VIDEO: CinemArt / se souhlasem
RECENZE / Je odšpuntováno! Sedmdesát let trvající „národní“ hádka může znovu nabrat na obrátkách – dostává mocný impuls. Do českých kin vstupuje film Bratři o polemické mašínovské anabázi. Všichni na něj budeme mít názor a jistě si ho nenecháme pro sebe. Producent filmu Petr Bílek, s nímž měl Týdeník FORUM možnost hovořit (rozhovor najdete v aktuálním čísle), si podle vlastních slov přeje jediné: Aby se oddělila debata o filmu a o Mašínech. Nicméně sám připouští, že je to zřejmě utopie.
Pojďme se o to přesto pokusit. Konečně, producent na premiéře prohlásil, že film nechce být politickým komentářem. I z toho zištného důvodu, že podle jeho slov politika už řadu českých filmů zabila. Pro Bílka je to „dobrodružný film o mladých frajerech, kteří se vzepřou, protože si nechtějí nechat vzít svobodu. A na cestě se jim dějí neuvěřitelné věci.“
Na tom se bezpochyby shodl s režisérem Tomášem Mašínem a stala se z toho jedna z velkých devíz filmu. Není přetížen dobou, v níž se odehrává, ani vysvětlováním, co byl komunismus, nejsou v něm tradiční karikatury ďábelských estébáků. Na druhou stranu, tvůrci správně pochopili, že aby si divák užil poslední zhruba hodinu filmu, zběsilý hon tisíců vojáků na partu kluků, musejí ho donutit s nimi empatizovat.
Proto obětují celou první třetinu příběhu rodinnému zázemí obou bratrů. Je to především zásluha zručného scenáristy Marka Epsteina, že se jim daří donutit objektivního zvědavého diváka (ne ovšem dogmatika, který si bude vždycky trvat na tom, že Mašíni jsou vrazi) uznat, že odkaz otce, důstojníka prvorepublikové československé armády zavražděného nacisty, a nevyřčených morálních pravidel jeho pozůstalé rodiny byl pro oba kluky natolik zásadní, že jejich krvavý odboj proti ničivému společenskému systému je zřetelně v logice věci.
Vzhledem k tomu, že všichni víme, jak útěk Mašínů nakonec dopadne, musel se režisér se svým týmem pokusit diváka překvapovat čistě filmařskými prostředky. I díky na české podmínky vysokému rozpočtu se před našima očima odehrávají luxusně natočené bojové scény, jakož i postupná devastace hrdinů vrcholící zoufalým hladovým nájezdem na prasečí koryta. Vyčerpání, strachu a pocitům v předsíni smrti, tomu všemu jsem uvěřil i díky opravdu stoprocentním výkonům obou hlavních představitelů, Oskara Hese jako Josefa Mašína a Jana Nedbala v roli jeho bratra Radka. Z ostatních hereckých výkonů si budeme pamatovat ještě německého herce Stefana Konarskeho jako vyšetřovatele Kollera (jde o fiktivní postavu) a zejména pak Táňu Dykovou Vilhelmovou ve výborně napsané roli matky, Zdeny Mašínové.
Člověk během promítání bezděky v obavě čeká, kdy začnou filmaři artikulovat návod, jak film politicky přečíst, a budou Mašínům očividně fandit. Zaplaťbůh, nedočká se. Až když se na samém konci důstojník StB (hraje ho s pevně vyřezanou tváří Karel Dobrý) dozví, že se Mašíni dostali do západního Berlína, konstatuje historický fakt: „Kdybychom je zabili, stali by se mučedníky. Takhle z nich můžeme udělat vrahy placené Američany.“
A to se estébákům opravdu povedlo. Mimo jiné proto, že, jak dodává producent Petr Bílek, „my si tady s vítězi tak nějak nevíme rady“.
