Přestože se v poslední době mluví o možném zdražení vody v souvislosti s novelou vodního zákona a zvýšením poplatků za odběr podzemní vody, budou mít na růst cen vody mnohem větší vliv již přijaté nebo plánované zákony z dílny současné vlády.

Jde především o vyhlášky ministerstva životního prostředí, které zpřísňují požadavky na čištění odpadních vod nebo jejich vypouštění zpět do přírody.  A to nad rámec povinností, které naší zemi ukládá legislativa EU. Naše země je tak i v oblasti vodohospodářství „papežštější než papež“.

Ve finále tyto chybné kroky odnesou spotřebitelé ve vyšších cenách za stočné. Z porovnání tvorby cen vody u nás a v zemích EU navíc vyplývá, že naše země má již dnes nejvyšší zdanění vody v celé Evropě. A místo toho, aby dnešní vládní představitelé chystali snížení, chystá se pravý opak. Za zdražování vody si tak můžeme díky současným politikům sami.

Čistota vod a ochrana vodních zdrojů je jistě v zájmu naší země. My ale v tomto smyslu nepostupujeme systémově. Znečištění vod u nás mají na svědomí především takzvané plošné zdroje. Jde o zemědělskou a lesnickou půdu, z níž se splachem půdy dostává do vod množství chemických látek, což znamená vyšší nároky na technologie úpraven vod i čistíren odpadních vod a ve výsledku vyšší náklady na výrobu a čištění vody. Cestou ke snížení rizika kontaminace vod je změna v přístupu k zemědělskému hospodaření, ale tam k žádným změnám nedochází. Naopak bodové zdroje znečištění (obce, města a podnikatelské subjekty) se na znečištění povrchových a podzemních vod podílejí jen zhruba ze 40 procent, přesto většina regulací a nových povinností míří tímto směrem. Pokud myslí stávající vedení státu svůj jinak žádoucí úmysl zlepšení ochrany kvality vody a jejích zdrojů skutečně vážně, musí začít ze zcela opačného konce. Zřejmě i kvůli zemědělskému podnikání ministra financí a jeho firem se to ale neděje, a místo toho se přenáší zbytečné náklady na výrobu a čištění vody na daňové poplatníky.

Nejde jen o vyhlášky ministerstva životního prostředí, ale také o kroky dalších resortů, jako jsou komplikace s ukládáním sítí (například vodovodů) pod komunikacemi, zastavení podpor malým vodním elektrárnám, z nichž dotují státní podniky Povodí ceny povrchové vody a celou řadu dalších opatření, která administrativně zdražují vodu. Postupný nárůst poplatků za odběr podzemní vody má v tomto spektru zbytečných vícenákladů na výrobu pitné vody a čištění odpadních vod jen velmi malý vliv, což ale nebrání politikům, aby si z toho udělali politické předvolební téma. Ve skutečnosti je ale důležitá změna daňové a vodohospodářské politiky jako celku.