepovat a vychovávat. Expert přes teologii Vítězslav Jandák se dokonce domnívá, že „prezident by měl být svatý.“ Arogance moci z těchto vět přímo prýští. Předkladatel novely je však také docela zajímavá postava.

[ctete]85338[/ctete]

V září 2014 jsme se o soudruhovi Ondráčkovi dozvěděli, že ho urazil kolega z Parlamentu, který jej nazval komunistickým fízlem. Miroslav Kalousek se měl za slova „komunistický fízl“ omluvit, ale zdráhal se. Tehdy jsem se dopátrala zjištění, že soudruh Ondráček měl pravdu a omluva mu patřila, neboť „bolševická mlátička“ není totéž, co „komunistický fízl“.

Jde o to, zda sousloví „komunistický fízl“ označuje obecně kdejakého slouhu totalitního bolševického režimu, nebo speciálně pouze toho pána nebo paní, kteří pro peníze či z vlastní blbosti a zloby chodili na policii či se stýkali se svými agenty a donášeli na bližní. Podle tohoto precizního vymezení měl soudruh Zdeněk Ondráček pravdu, když po svém poslaneckém kolegovi Miroslavu Kalouskovi žádal omluvu. Kalousek nazval soudruha politika „Jakešovým komunistickým fízlem“, což je značně nepřesné, protože soudruh sice mlátil holky na Národní třídě a podle vlastních slov by si to kdykoliv ochotně zopakoval, ale na bližní ani na nepřátele lidově demokratického zřízení nepráskal, alespoň mu to nikdo nedokázal.

[ctete]85298[/ctete]

Je vlastně podivné, že v té záplavě lží, pomluv a dehonestací, jakož i vulgarit, kdy se zdá, že kohokoliv žalovat a proti čemukoliv protestovat nemá smysl, neboť je to neužitečná ztráta času, ne-li peněz, žádal bývalý esenbák omluvu za vcelku krátkou a neurčitou invektivu. Ale budiž, čest politika je jiného řádu než čest plebsu, pohybuje se ve vyšších finančních kategoriích a bývá nedůtklivá jak stará panna. To, že se soudruh esenbák ohradil, není nic špatného, je to jeho právo a alespoň se pěkně vyjevilo, jak je to s fízly a se ctí komunistické mlátičky. A vůbec by nebylo zlé, kdyby čest bývalé komunistické mlátičky byla hájena stejně důsledně jako čest každého občana.

Zdeněk Ondráček tehdy hájil esenbáckou čest oproti cti estébácké, která asi také nějaká je, byť my si ji představit neumíme. Možná se dočkáme nějakého protestu proti potupení estébácké cti, doba je tomu již nakloněna. Termínem fízl bývali podle soudruha Ondráčka označováni estébáci, nikoliv esenbáci. Já osobně vím, že jsme slovem fízl označovali kdejakého policejního šíbra od donašečů, práskačů, goril u výslechu, pochůzkářů až po dopraváky, ale budiž, přesnost nikdy neuškodí. Podívejme se na slovo fízl, neboť je to slovo velice zajímavé. Vyskytuje se dokonce v lidové písni, původně prý ruské, kde je vyčítáno jisté Máně, že chodila s fízly a že to dělat neměla.

Krátké pátrání v odborné literatuře nám sděluje, že existuje i tradiční, širší význam slova fízl. Slovník spisovného jazyka českého uvádí, že slovo fízl označuje tajného policistu, nebo udavače. Tedy by mělo jít pouze o nějakého agenta či o policistu, který se vyskytuje na zapřenou, bez uniformy. Když soudruh Ondráček na Národní třídě mlátil holky, uniformu na sobě měl, tedy fízlem nebyl. V tom směru se dožadoval omluvy právem.

[ctete]85125[/ctete]

Jak vůbec slovo fízl vzniklo? Pavel Eisner, velký milovník a znalec češtiny, uvádí, že jde o slovo původně z vězeňského argotu, Michal Novotný, autor knihy Ze zákulisí slov v etymologickém slovníku nalezl mínění, že jde o slovo pocházející z latinského termínu fiducius, důvěrník. Od stejného základu ostatně pochází i slovo konfident, což je korektní označení fízla.

Jiří Rejzek pak ve svém Českém etymologickém slovníku předkládá podle mého názoru nejpravděpodobnější původ slova fízl, má jít o termín z německého argotu, kde označuje „nesympatického člověka, pasáka, zrádce“. Historicky pak pochází ze středohornoněmeckého slova „viesel“, což je vulgární označení pánského přirození, tedy asi totéž co staročeské označení kohouta, či brněnský anatomický termín šulin.

Zdá se, že původně slovo fízl neoznačovalo jen agenty či tajné policisty, ale obecně výkonné orgány nenáviděné státní moci, ne-li vůbec všelijaké šíbry. Pak by ovšem měl Zdeněk Ondráček pozici těžší, neboť by musel dokázat, že esenbácká mlátička není žádný„viesel“. U soudu by to mohlo být zábavné. Jistě by byl přivolán nějaký soudní znalec, který by obsáhle vysvětloval všechny významy slova „viesel“. Veřejnost v tom má nyní po výchovných pokusech komunistů již dosti jasno. Ale aspoň nás tato epizoda z malých českých dějin poučila o krásách češtiny, která je chrámem i tvrzí, ale možná i soudní síní, kde se vykonává nadčasová a neúplatná spravedlnost.

Text vyšel na blogu autorky.