Prezident Petr Pavel se pravděpodobně usadí v Lumbeho vile na severním svahu horního Jeleního příkopu. Tedy ve stejném objektu, který před ním obývali Václav Klaus i Miloš Zeman, jakkoli druhý jmenovaný tu zejména v minulém volebním období mnoho času nestrávil. O jejím osudu píšeme v Týdeníku FORUM a článek výjimečně odemykáme všem čtenářům. 

Dějiny Lumbeho vily stojí za připomenutí. Měšťanský dům postavený v první třetině 19. století zakoupil od Heliodora Heidla (chybně bývá uváděno příjmení Heindl) pražský německý lékař a politik Karl Lumbe (1807–1885). Patrový dům nechal upravit v klasicistním stylu. Tedy jednoduše a bez výraznějších dekorativních prvků.

Pražský rodák Karl Lumbe působil zprvu jako chirurg, časem své povolání opustil a věnoval se politice. V roce 1872 byl za Stranu ústavověrného velkostatku zvolen do Českého sněmu, krátce poté se stal také poslancem Říšského sněmu ve Vídni. V politice reprezentoval konzervativní a centralistický směr. Císařem byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíře z Malonic (von Mallonitz).

Rozlehlé pozemky v okolí domu vlastnil společně se svým bratrem Josefem Tadeášem Lumbem (1801-1879). Ten podobně jako mladší Karl zasedal v Zemském i Říšském sněmu a ve své době byl považován za předního odborníka v oblasti zemědělství a pomologie (pěstování ovoce). V roce 1837 zaujal místo profesora na Českém stavovském polytechnickém ústavu (předchůdce dnešního ČVUT), kde se tehdy zemědělský obor vyučoval. V letech 1848-1864 tuto školu dokonce vedl jako ředitel. Josef Lumbe (ač Čech jazyka německého) byl prezidentem Vlastenecké hospodářské společnosti a jednatelem Pomologického spolku. 

V okolí nynější Lumbeho vily vybudoval spolu s bratrem rozsáhlé hospodářství, které, jak napovídají inzeráty z dobového tisku, zásobovalo vnitřní Prahu zahradnickými produkty, zejména ovocem, sazenicemi keřů a stromů i okrasnými květinami. Dlouholetý zahradník bratří Lumbeových Jakob Stuchlík získal řadu ocenění na tehdy oblíbených zahradnických soutěžích.

Bratr Noha

Na přelomu let 1906 a 1907 pronajali Lumbeho potomci vilu malíři Miloši Jiránkovi. Ten se narodil v roce 1875 v obci Spomyšl nedaleko Mělníka do dobře zajištěné statkářské rodiny (odtud se zřejmě odvíjelo spojení s rodinou Karla a Josefa Lumbeových). 

Vášnivý sportovec Jiránek (v Sokole mu přezdívali Bratr Noha) studoval gymnázium, poté dějiny umění na Filozofické fakultě a Akademii výtvarných umění. Z té byl vyloučen, když veřejně kritizoval jednoho z profesorů školy – malíře Václava Brožíka, jenž byl staršími generacemi považován za nedotknutelného velikána, pro nastupující modernisty se však stal symbolem zastaralé akademické malby.

Miloš Jiránek byl vzdělaný, hovořil několika cizími jazyky a proslul jako autor mnoha kritik a teoretických pojednání v časopise Výtvarné směry. Ten vydávalo Sdružení výtvarných umělců Mánes. Jiránek do něj přispíval od roku 1899, členem redakce se stal v roce 1906.

Obdivoval Augusta Rodina a roce 1902 pomáhal organizovat jeho pražskou výstavu. S francouzským sochařem (a dlouhou kamarilou českých umělců, v níž nechyběli Alfons Mucha, Stanislav Sucharda, Ladislav Šaloun, Dušan Jurkovič nebo bratři Mrštíkové) pak pokračoval na Moravské Slovensko, kde fascinovaný Rodin navštívil malíře Jožu Úprku. Podobně Jiránek přivezl v roce 1904 do Prahy obrazy Edvarda Muncha. 

Do Lumbeho vily se nastěhoval po svatbě s dvaadvacetiletou Antonií, rozenou Zedníkovou, a žil tu v podstatě až do své smrti v roce 1911. Vznikla tu impresionistická plátna, pohledy do Jeleního příkopu, který se stal (se světlem, jež pronikalo zdejší divokou vegetací), takřka ikonickým námětem nové malířské metody.

V roce 1910 se Jiránek dočkal své první samostatné výstavy. Avšak ještě týž rok onemocněl tuberkulózou. Průběh nemoci byl rychlý, malíř se pokoušel léčit v jižní Francii, poté byl hospitalizován ve veleslavínském sanatoriu. Přesto začátkem listopadu 1911 zemřel ve věku nedožitých šestatřiceti let.

V první republice

V roce 1925 československý stát vilu i okolní pozemky od potomků Karla a Josefa Lumbeových vykoupil. Krátce poté proťala dosud jednolitou plochu zahrad nově vybudovaná silnice U Brusnice, z níž dnes vede k Lumbeho vile příjezdová cesta.

Jelením příkopem, nad nímž vila stojí, teď projížděl často na koni T. G. Masaryk. Rodák z nedalekého Nového Světa a po letech vítěz tenisového Wimbledonu i mistr světa v hokeji Jaroslav Drobný (1921-2001) vzpomínal: „Byly nám asi tři roky, když jsme si hráli v Jelením příkopě. Jednou tudy na koni projížděl pan prezident Masaryk a říkal nám: ‚Hoši, jste budoucnost tohoto národa. Koukejte se podle toho chovat‘.“

V okolních domech nyní bydleli zaměstnanci Hradu všech profesí – od zahradníků po právníky. Konkrétně v Lumbeho vile žil v letech 1936 až 1948 osobní tajemník prezidentů Masaryka, Beneše a Háchy JUDr. František Škarvan (1910-1992). Po únorovém puči a zvolení Gottwalda prezidentem byl z domu vyhnán, dva roky držen ve vyšetřovací vazbě a poté až do roku 1970 donucen pracovat v podřadných manuálních profesích. 

Po válce

Dramatické okamžiky se v Lumbeho vile odehrály během květnového povstání v roce 1945. Po letech na ně vzpomíná Eva Žižková. Spolu s bratrem, maminkou a otcem JUDr. Jaromírem Čihařem, právníkem zaměstnaným v kanceláři prezidenta republiky, bydlela na horním okraji Lumbeho zahrady. „V našem domě si Němci udělali hlavní štáb. Stál na výhodném místě u hlavní silnice. Odešli jsme bydlet do Lumbeho vily. Všude okolo se střílelo. Němci popravili studenty, které věznili naproti nad Novým Světem v Kapucínském klášteře, a těla naházeli do Jeleního příkopu. A na věži kostela Jana Nepomuckého se usadila nějaká Němka a pálila po všem, co se v okolí hnulo. Po mně střelila také, jen si pamatuju, jak to plesklo, a nějaké ruce mě vtáhly dovnitř Lumbeho vily, kde jsme se všichni během revoluce schovávali.“

Po únoru 1948 byla celá oblast uzavřena. Tato izolace se jen prohloubila v listopadu 1952, když ústřední výbor KSČ rozhodl o vybudování prezidentského protiatomového krytu pod třetím hradním nádvořím se vstupem z dolního Jeleního příkopu. Všichni zbývající obyvatelé byli ze zahrad nad příkopem vystěhováni, avšak kryt (v hloubce 45 metrů) nebyl hotový ani v roce 1959, kdy soudruzi jeho budování ukončili.

Lumbeho vila, jako každá neobydlená budova, v následujících letech rychle chátrala. Sloužila jako sklad zahradnického náčiní. Uvažovalo se dokonce o jejím zboření. Vše se změnilo s nástupem Václava Havla, jenž celou oblast Jeleního příkopu zpřístupnil veřejnosti. V roce 1993 se také začalo s rekonstrukcí vily, z níž se měla stát rezidence určená ke krátkodobým pobytům státních návštěv.

V roce 2003 se stal prezidentem Václav Klaus a dosud nezrekonstruovanou vilu si zvolil za své bydliště. V jeho stopách pokračoval Miloš Zeman, jenž si pochvaloval sepjetí s přírodou a plánoval, že si s manželkou pořídí psa, konkrétně zlatého retrívra, jehož bude v přilehlých zahradách a Jelením příkopu venčit. V posledních letech zde bydlela pouze prezidentova manželka Ivana.

V pořadí třetím prezidentským nájemníkem Lumbeho vily se nyní stane Petr Pavel s manželkou Evou. „Bohužel asi měla paní Zemanová, která tam žila před námi, trochu jiný vkus, takže to prostředí působí trochu depresivně. Takže bychom ho rádi trochu osvětlili. A pokud se nám to podaří, tak tam budeme rádi přes týden bydlet,“ uvedl prezident týden v rozhovoru pro ČTK.