Ukrajinští vojáci zkoumají evakuační šestikolku od českých dobrovolníků. FOTO: Cesta naděje života/ Petr Nevřela (se souhlasem)
FOTO: Cesta naděje života/ Petr Nevřela (se souhlasem)
REPORTÁŽ / Míjíme zákopy a trosky zničené bojové techniky. Skupinka operátorů zvedá dron ze země. Naproti nám vychází svižným krokem velitel útočného praporu. Tiskne si ruce s dobrovolníky, kteří jeho jednotce vezou důležitou pomoc od českých dárců. „Vyřiďte velké díky všem v České republice, kdo pomáhají. Díky vám budeme moci zachraňovat lidské životy,“ říká nám. Svěží vítr k nám nese rychlý sled výstřelů. Obrněný transportér nedaleko od nás zahájil palbu.
Redakce deníku FORUM 24 zase jednou vyrazila na Ukrajinu společně s dobrovolníky ze spolku Cesta naděje života, kteří shromažďují a distribuují pomoc od českých dárců. Přesnou lokalitu sdělit nemůžeme. Je tajná. Vyrazili jsme předat pomoc elitní jednotce ukrajinské armády, 214. samostatnému útočnému praporu OPFOR. Velitel praporu, podplukovník Anton Lavryňuk, nám jde vstříc a podává dobrovolníkům ruku. Jeho zcela nepatetický projev ani volací znak „Mentol“ nijak nenasvědčují tomu, že jde o žijící legendu, která má za sebou desítky krvavých bitev.
Mentol si to energicky rázuje k nám i k šestikolce, která přitahuje pozornost dalších bojovníků praporu. Brzy je tu shromážděn kroužek mužů pomrkávajících po svém veliteli i po mašině, která s burácením sjíždí z přívěsného vozíku. Na zádi má masivní kovový rám a na něm připevněnou speciální vanu pro upoutání zraněného, na bocích přídavné sedačky pro personál. Kromě řidiče uveze raněného a také až dva zdravotníky. Mužům v uniformách při pohledu na ni zasvítí oči.
Bojujte jako Rusové
Ukrajinský OPFOR vznikl z iniciativy USA, původně jako výcvikový prapor. Jeho vojáci museli dokázat, že vedle vlastních superiorních schopností zvládnout také styl boje elitních jednotek ruské armády, které imitovali během mezinárodních cvičení s účastí západních jednotek. Jednalo se o jediný prapor s takovou specializací na Ukrajině, ale tato podoba jejich uplatnění je dnes již minulostí.
Nyní, po vypuknutí plnohodnotné války, obrazně řečeno hasí nepříjemné požáry. Jakožto samostatný útočný prapor fyzicky dobývají ruské pozice, které následně obsazují a drží jiné jednotky, zatímco oni už bojují dál.
O jejich významu a profesionalitě svědčí i to, že byli po vypuknutí plnohodnotné války nasazeni k obraně Kyjevské oblasti. Bojovali v Hostomelu a v Buči u Kyjeva a pak zejména v Doněcké oblasti, u Zajceve, v Torecku, u Soledaru i v Kliščijivce. Jejich bojovníci byli z těch posledních, kteří se stahovali z Bachmutu, drželi také jednu z nejtěžších částí fronty u Kurachove v Doněcké oblasti. Mohli by toho o sobě prozradit mnohem víc, ale je nám jasné, že některé věci se nedozvíme a jiné zase nebude možné zveřejnit.
Jednotka má ale svůj telegramový účet a některá videa z její práce zveřejnila armáda. Například toto z útoku obrněného konvoje v Doněcké oblasti, který její bojovníci zastavovali ve spolupráci se samohybnými dělostřelci z 31. samostatné mechanizované brigády.
Říci, že zkušenosti těchto vojáků byly bohatě vykoupeny krví, by bylo možná příliš slabé konstatování. I kvůli tomu se čeští dobrovolníci rozhodli posílit jejich zdravotníky evakuační šestikolkou Generál Vojcechovský. Ta po stažení z prvního nasazení na Ukrajině pomáhala při povodních, prošla v Česku údržbou a nyní se vrací na frontovou linii, k OPFORU.
„Je to jednotka, která má jedny z nejvyšších ztrát, a to i v poslední době,“ říká Marian Bizub z Cesty naděje života. „Sami už využívají čtyřkolky, a tak mají pro tento typ vozidel skvěle vyškolené řidiče. Okamžitě posílají náš stroj k medikům, aby šel do terénu,“ vysvětluje Bizub, proč si z řady možných kandidátských jednotek vybrali právě tento prapor.
Mentol, velitel jednotky, nový přírůstek velice oceňuje. „Díky dárcům a dobrovolníkům z České republiky posilujeme svou schopnost chránit životy našich spolubojovníků. Velice za vaši pomoc děkujeme, bude doslova zachraňovat životy,“ řekl a hned začal rozdávat pokyny svým mužům, jak s dodanou pomocí naložit. Nepřivezli jsme totiž jen šestikolku.
Pod dohledem mlčenlivého svědka
„Díky společnosti Notino se nám podařilo zajistit pro velitelský štáb velké monitory profesionální kvality pro sledování dění na frontě. Po připojení na ně v reálném čase proudí záběry ze sledovacích dronů z přiděleného úseku fronty a umožnují velení v případě potřeby okamžitě reagovat,“ říká dobrovolník, válečný veterán Jaroslav Dolejška. Říká, že důležitost pomoci si u nás nadále uvědomuje řada lidí, včetně známých osobností. Je mezi nimi i populární český spisovatel František Kotleta, vlastním jménem Leoš Kyša.
„Právě na jeho počest jsme se rozhodli novou šestikolku, na kterou vybíráme, pojmenovat „Spad“. Je to podle jeho slavného románu,“ prozradil Dolejška. Jak nám organizátoři pomoci říkají, poselství obojího totiž tkví v naději. „Ať se dějí sebestrašnější věci, naděje na lepší svět zůstává a s ní přicházejí hrdinové,“ míní dobrovolníci ze zmíněného spolku, kteří na novou šestikolku vybírají zde.
Předávka pomoci je dílem několika okamžiků. Dobrovolníci a důstojníci podepisují potřebné dokumenty o předání stroje. Řeší se ještě, které další potřeby ukrajinských obránců by bylo možné pokrýt v budoucnu, případně jak. Mentol a další muži podepisují ukrajinskou vlajku se symbolem své jednotky jako poděkování a vojáci se pomalu rozcházejí. Zanedlouho už venku pobíhají jen zvědaví oříšci, které jednotka adoptovala.
Ve vzduchu vlaje zavěšené krmítko vyrobené z bedničky od trhaviny. Z uctivé vzdálenosti vše pozoruje vycpaná figurína vojáka, jehož tvář překrývá papírová maska. Vysoko nad námi vše monitorují neviditelné drony. Ozývá se střelba. Vojáci z OPFORU spěchají za svými povinnostmi. Míjíme mlčenlivou vycpaninu a spěcháme k automobilům. Proud pomoci se nikdy nesmí zastavit. My také ne, říkají dobrovolníci.
