
Ilustrační foto FOTO: commons.wikimedia.org/cc AS 2.0/Dennis
FOTO: commons.wikimedia.org/cc AS 2.0/Dennis

Pohřbení zaživa obvykle lidé vnímají jako traumatizující představu a pochopitelně jde o záležitost, kdy pak smrt u skutečně omylem pohřbené živé osoby nejspíše v mnoha případech i nastane. V Rusku ale vznikl obřad považovaný za terapii, totiž léčit lidské psychické potíže věrnou simulací pohřbu. Jedná se o placenou a drahou službu.
„Terapie rakví je v Rusku novým trendem. Podstata je jednoduchá: člověk si na chvíli lehne do rakve, aby přehodnotil svůj život. Je možné uspořádat úplné ‚ponoření se‘ – s obřadem, hosty a proslovem na rozloučenou. Doporučujeme ruským vojákům, aby to vyzkoušeli,“ píše na síti X agentura NEXTA.
Zvláštní terapeutické služby si všímají i oficiální ruská media.
„Mezi Rusy se stala populární neobvyklá služba pro zlepšení zdraví – takzvaná ‚terapie rakví‘, neboli ‚terapeutický pohřeb‘. Zjednodušeně řečeno jde o dočasné pohřbení zaživa, po kterém, jak tvrdí ‚rakváři‘, bude jakýkoli život vypadat jako svátek. Hrobová terapie není levná – dva miliony rublů za službu, ale i klienty si vybírají: ne všechny četné žádosti jsou uspokojeny. Podle organizátorů zinscenování vlastního pohřbu pomůže těm, kteří ztratili smysl života a nevědí, co dál. Jde o komplexní léčbu postoje k ‚pomíjivé‘ pozemské existenci, zahrnující jak zbavení se obav a úzkostí, tak obnovu životních scénářů s následným zlepšením,“ píše list Moskovskij komsomolec.
„Náš projekt jsme zahájili na základě požadavků dnešní doby,“ říká Jekatěrina, organizátorka „pohřbů zaživa“. „Bohužel, dnes je hlavní touhou mnoha lidí schovat se, zahrabat se, uniknout z reality, zmizet. Zdá se jim, že se tak zbaví svých problémů.“ Podle ní „terapeutické pohřby“ mají ukázat, že „strkání hlavy do písku a těla do země není východiskem, není zbavením se problému, ale únikem před jeho řešením“.
Obřadu prý musí předcházet několik psychoterapeutických sezení, a když se zjistí, že žadatel je způsobilý, žádost je přijata. Služba se neposkytuje potenciálním sebevrahům a lidem, pro které by to byl jen druh černého humoru. I tak je ale příliv žádostí velký.
Terapeutický hrob je na jednom hřbitově v Petrohradě, ale ne všichni chtějí být „pohřbeni“ na hřbitově. Jedna klientka uvedla, že na hřbitovech se bojí, ať ji zahrabou někde v lese.
Podle Jekatěriny bude proces pohřbívání v každém případě co nejvěrohodnější a detaily obřadu závisí na přání zákazníka a jeho finančních možnostech. Obecně je možné vše: náboženské obřady, smuteční obřad, profesionální fotografování, pozvání tisku a truchlící. Dobu pobytu v hrobě lze také zvolit libovolnou – od 20 do 60 minut.
„Zákazník si však musí jasně uvědomit, že po tuto dobu bude skutečně v malém uzavřeném prostoru, sám se sebou, v rakvi v pravém slova smyslu a v tichu, bez jakéhokoli spojení s okolním světem. Ať bude křičet sebevíc, venku ho nebude slyšet. V takových podmínkách se i pět minut může zdát jako hodiny nebo dokonce dny. Proto, aby se předešlo nepředvídaným záchvatům paniky a klaustrofobie, jsou předběžné konzultace s lékaři a psychoterapeutická sezení povinná.“
Náklady na službu mohou být až dva miliony rublů, tedy skoro půl milionu českých korun. Při tak drahém obřadu pak ale klient dostane svou rakev zdarma.