Chce se říct: rozmáhá se nám tady takový nešvar, politici lžou a uráží a nehodlají se za to omluvit. Bohužel je tato skutečnost dlouhodobým koloritem české politické scény, avšak až současný prezident a ministr financí ji dotáhli k dokonalosti. Zeman se nechce ospravedlnit za „gentlemana Hitlera“ a u Babiše zase nevadí, když své názorové oponenty označuje za parchanty a psychopaty. Přestože oba dva usvědčil soud z jejich neomalenosti, omluva se nekoná.

Miloš Zeman je hlavou státu, jejíž neakceptovatelné chování vidí čím dál víc lidí. Je sice smutné, že to trvalo tak dlouho a občané se začínají bouřit až v dnešních dnech. Zázračného prozření využívají politici typu Petra Gazdíka, kteří se vezou na vlně odporu k nechutnému jednání prezidenta vůči názorovým oponentům a burcují národ k provolávání nespokojenosti. Tím stejně jako další hysteričtí křiklouni chtějí dosáhnout změny, kterou by měla přinést volba hlavy státu v roce 2018. Kde však tito „zachránci národa“ byli v době, kdy Zeman dělal z Ferdinanda Peroutky nacistu a muže fascinovaným Adolfem Hitlerem? V ten moment znal předsedu STAN málokdo. Proč tenkrát odbojní umělci nevyvolávali týdny neklidu a netrvali na omluvě za prezidentovy výroky? Zřejmě to nebylo dost in.

Andrej Babiš má dovoleno ještě víc. Přes všechny lži, které národu předkládá jako fakta, nevysvětlené dotace na Čapí hnízdo, nebo diskutovanou minulost v StB, téměř nikdo netrvá na tom, aby byl ministr financí hnán k zodpovědnosti. Nevadí ani, že novináře Pavla Šafra označuje na veřejnosti za parchanta, psychopata a magora. Žijeme zřejmě v době, kdy se takové nehorázné chování bere jako snesitelné a beztrestné.

Oba čelní představitelé České republiky tak mají viditelné právo na hulvátství. Zemanovi, respektive jeho lidem, sice soud nařídil omluvu, ale ta se bude konat bůhví kdy, jestli vůbec. Babiš zase musí zaplatit, ale omluva se nepožaduje. Slušný člověk má sám v sobě zakořeněnu povinnost se omluvit, když udělá chybu nebo nemá pravdu. Slušní lidé ano.