■ „Nechovejme se k muslimům jako nepřátelé a oni nám nebudou nepřáteli.“

Český občan Samer Shehadeh, bývalý pražský imám, absolvent Islámské univerzity v Medíně a autor knihy Kdo je Alláh, natočil na video vzkaz všem českým spoluobčanům, kteří jsou ochotni diskutovat a brát věci rozumně. Ve své 26minutové promluvě vyzývá Čechy, aby nedovolili extremistům vyvolat vznik muslimského extremismu u nás. Nikdo z muslimů žijících v Česku nemá podle něj zájem na zbytečné konfrontaci.

Shehadeh se ve svém videoposelství zaručuje, že mezi muslimy žijícími v České republice není ani jeden extremista, který by mohl představovat pro naši zemi riziko. Varuje ale před tím, že nenávist vůči muslimům může vyvolat odpovídající reakci, protože i mezi muslimy jsou lidé, kteří si „nenechají šlapat na krk“. Těm by podle něj mohla dojít trpělivost a mohli by se „nakonec zachovat nerozumně“. Zdůrazňuje přitom, že nejde o výhrůžku, ale o realistický pohled, protože taková reakce na nesmyslné provokace je přirozená. „Provokatéři budou provokovat tak dlouho, dokud extremisty nevytvoří,“ říká.

Dále Samer Shehadeh vysvětluje a snaží se doložit na příkladech, že muslimové jsou vůči nám (myšleno zřejmě Čechům a Evropanům obecně) tolerantnější než my vůči nim. „My, muslimové,  jsme vám do soukromí nevpadli, vy nám ano. My, muslimové, vás neurážíme, vy nás ano,“ tvrdí. Zdůrazňuje přitom, že tato jeho slova jsou adresována „provokatérům“, nikoli všem občanům.

Jak opakovaně upozorňuje, muslimové nejsou národ, ale příslušníci náboženství. Nikdo jim tedy nemá právo říkat, aby se vrátili tam, odkud přišli. Řada muslimů jsou rodilí Češi, právě tak jako řada rodilých Arabů vyznává křesťanskou, židovskou či buddhistickou víru, anebo jsou ateisté. „Muslim neznamená nutně cizinec a Čech neznamená nutně ateista, křesťan a podobně,“ vysvětluje Shehadeh.

Muslimové žijící na Západě si podle něj dobře uvědomují, že nežijí v muslimském státě, a snaží se tam žít v klidu, míru a pokoji. „Říkám sám za sebe a za islám – nikoliv za všechny muslimy, protože nemám právo hovořit za všechny – že islám odsuzuje všechny teroristické činy, ať už je páchají muslimové, nebo jsou páchány na muslimech,“ konstatuje.

Kdo ale nedokáže akceptovat, že je někdo jiný než on, pak je pro něj extremismus už to, že žije jinak. „Provokatéři se chovají tak, jako by extremisty chtěli. Pro ně jsou totiž extremisté už ti, kteří věří v boha a chtějí podle toho nějakým způsobem žít,“ pokračuje Shehadeh.

Hovoří také o často diskutovaných muslimských trestech, jako je sekání rukou zlodějům nebo kamenování cizoložnic. Ty jsou podle něj aplikovány výhradně v islámských státech a jejich vykonání přísluší pouze vládě a výkonné moci. V islámském světě striktně fungují soudy a spravedlnost nevykonávají jednotliví lidé anebo ulice. „Islám je systém, a ne chaos,“ konstatuje Shehadeh. Lidé, kteří záměrně zdůrazňují tyto odlišnosti, nedělají podle něj nic jiného než že vytrhnou některé věci z kontextu a pak jimi straší lidi.

Většina Čechů nemá také podle Shehadeha přehled o tom, kdo v Česku muslimy skutečně reprezentuje, a tak se v médiích objevují stanoviska a rozhovory s představiteli islámských institucí, které většina muslimů vůbec nezná, nemají prakticky žádné členy a navíc se tito lidé mnohdy ani neumějí pořádně vyjádřit. Konkrétně například v Praze zná většina muslimů pouze Islámskou nadaci. Nevědí, že existuje nějaká Muslimská obec, jaký je rozdíl mezi obcí a nadací, a vůbec nevědí, že existuje nějaká Muslimská unie. Představitelé těchto institucí, často zcela nevzdělaní v islámu, jsou mezi muslimy neznámí. „Když chcete do médií někoho, kdo bude mluvit jménem muslimů, musíte si najít člověka, který je vzdělaný v islámu, má u běžných muslimů autoritu a respektují ho jako člověka, který může mluvit jejich jménem,“ doporučuje Shehadeh. Takových lidí je víc, ale ne vždy umějí česky. To však dnes již není překážka.

„Zkusme všichni, kteří jsme schopní dialogu a jsme schopní o věcech přemýšlet, pracovat společně na tom, aby nám provokatéři nevytvořili v tomto státě extremisty, kteří tu nejsou. My je tady nechceme!“ vyzývá Samer Shehadeh na konci své promluvy a naznačuje možnost, že tento jeho vzkaz českým spoluobčanům není poslední.