VIDEO: Video: AFP, se souhlasem / Foto: Wikimedia Commons / Public Domain
HISTORIE / Již takřka dvacet let připadá na 27. leden Den památky obětí holocaustu, který má připomínat památku zavražděných Židů i dalších obětí nacistického režimu během druhé světové války. Datum nebylo zvoleno náhodně, ale jde o den, kdy byl v roce 1945 sovětskými vojáky osvobozen vyhlazovací koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau, který bývá někdy uváděn i v podobě Osvětim-Březinka.
Když 27. ledna 1945 dorazily do tábora vojáci 60. armády 1. ukrajinského frontu pod velením maršála Ivana Stěpanoviče Koněva, naskytla se jim podívaná jak ze středověkého hororu. Před očima šokovaných vojáků, kteří byli z frontových bojů otrlí a na ledacos zvyklí, se pohybovalo několik tisíc vyhublých lidských trosek, připomínajících spíše kostlivce než živé bytosti. Přibližně 7500 lidí bylo zbytkem vězňů, které nacisté nedokázali buď zavraždit, či alespoň vyhnat na neblaze proslulé pochody smrti, v nichž před postupujícími jednotkami „stěhovali“ vězně pryč, aby nevyšlo najevo, k jakému účelu byly tyto tábory zřizovány.
Branou tábora prošlo obrovské množství lidí z celého světa, převážně však z evropských zemí. Naprostá většina z nich byli Židé, kteří představovali až 90 procent všech obětí zdejších nelidských podmínek i cíleného vyvražďování. Podle kvalifikovaného odhadu tu zahynuly minimálně 1,4 milionu lidských bytostí, malá část z nich podlehla systematickému hladovění, nevyhovujícím hygienickým podmínkám či vyčerpání z otrocké práce, kterou musely vykonávat. Ten obří zbytek obětí tvoří lidé cíleně zavraždění v plynových komorách, které byly k tomuto účelu speciálně zkonstruovány. Nacisté v nich vraždili nechvalně známým plynem Cyklon B. Kromě výše uvedených důvodů zemřeli někteří lidé i v důsledku nelidských medicínských pokusů, jež na nich vykonávali lékaři v uniformách SS. Nejznámějším z těchto vrahů v bílém plášti je bezesporu Josef Mengele, který však spravedlnosti unikl a zemřel až na konci 70. let v Brazílii, kde se utopil v moři.
Mezinárodní den památky obětí holocaustu vyhlásilo Valné shromáždění Organizace spojených národů na svém 42. plenárním zasedání v listopadu roku 2005 jako den památky přibližně šesti milionů Židů, takřka čtvrt milionu Romů a Sintů, několika desítek tisíc homosexuálů a milionů dalších obětí nacistické zvrhlosti. Návrh na vyhlášení tohoto dne podaly společně delegace Izraele, USA, Austrálie, Kanady a Ruska a návrh byl podpořen 91 členskými zeměmi. Některé ze zemí využily tento okamžik k vyjádření lítosti, že se na takovém masovém utrpení podílely – to byl případ Německa, Rakouska, ale i Rumunska. Naopak Egypt, Indonésie či Malajsie prohlásily, že nikdo nemá právo na utrpení a že by měly být připomínány oběti všech genocid, nejen oběti holocaustu.
Česká republika vyhlásila z iniciativy České rady pro oběti nacismu, Federace židovských obcí v ČR a mnoha dalších organizací 27. leden významným dnem již v roce 2000 a od roku 2005 byl zákonem ustanoven jako Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti.
Nikdy se nepodaří zmapovat všechny oběti tábora Auschwitz-Birkenau, ale jako prokazatelné minimum uvádějí historikové nejméně 960 000 Židů, z nichž bylo přes 850 000 zavražděno, aniž by bylo jakkoliv zaregistrováno, přibližně 75 000 Poláků, 21 000 Romů a Sintů, 15 000 sovětských válečných zajatců a 10 000–15 000 vězňů jiných národností (Bělorusů, Rusů, Ukrajinců, Čechů, Slováků, Jugoslávců, Francouzů, Němců, Rakušanů a dalších).
