VIDEO: Oleh Tkačenko/Team4Ukraine (se souhlasem) / FOTO: Oleh Tkačenko/ Team 4 Ukraine (se souhlasem)
Evakuace civilistů, dodávky humanitární pomoci, pracovní příležitosti a především dobrý, voňavý chléb. Takovými cestami se do povědomí obyvatel válkou zasažené Doněcké oblasti na Ukrajině vepsal ukrajinský pastor Oleh Tkačenko. Nyní již potřetí musel změnit působiště, protože města, v nichž pracoval, dostihla válka. Buduje tedy novou pekárnu. Tentokrát ve městě Slavjansk.
Rozvážením chleba všechno začalo, popisují čeští dobrovolníci ze skupiny Team4Ukraine. Olehovy první dodávky do napadené Doněcké oblasti začaly už v roce 2015. Tehdy začal vozit chleba do dnes již Rusy okupovaného městečka Marjinka, které mělo před začátkem války na deset tisíc obyvatel.
Chléb tou dobou stál pět, šest hřiven, ale kšeftaři, kteří s ním obchodovali, ho začali prodávat za dvojnásobek. Oleh nelenil a dodávky jídla vozil klidně i přes pět kontrolních stanovišť, což bylo nebezpečné, protože nestihnout přijet před polednem znamenalo čelit ostřelování. A tak se rozhodl, že v Marjince rovnou zprovozní pekárnu.
„Těsně po otevření pekárny lidi začali říkat, že celé město voní chlebem a že se sem vrací život,“ vzpomíná Oleh na stránkách věnovaných svému projektu. Jak říká, nejdůležitější pro něj nebylo jen to, aby lidé dostali dobrý chléb, ale i vytváření pracovních příležitostí pro povzbuzení morálky tamních obyvatel. „Lidi věřili ve vítězství Ukrajiny a bylo potřeba, aby začali opět pracovat a přivykat normálnímu (neválečnému) životu,“ popisuje.
„My jsme se kromě pekárny zabývali dál i humanitární pomocí a pomocí vojákům. Jednou za týden například přijížděli vojáci, kteří bránili náš okres u Krasnohorivky. My jsme jim dávali chléb a další věci. Tou dobou jsme žili ve Vuhledaru a jezdili pracovat do Marjinky,“ popisuje Oleh. Obě města jsou nyní již v rukou ruských okupantů.
Jak konstatuje, po vypuknutí plnohodnotné války v roce 2022 se Marjinka stala přífrontovým městem, kde život i provozování pekárny začaly být nebezpečné. Proto se přemístili do města Pokrovsk. Vybavení, které dokázali odvézt, darovali jiné tamní pekárně výměnou za dodávky chleba. „My jsme to vybavení darovali jiné pekárně v Pokrovsku a udělali s nimi bártr. Oni nám za to dávali hotový chléb. Ten jsme vozili do Marjinky a do Vuhledaru a do několika center pro vnitřně přesídlené osoby,“ líčí Oleh s tím, že stovky pecnů, které pak vozili civilistům v Marjince a Vuhledaru, byly pro tisíce obyvatel, kteří v oblasti žili, jen kapkou v moři.
Přesto se nevzdal. A to ani ve chvíli, kdy se fronta přiblížila na několik kilometrů k Pokrovsku. Předseda Team4Ukraine Jan Heřmánek říká, že byl moc rád, když se ho podařilo přesvědčit, aby se přesunul dále od fronty. „Bohužel do Pokrovsku již pravidelně dopadají klouzavé pumy FAB, rakety a dělostřelecké granáty ruských okupantů. Zachránili jsme společně s Koridor UA vybavení, které z pekárny šlo zachránit. Nyní je třeba obnovit pekárnu i humanitární práci Olehovy skupiny v oblasti,“ říká.
Oleh se tedy potřetí přestěhoval, a to rovnou do jednoho z největších dosud svobodných ukrajinských měst v Doněcké oblasti, do Slavjansku. Říká, že Ukrajince podporuje mnoho lidí, ale že chápe, že práci musí odvést hlavně oni sami. Chléb, který budou péci, pak dobrovolníci budou nosit zejména starším a nepohyblivým lidem, kteří se nemohou evakuovat.
„Takto se píše historie. Jakákoli pomoc civilistům i vojákům má obrovskou váhu. Kdyby se nepomáhalo civilistům, nemohli by civilisti pomáhat vojákům. Kdyby se nepomáhalo vojákům, byla by fronta už o hodně dál, než kde je teď, a nebyla by spousta těch civilistů. Proto pokračujeme v práci a v naší misi,“ dodal ukrajinský pastor a pekař Oleh Tkačenko.
Češi nadále pomáhají obráncům Ukrajiny. Přečtěte si o tom zde.
