Dr. Miroslav Macek se na svém blogu vyjádřil nekompromisně: „K evropským břehům připlouvají stovky lodí s africkými imigranty, přičemž se jich cestou stovky až tisíce utopí. Evropu pak čeká neřešitelný problém, co si s touto invazí počít. Pokud by se hned zpočátku postupovalo stejně jako v případě vojenské invaze, tedy lodě by se zlikvidovaly před vyloděním, zemřely by též stovky až tisíce lidí, ovšem záhy by bylo po invazi. Praktikovaný pseudohumanismus ovšem v konečném součtu přinese podstatně více problémů, bolesti a mrtvých, než by přineslo radikální řešení v pravý čas.“

Tak je tam několik zádrhelů. Už jen ta úvaha, jak by to bylo, kdyby se postupovalo „stejně jako v případě vojenské invaze“. Postupovat se tak samozřejmě může, jde jen o to, jestli takový postup volit, když o vojenskou invazi nejde. Problém se zlomenou nohou lze samozřejmě také řešit amputací, problém s nezaměstnaností postřílením všech osob, které jsou nezaměstnané déle než půl roku. Prospěch ve škole by se radikálně zvýšil zavedením bičování po každé trojce. Bylo by to účinné. Je otázka, jestli všechno účinné je správné.

Tváře snědé od mraku nikotinu a ošlehané hospodským větrákem, které se od doby, co je to technicky možné, samoplodí v internetových debatách, by nechaly potopit třeba Atlantidu, kdyby to u štamgastů nějakého lokálu udělalo dojem. Ti mají jasno. Postřílet tu lůzu. „Radikální řešení v pravý čas.“ Nepostřílet a nepotopit je pak „pseudohumanismus“ a „Evropu pak čeká neřešitelný problém“.

Ale ne, Evropu žádný neřešitelný problém nečeká, to se z toho jen dělá kovbojka. Není prostě žádné jednoduché řešení. Nemůžeme obnovit koloniální systém, porazit všechny teroristy a zavést blahobyt v celé severní Africe. Můžeme ale investovat do hranic, některé uprchlíky přijmout, některé vrátit, tlačit na ty země v oblasti, kterou jsou schopny je přijmout. To je asi tak všechno. Ale potápět je znamená klesnout na úroveň, kde už nemá cenu mluvit o nějaké ochraně evropských hodnot, protože už by nebylo jasné, které by to asi tak měly být.