Už tento víkend se v areálu psychiatrické léčebny v Bohnicích koná tradiční festival Mezi ploty, který se už po pětadvacáté pokusí alespoň na víkend propojit svět „normální“ s tím „nenormálním“. Každý návštěvník si projde branou psychiatrické léčebny a ten pocit je zkrátka nepřenosný. Festivalu se letos podařilo získat značku EFFE Label 2017–2018, kterou mezinárodní porota uděluje evropským festivalům splňujícím vysoká kritéria kvality. (EFFE – je projekt Evropské asociace festivalů podporovaný Evropskou unií.) Evropská komise považuje festival Mezi ploty za příklad propojení široké veřejnosti s duševně nemocnými.

Letos se do Bohnic chystá opět mnoho zpěváků a kapel, např. Tomáš Klus, Xindl X, Richard Müller, Mňága a Žďorp, No Name či Sto zvířat. Vystoupí také Ester Kočičková s pořadem Na stojáka nebo divadelní spolek Kašpar. Jistě překvapivým hostem bude potom Chantal Poullain či Dáda Patrasová.

Základní myšlenkou festivalu je překonávání stále se ztenčující bariéry mezi normálností a nenormálností, potkávání se na místě, které je pro nemocné jakýmsi domovským azylem.

„A co vy, jste normální?“ Tuto otázku organizátoři festivalu položili několika umělcům:

Michal Hrůza: „Vycházíme-li z toho, že každý člověk dělá chyby, tak se ke svým chybám taky přiznávám, a tím se stávám tzv. normálním.“

KRUCIPÜSK (Tomáš Hajíček): „Pokud jsou normální ti, co zneužívají dobro, vytvářejí zlo a mají pocit všeobecné pozemské nadřazenosti, tak jsem nejspíš blázen.“

Tomáš Hanák: „Jsem normální v tom, že se většinu života chovám nenormálně. Většinou nedělám, co chci, ale co musím. Ale v tom jedeme skoro všichni – tak si alespoň dáváme na monitor notebooků vysněné obrazy a fotky. A ta potvora Zubatá se směje. Ale mašli si házet nehodlám – zajdu Mezi ploty, pak se uvidí.“

Robert Kozler, ředitel a zakladatel festivalu Mezi ploty: „Spíše bych se sebe sama zeptal: Toužíš být normální? Tak trochu nudný, nezajímavý a průměrný, tedy normální? To je představa k zešílení. Tímhle se – doufám, modlím se a stále tomu věřím – nestanu.
Pokud vidím člověka, co se snaží, ale potkalo jej něco, co mu zatím neumožňuje nastartovat k letu, je možná povinností těch, co letí, obejmout jej a pomoci mu zpátky na cestu. To samé budu jednou zcela logicky potřebovat já.“