RECENZE / Česká televize v současné době pluje po neklidné hladině divácké důvěry. Generální ředitel Jan Souček si bere do kanceláře psa, což jej možná polidští, ale nemá to valný vliv na jeho důvěryhodnost, kterou si podkopal nešikovnou intervencí v cause Václav Moravec, jmenováním Igora Němce ředitelem své kanceláře, či setkáním s Andrejem Babišem. Když k tomu přičteme vynucené šetření téměř ve všech odděleních a diváky trpící během úmorné délky hlavní zpravodajské relace, je jasné, že dobré zprávy o televizi, která by ráda zvýšila koncesionářské poplatky, by nové vedení platilo zlatem.
Není divu, že informace o diváckých rekordech sledovanosti vánočních pohádek byly prodávány téměř se zuřivou velkolepostí. Na jednu stranu klobouk dolů (sváteční pohádku Klíč svatého Petra vidělo 2,93 milionu diváků ), na druhou je to k pousmání, když víme, že česká rodina si na Štědrý večer pustí televizi, i kdyby na ní běžela smyčka s hrajícími si koťaty.
Kdepak, nový rok to chtělo otevřít něčím razantním, zásadním a nezpochybnitelným. A světě, div se, ono to přišlo. Souček může děkovat předchozímu vedení, jelikož seriál Smysl pro tumor, jehož první díl odvysílá ČT dnes, vznikl ještě v nesporně funkční dílně dramatických pořadů zřízené kdysi Petrem Dvořákem.
Originál osmidílné komedie vznikl v Belgii. Gevoel voor tumor napsal scenárista Leander Verdievel, který v ní zpracoval vlastní zkušenosti z dvouleté onkologické léčby. Seriál měl úspěch, získal cenu Prix Europa pro nejlepší televizní sérii roku 2018. Jako by už tehdy diváci vytušili, že „mají čest“ s něčím mimořádným. Jak se totiž ukázalo, vyprávět o nemoci, z níž máme všichni hrůzu, s humorem, nadsázkou a sebevědomě, je nesmírně úlevné.
Filip Kalina je ambiciózní kluk, medik, jenž se blíží ke svému snu stát se elitním neurochirurgem. Jenomže rakovina si nevybírá a tumor, který Filip po hodinách studia dokáže skvěle popsat, a dokonce i navrhnout jeho léčbu, se najde uvnitř jeho vlastní hlavy. Najednou je to on, kdo poslouchá, jak doktor navrhuje postup léčby. Co všechno se nyní v jeho životě bude muset změnit?
Tohle dramatické východisko je více než životaschopné, jelikož rodinné konstelace, založené na značném sebezahledění všech přítomných do sebe, se v kritické chvíli totálně přesypou a donutí postavy ke změně chování.
Na rozdíl od předešlých remaků úspěšných zahraničních předloh, jejichž tvůrci chtěli být při přepisu do českých reálií papežštější než papež a výsledek končíval hluboko pod originálem, autoři Smyslu pro tumor ctili předlohu mnohem věrněji, koneckonců v titulcích jsou vedle scenáristy Matěje Podzimka netradičně uvedeni i oba původní autoři. Zjevně je to pro dobro věci. Dodržení nápaditého designu seriálu, vtipného „voice overu“ i ostrého tempa vyprávění přibližuje i českou verzi standardům, jaké známe z Netlixu a dalších platforem.
Ambice by zůstala planou nebýt kvalitního režiséra. Tereza Kopáčová (Soukromé pasti, Metanol, Ochránce, Případ Roubal) už nejednou dokázala invenčně posloužit předepsané látce, má cit pro tempo a jako bývalá dokumentaristka dokáže i ve stylizovaných pasážích udržet život. Podle mých informací strávila režisérka s vydatně rozzáběrovaným materiálem ve střižně bezmála rok, což muselo být pracné, ale předurčilo to její dynamické pojetí, které divák sleduje.
Kopáčová měla šťastnou ruku i při výběru herců. Medika Filipa ztělesnil typově přesný Filip Březina, dobrou chemii má mezi sebou dvojice jeho rodičů Tereza Brodská a Pavel Řezníček. Energii, již bezpochyby zúročí v následujících dílech, v sobě má vnučka onkologického pacienta (holohlavý Jiří Bartoška), kterou představuje Alžběta Malá.
Úvodní díl končí bez výstrahy sérií krátkých zpovědí skutečných mladých onkologických pacientů zapojených do projektu Fuck Cancer. Jakkoli to může někdo považovat za alibi tvůrců vedoucí přece jen k určité vážnosti, já v tom vidím snahu dopravit k divákovi celistvou informaci. Třeba když uslyší, že na rakovinu se dnes už zákonitě nemusí umřít.