PODCAST / V sobotu si čeští filmaři rozdali České lvy. Jako obvykle mrháme energií a polemizujeme s rozhodnutím stodevadesátičlenné party akademiků, sociální sítě bouří nad utnutím projevu aktivistické filmařky. O čem se mluví méně či vůbec, je to, kolik z 26 nominovaných, jakože nejlepších filmů roku 2023, skutečně bere dech. Nejen o tom jsme diskutovali v dalším díle podcastu deníku FORUM 24 Šikmá plocha se zkušenou publicistkou Věrou Míškovou.

Fakta jsou jasná. S čestnou výjimkou ceny za nejlepší scénář pro Bohdana Slámu za Bábu z ledu na Tribeca Film Festivalu a montrealského vítězství „Masaryka“ Karla Rodena nebodoval ani jeden z filmů, které v posledních deseti letech získaly Českého lva za film roku, na žádném velkém zahraničním festivalu. Výjimkou je pouze ten v Karlových Varech.

Dále čtěte

Český lev 2024 jako ročník nových tváří. Bude konečně o tuzemských filmech slyšet za hranicemi?

KOMENTÁŘ / V sobotu večer byly po jedenatřicáté rozdány sošky Českých lvů pro nejlepší české filmy (a dílčí výkony v nich)…

Lze pochopit, že filmová cena má pro filmaře význam už jen proto, že se potkají a pokecají o tom, co viděli na Netflixu. Ovšem, je třeba se bavit i o tom, co fakticky znamená Český lev pro svět filmu. Je to setkání v izolovaném prostoru dvorečku, kde si stále ještě vyprávíme pohádky o české nové vlně let šedesátých, nebo je to zpráva pro Christophera Nolena, že by neměl usnout na vavřínech, jinak bude koukat.

Nabízí se proto několik otázek. Jaký mají vlastně české filmy dosah? Komunikují se světem? Komunikují s diváky? A pokud ne, proč? O tom jsme si povídali s publicistkou Věrou Míškovou, která je natolik zkušená, že ji neoblafne ani mocné PR, které dokáže často přehlušit (ne)kvalitu snímků, jež se chtějí stát kultovními ještě před premiérou a nemají na to.

Dále čtěte

Když projekce skončila, byli komunističtí cenzoři bílí jako stěny. Ucho šlo okamžitě do trezoru

NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / Filmový a televizní režisér Karel Kachyňa (1. 5. 1924–12. 3. 2004) není mezi námi už dvacet…

Shodujeme se na dvou hlavních problémech: Snímky jsou poškozené nedostatečně ošetřeným scénářem a samotné natáčení je podfinancované. Zamýšlíme se proto nad přístupem některých lidí z branže, kteří se nám snaží vsugerovat, že film může mít nedostatky, ale pokud je užitečný tím, že nabízí aktuální, globálně zajímavé téma, měl by mít jakési „morální“ právo obdržet cenu. Za nás je to cesta do pekel.

Rovněž se shodneme nad mohutným nástupem televizní dramatiky, jež na rozdíl od kinotvorby působí velice svěže, dynamicky, a dokáže čestně přežívat v sousedství velkých filmových knihoven, generovat nové tvůrce i témata, kde se snoubí kvalita a vysoká sledovanost.