Zdá se, že drtivé vítězství Andreje Babiše a jeho hnutí v krajských volbách, je ostatním stranám jedno a zřejmě ho i dopředu očekávaly. Koaliční partneři ČSSD a KDU-ČSL se smiřují s faktem, že byli zadupáni do země oligarchou, kterému posvětili jeho bezmezné vládnutí nad Českou republikou. Opozice se zase dohaduje o to, kdo je současným vládcem pravice. Komunisté jsou jako častokrát bez názoru a čekají, kdo jim dá přičichnout k moci.
Spokojený a usměvavý Babiš vypráví lidu, jak dobrou práci udělal jeho tým. „Makali, já taky makal a to je důvod našeho úspěchu,“ řekl po příjezdu do volebního štábu svého hnutí. A tentokrát nelže. Opravdu se do volebního klání pořádně opřel. Ze státního rozpočtu si koupil voliče z řad horníků, lékařů a učitelů, svá média šikovně použil k masáži občanů a podstatné části těch, kteří přišli k volbám, dokázal vnutit ideu o dobrém hospodáři a protikorupčníkovi. Tak jest.
Zastavit ho nedokázal nikdo. Ani se o to pořádně nepokusil. Babiš útočil, urážel, nadával, lživě argumentoval a populisticky vykřikoval. Ostatní se občas slabě zkoušeli bránit. Zarážející je ovšem fakt, že ani poté, co se ukázalo, že voliči více slyší na silného vůdce než na snahu o zachování demokratické společnosti, není nikdo, kdo by na alarmující výsledky voleb reagoval nějak důrazně.
Premiér Sobotka, který nedokázal své straně vštípit tvář, která by občany přiměla k podpoře ČSSD, pouze konstatoval, že výsledky voleb naznačují touhu lidí po změně. Není divu, když sociální demokraté nedokáží přijmout odpovědnost za vládnutí a raději nechávají volnou ruku Andreji Babišovi a ve snaze získat voliče se podrobí i odborářům. Na rozdíl od ministra financí ovšem nedokáží prezentovat sebemenší úspěch strany a spíše zůstávají ustrašeným koaličním partnerem všemocného oligarchy.
Lidovci jsou spokojeni jako obvykle. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Proto nepřekvapí slova jejich předsedy Bělobrádka, který řekne, že volební výsledek není ani špatný, ani dobrý. Místopředseda Jurečka, Babišův pomocník v boji o prosazení miliardových dotací pro Agrofert skrz zákon o biopalivech, je ovšem v projevení radosti sdílnější a pomocí sociální sítě se rozplývá nad voličskou podporou KDU-ČSL. Byla by přeci škoda se zbavit místa na politickém výsluní a v budoucnu se nesnažit zase nějak proniknout do vládnoucích struktur. S přizpůsobením se komukoliv lidovci dozajista nebudou mít problém.
Samostatnou kapitolou je ovšem opozice. ODS, která by měla bít na poplach a upozorňovat na rozšiřující se Babišovu moc, slaví. Je prý totiž vítězem. Takzvaným hegemonem pravice. Pokud si tedy voliči mysleli, stejně jako miliardář s mandátem ministra, že občanští demokraté bojují proti hnutí ANO, zřejmě se pletli. Podle prvních náznaků to totiž vypadá, že ten opravdový boj byl veden proti Kalouskově TOP 09. Není tedy důležité porazit diktaturu, ale odstrčit svého souputníka na druhé místo. Skutečně velký úspěch. Jenže pouze v očích ODS. Sám Kalousek nedokáže pochopit, kam se partnerství jediných dvou silných pravicových stran dokázalo dostat.
Spokojenost vládne i u prapodivných stran typu SPD Tomia Okamury a zřejmě se tedy nemusíme bát ani obří migrační vlny na Vysočině, před kterou nás politik, jehož z jeho vlastní strany vyhodili kolegové, varoval.
Jsme svědky neskutečné a nevídané situace. Skončily volby, z jejichž výsledkem je spokojen každý. Nikdo nevolá po nutnosti zamyslet se nad tím, proč lidé nechodí k volbám a proč těm, kteří přijdou, vyhovuje zařadit se do stáda a nechat si diktovat od muže, který má jiné zájmy, než je dobro národa.
