Na politické scéně začíná být veselo. Piráti se v rámci prosazování nekonečné transparentnosti rozhodli, že ukáží pár detailů ze své kuchyně. Zatím to celkem fungovalo, v některých průzkumech dokonce osobitý přístup Pirátům přináší druhé místo za hnutím ANO. Tentokrát však možná mladí politici trochu přešlápli. Bude to však jejich voličům vadit?

Nejvýraznějším představitelem Pirátů byl v posledních týdnech jednoznačně Zdeněk Hřib. Pražský primátor se totiž pustil do boje s Pekingem a rozhodl se, že neuhne, i kdyby to mělo znamenat zpětný úder z Číny. Chvályhodný výkon pro mnohé převýšil nad tím, že se na magistrátu reálně neděje nic z toho, co bylo Pražanům slibováno. Kdyby byl Hřib pouze primátorem na vyvěšování vlajek a boj s diktaturními velmocemi a na práci měl za sebe náhradu, tolik by to nevadilo. Takhle je rušno nejen na zastupitelstvu, ale i ve vládnoucí koalici.

Piráti mají zvláštní schopnost každou dobrou věc, kterou udělají, přebít několika zcela nepochopitelnými rozhodnutími a výroky. Pro příklad, když se řešilo odstranění sochy maršála Koněva, zástupci Pirátů přišli s tím, že je třeba pojmenovat jedno z menších náměstí na Praze 6. Připomnělo to pořekadlo o koze a voze a ukázalo, kde jsou limity jinak perspektivní strany.

Nyní se ovšem řeší problém, na nějž zřejmě neexistuje správné řešení. Ukázalo se totiž, že místopředseda Pirátů a  předseda jejich poslaneckého klubu byl na některé spolustraníky ošklivý. Zaznívají slova jako šikana a některé poslankyně vyprávějí o tom, jak byly Jakubem Michálkem dohnány k slzám. Silně to připomíná historky ze začátku Republikánů, kdy Miroslav Sládek drsně dával najevo, že on je pánem SPR-RSČ.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

U Michálka je situace přece jen trochu jiná. Není předsedou, ani majitelem politického projektu. Jeho pozice tak není neotřesitelná. Na druhou stranu je ovšem pravda, že je nevýraznějším poslancem Pirátů a kromě Ivana Bartoše i tím, na koho voliči slyší. Jeho možné odvolání, které se bude řešit uvnitř strany, není tak jednoduchou volbou, jak by se zprvu mohlo zdát.

Bartoš říká, že Michálek pouze chtěl, aby jeho kolegové pracovali minimálně na sto procent a někteří z nich to prostě psychicky neunesli. Šikana tak nemá být oním problémem, jednalo se spíš o přemrštěné nároky. Ty však nejde Michálkovi vyčítat.

Praní špinavého politického prádla na veřejnosti se moc nenosí. Nikdy se totiž nedozvíme, co za celou kauzou stojí, jakou roli může hrát třeba Michálkova přítelkyně. Ta se totiž nyní také stala terčem zájmu členů Pirátské strany. S jistou dávkou konspiračních nálad by se dokonce dalo říct, že chce někdo odstranit oba partnery. To už je ovšem teorie do venezuelské telenovely.

Jak to s Jakubem Michálkem a Michaelou Krausovou dopadne, rozhodnou členové Pirátů. Rozhodně však po celé dvoukauze zbude podivná atmosféra uvnitř strany a patrně i ve společnosti. Jestli by někdy nebylo lepší se držet sloganu „co si doma uvaříme, to si doma taky sníme“, místo toho, chlubit se absolutní transparentností.