S blížícím se výročím 17. listopadu bychom si měli společně uvědomit, kam se v posledních letech naše země posouvá, kdo jí tam posouvá a jakými prostředky a metodami jí tam posouvá. Není to vždy jednoduché na první pohled rozeznat. Rostoucí množství regulací, evidencí a takzvaného zpřesňování pravidel se obvykle schovává za blíže nespecifikovaný „veřejný zájem“, ačkoli jde téměř vždy o zájem privátní a lobbistický, na úkor celé společnosti.

V praxi jsem to poznala v minulém volebním období v Senátu Parlamentu České republiky při posuzování, diskusích a schvalování celé řady zákonů, jejichž společným jmenovatelem bylo obvykle další a další omezování podnikatelských a občanských svobod, aniž by si to společnost a někdy i sami předkladatelé zákonů uvědomovali. I když jsem se po celou dobu svého mandátu proti těmto trendům snažila ze všech sil bojovat a celé řadě regulací se nám ve spolupráci s dalšími kolegy podařilo zabránit, ocitli jsme se i tak postupně v situaci, kdy může každý z nás nevědomky porušit nějaký zákon a být za to souzen nebo alespoň sankcionován.

Přijali jsme zákony porušující domovní svobodu, svobodu pohybu po naší krásné přírodě, množství regulací omezující podnikatelské svobody, stravovací návyky i omezující společenský život ve městech i na venkově, například regulacemi provozů restaurací a dalších gastronomických zařízení. Nemůžeme chodit svobodně nakupovat, nemůžeme si po 10. hodině večerní zazpívat, nemůžeme skoro nic. A to se plno dalších omezení chystá.Tento stav je nadále neúnosný a všichni se musíme snažit o to, aby se změnil, aby se věci nazývaly pravými jmény, aby politika nebyla jen marketing, aby si lidé více uvědomili, co se ve skutečnosti skrývá za novými zákony a projekty a komu to slouží.

Stále více mladých lidí odchází do zahraničí s cílem se do své rodné vlasti už nevrátit. Stále méně podnikatelů se odvažuje zahájit svou činnost, protože je odrazuje množství byrokracie. Stále méně lidí na všech úrovních se obává cokoli rozhodnout, aby se nedostali do nějakého konfliktu s nějakým zákonem. Stále méně lidí chodí volit. Výsledkem je rostoucí moc úředníků, lobbistů a státu na úkor občanů, z nichž téměř všichni už mají zase „blbou náladu“. Opravdu to tahle chceme?