Před letošním prvním vícedenním volnem proběhly v Česku zprávy, týkající se ministrů vlády Andreje Babiše. Takže velikonoční cestovatelé v silničních a dálničních kolonách mohou nadávat na již odcházejícího ministra, který kolony zavinil a surfovat na internetu za drahá data, která zavinila již odvolávaná ministryně. Další „neviditelný“ ministr se zachránil údajně tím, že do Velikonoc stihnul odvolat ředitele Národní galerie, a to v podstatě ze stejného důvodu, pro který jej prezident republiky Miloš Zeman již před několika lety nejmenoval profesorem. Kvótu tří končících ministrů bylo třeba naplnit, a tak si najednou usmyslel ministr spravedlnosti, že už nechce být ministrem – což v něm údajně zrálo delší dobu – ačkoli to ještě před pár týdny bylo označeno za fake news. A premiér chtěl změny stihnout do Velikonoc… 

Odcházející ministry netřeba litovat, všichni dobře věděli, do čeho jdou. Stejně tak není příliš nutné si zapamatovávat jména jejich nástupců. Ministři této vlády nejsou tradičními autonomními činovníky, odpovědnými za resort, svěřený jim podle kompetenčního zákona a z toho plynoucí politickou odpovědností – ale je třeba je vnímat spíše jako členy představenstva firmy, kteří přenášejí rozhodnutí jejího majitele na podřízené úředníky. A když některý z „ministrů“ svým nešikovným výstupem způsobí ohrožení „dobré pověsti“ skvěle makajícího představenstva, tak se do věci musí vložit sám majitel. Nebýt Ústavy, tak se o výměnách ministrů asi nedozvíme. Nicméně pamatovat si je skutečně netřeba, těch změn bude daleko víc, touto vládou projde ještě mnoho jiných osob. Zajímavý na nich bude pouze důvod, proč se staly ministry…

Téměř ve stejnou dobu jako změny ve vládě se objevily zprávy o vývoji kauzy Čapího hnízda. Nejprve o ukončení vyšetřování Policií České republiky a hned na to o předání spisu státnímu zástupci s návrhem na podání obžaloby. Přes zdánlivou nevýznamnost jsou to ovšem na sebe navazující, ale jinak dva zcela odlišné procesy, které od sebe musí dělit mnohem delší doba, než nám je servírováno. Ukončení vyšetřování je jednostranný úkon ze strany policejního orgánu, kterým vyzve obviněné k možnosti prostudování spisu. To se většinou řeší osobní účastí advokátů, kteří si zpravidla okopírují veškeré materiály k prostudování. To může zabrat dost času, protože mnohé z nich uvidí poprvé, neb v průběhu přípravného řízení jsou žádosti o nahlédnutí do spisu zamítávány. Bezpochyby navrhnou doplnění vyšetřování a zastavení trestního stíhání. To může policejní orgán zamítnout. Lze si ale jen těžko představit, že se s tím obvinění smíří. Mimo jiné proto, že organizované zločinecké spiknutí – jak nám stále horlivěji zdůrazňuje předseda vlády – muselo zmanipulovat nebo podvrhnout nějaké důkazy. Ty by v trestním spise měli jeho právníci označit a definovat skutečnosti, kterých se to týká. A s tím by se musel policejní orgán vypořádat.  

Tyto úkony musely zabrat několik týdnů. Počtem obviněných se tato doba prodlužuje. Teprve po vypořádání návrhů může být zpracován návrh na podání obžaloby a spis se zkompletuje. Desítky šanonů v krabicích od banánů je třeba fyzicky přemístit ke státnímu zástupci. Existuje i elektronická verze spisu, do níž má státní zástupce přístup, ale rozhodující je razítko podatelny na doručence. Jestliže je vyvoláváno zdání, že skončení vyšetřování a předložení spisu s návrhem na obžalobu proběhlo během jednoho týdne, tak se jedná o cílenou manipulaci veřejnosti. Předseda vlády nám na to – prakticky ve stejný čas – sdělil, že ani když bude obžalován, nerezignuje. 

Prezident republiky ve shodě s ním vydal prohlášení, že i když bude premiér obžalován, neodvolá ho. Prezident však nemá podle Ústavy žádnou možnost premiéra odvolat. Přijímá jeho demisi, kterou premiér musí podat, když Poslanecká sněmovna vládě vysloví nedůvěru, nebo když vládě skončí mandát. Premiér může demisi podat i z vlastního rozhodnutí. Prezident její přijetí může protahovat, může jej dokonce i jmenovat znovu. Ale odvolávat? Nejsme v Rusku ani ve Francii, nemáme prezidentský systém, tak proč ty dezinformace? Aha, veselé Velikonoce! Jejich voličům mezi ušima zůstane, že je to zpolitizovaná kauza, když zrovna tito dva toto říkají.

To ještě není všechno. Novou ministryní spravedlnosti se má stát Marie Benešová, bývalá prokurátorka, nejvyšší státní zástupkyně, advokátka, ministryně spravedlnosti ve vládě v demisi, bývalá poslankyně za ČSSD, znovu advokátka a poradkyně prezidenta republiky. Blízký vztah k předsedovi vlády, jímž se oba netají, její postoj k jeho vydání k trestnímu stíhání, pro něž nehlasovala a zpracování analýzy o tom, že se v Česku dá trestní stíhání objednat, někoho může dovést k přesvědčivému závěru, že do funkce nastupuje v této době jenom proto, aby ovlivnila činnost státního zastupitelství v premiérův osobní prospěch. Marie Benešová to kategoricky odmítla s vyjádřením, že nejvyššího státního zástupce odvolávat nebude a nanejvýš bude zvažovat uzákonění jeho funkčního období.

A jsme u toho. Málokdo si asi pamatuje, že Marie Benešová už při svém předchozím krátkém angažmá ministryně v demisi stáhla z druhého čtení v Poslanecké sněmovně vládní návrh zákona o státním zastupitelství, který byl přijatelný pro všechny a navrhla novelizovat zákon o státním zastupitelství dosavadní. S jejím návrhem i žalobci jednoznačně nesouhlasili a způsobil u většinové odborné veřejnosti zděšení. Možná proto ani neprošel připomínkovým řízením a skončil v propadlišti dějin. Jak to dopadne nyní, to nelze přesně předpovědět, ale že v soustavě státního zastupitelství a u některých žalobců má otevřené účty, je nasnadě…

Po precizně dávkované systematické informační smršti nezbývá než vyhodnotit její dopad na voliče. Názorově tak lze veřejnost rozdělit zhruba do tří mentálních množin. První skupinu tvoří lidé, kteří přivítali změnu politického stylu a premiéra Babiše za každých okolností obdivují. Veškeré události kolem něho označují jako spiknutí, vliv okolního nepřátelského prostředí a závist. Jsou schopni absorbovat všechno v duchu přání jeho marketérského týmu. Žádná kriminální kauza AB a ANO na ně nemá vliv. Tito občané jsou zpravidla příjemci služeb dotovaných státem, neplatí příliš velké daně a politice se nesnaží porozumět. I kdyby se stalo cokoliv, budou hlasovat vždy pro hnutí a jeho předsedu a věří že bude líp. 

Do druhé množiny lze zařadit občany, přesvědčené, že Andrej Babiš vstoupil do politiky účelově, aby pomohl svému kapitálu a udělá všechno proto, aby se zachránil před odsouzením. V podstatě vše, co hrozilo – od zneužívání dotací, po změny v demokratickém systému – předvídali. Splnilo se to a bude se i nadále plnit. Tyto lidi nemůže nic překvapit. Protože, jestli někomu má být líp, tak těm ostatním musí být hůř. A nedá se s tím moc co dělat.

Třetí názorová oblast vzniká z osob, které se doposud stavěly k politice neutrálně, případně odmítavě. Nelze nezaznamenat neustálý příliv nových informací o skandálech kolem předsedy vlády a dalších členů jeho hnutí, posílený o téměř neuvěřitelné zprávy z Hradu. Tyto informace jsou vyvažovány zprávami o domnělých úspěších ekonomiky, odvolávání nemehel – zpravidla neschopných a neviditelných ministrů – a jiných nemakačenků, instalaci odborníků a skandálech z táborů politických nepřátel. 

Mohlo by se zdát, že na rozdíl od prvých dvou množin elektorátu, tato třetí skupina roste. V preferencích volebního potenciálu ani volebních modelech se to však žádným zásadním způsobem neodráží, trendy se příliš nemění. Možná je to způsobeno tím, že skutečně hodně lidí je znechuceno dennodenními zprávami všeho druhu a svoje názory příliš nemění. Politiku pokládají za špinavou hru.

Budoucí vývoj lze těžko predikovat. Asi se nic moc nezmění. Lze jen konstatovat, že žádná zásadní prohlášení předsedy vlády a prezidenta republiky nejsou podstatná a nelze je brát příliš vážně. Už jenom proto, že jen „blbec nemění své názory“. Lze vysledovat i užívání pravdy jako relativní veličiny, odvíjející se od souvislostí, plynoucích v proudu času. V brzké době se můžeme dočkat výroků zcela opačných. Nicméně Andrej Babiš má pevné postavení díky „hlasovací mašině“ v Poslanecké sněmovně a zaštítění prezidentem republiky. Kolem jeho osoby lze vydedukovat tři indicie, nahrávající myšlence, že by mohl z politiky odejít sám.

Za prvé to škodí jeho byznysu. Obchodování se státem mu sice kvete a zákony ve svůj prospěch se daří schvalovat, ale dotace pro firmy v jeho svěřenských fondech plynou už jenom ze státního rozpočtu ČR a více a více lidem to začne vadit. Má problémy i v Německu a je otázkou času, kdy se na něho začnou zlobit i na Slovensku. Jeho evropským partnerům se asi moc nelíbí silné propojení politiky s byznysem a patrně mu brzy dají najevo že se již nehodlají podílet na jeho bohatnutí. Jako racionálně uvažující manažer by se mohl rozhodnout a z politiky postupně vycouvat – v klidu a se ctí.

Za druhé mu reálně hrozí odsouzení za trestný čin. Pokud by k tomu dříve či později došlo, byla by to jeho osobní tragédie. Mohl by milionkrát ukazovat na jiné podnikatele či politiky, kteří měli spáchat daleko hrůznější zločiny a nic se jim neprokázalo a bylo by mu to houby platné. Dokud jej kryje prezident republiky a dokud není odsouzen, tak se může zaštiťovat řečmi o organizovaném spiknutí, účelovce a kampani. To ale jednou může skončit a jestli se kauza dostane před soud, tak to bude mnohem obtížnější – projednání bude veřejné. To už může být v době, kdy dojde k výměně na Hradě a bude tam někdo, kdo nad ním nebude držet ochrannou ruku. Život obžalovaných – v tomto případě téměř celé jeho rodiny – je velmi krušný a často spojen s psychosomatickými následky. A že tyto následky mohou být fatální, vzpomeňme například bývalého prezidenta NKÚ Františka Dohnala – zemřel předčasně, aniž by dosáhl očištění svého jména.

Za třetí jej politika stojí mnoho sil a energie. Zdá se, že politické souboje, reakce na média a diskuse s občany ostřílené matadory energií naopak nabíjejí a posilují je do dalších bitev na politickém kolbišti. Po 8 letech veřejného vystupování Andrej Babiše se však jeví, že dosáhl vrcholu svých možností a fráze, kterými prezentoval nový styl politiky, již postrádají další eskalace. Politika přece jenom není jen marketing a nestačí pouze přečíst předepsaný projev, ale musí být také schopen bezprostřední reakce, a ne jenom papouškovat stále stejné obehrané formulace. Vypadá to, že všechna jeho vítezství jsou pouze silová, s ostatními lídry se nemůže – co se týká rétoriky – vůbec srovnávat. Jeho projevy nelze označit za brilantní, snadno zapamatovatelné a jsou-li ponechány na něm, často zmatečné. Sice disponuje téměř neomezenými prostředky, ale politické souboje a neustálé střety s realitou, kterých bude patrně přibývat, mu síly nepřidají. A to energii vysává, což se do budoucna opět může projevit zdravotními problémy. 

To vše je umocněno zpomalováním ekonomiky. Vůbec nejproblematičtějším očekáváním je obtížnější naplňování příjmů státního rozpočtu a tím těžší plnění slibů, které jeho vláda již uzákonila a které ještě připravuje. Vzhledem k tomu, že patrně nedojde k významnějšímu zvýšení daní a sektorová bankovní daň byla jím vetována, projeví se to prohlubováním rozpočtového schodku a navyšováním státního dluhu. Těžko to může Andrej Babiš stále svalovat na předchůdce ve funkci ministra financí, dokonce nemůže obviňovat ani bývalého premiéra B. Sobotku, za kterého řídil finance on. Dávat další sliby, kterými by přesvědčil voliče o úspěšnosti své politiky, nebude tak jednoduché. Nejrozumnější by bylo stáhnout se do pozice „majitele firmy ANO“ a předat řízení státu svému vyvolenému nástupci. Jeho lidé mu budou slova o tom, že vše bylo spiknutí organizovaného zločinu a že to je věčná škoda, že musel odejít, protože on by to dělal přece nejlépe, bezpochyby bezvýhradně věřit…

Rozhodně by se tím odblokovala situace z hlediska spolupráce dalších demokratických stran. Ale zpět do reality. Jestliže nyní Andrej Babiš tvrdí, že nejvyššího státního zástupce odvolávat nebude, protože to mohl udělat už dávno, tak má pravdu. Příležitost k jeho bezproblémovému odvolání totiž promeškal. Představme si, že by k tomu došlo poté, co do křesla ministryně spravedlnosti usedne Marie Benešová, od níž to spousta lidí očekává. Patrně by se od něho odklonili představitelé demokratických států – zejména na západě Evropy –, kteří dosud respektují presumpci neviny a chovají se k našemu premiérovi podle diplomatického protokolu. To by se asi změnilo. A to je to, čeho se Andrej Babiš opravdu bojí… Nejvyšší státní zástupce však může skončit na vlastní žádost, tak jako spousta jiných představitelů státních institucí za jeho působení v politice. Ale to by se ještě nějak dalo vysvětlit…

Tyto Velikonoce byly opravdu veselé, alespoň co se české politiky týče. Po čtyřech nádherných dnech volna nebude většina Čechů vůbec vědět, co se to vlastně odehrálo a nebude mít chuť si kazit jaro politikou. Dopady však mohou být fatální, zdá se totiž, že ještě nejsme u konce…

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Revue Forum Banner