Předvolební boj o prezidentské křeslo ve Spojených státech amerických se pozvolna dostává do svého finále. Hillary Clintonová a Donald Trump se poprvé setkali v televizní debatě, která měla oba kandidáty představit jejich voličům. Mimo obsah bylo také zajímavé sledovat, jak se oba zájemci o křeslo v Bílém domě chovají. A je nutno uznat, že o takové úrovni politické diskuze si u nás můžeme nechat pouze zdát.
Předpokládalo se, že Donald Trump v debatě se svou soupeřkou bude útočit, agresivně argumentovat a používat podpásové teze. Přesně tak, jak jsme u nás zvyklí třeba u Andreje Babiše. Americký miliardář se ovšem na rozdíl od toho českého choval jako skutečný adept na post, který vyžaduje velmi dobré vystupování rétora. Překvapivě tak místo ukřičeného, xenofobního a populistického politika, předstoupil před diváky částečně umírněný muž, který sice emotivně, leč věcně komentoval své vize.
Bývalou první dámu nepřerušoval a na svůj vkus jí minimálně neslušně skákal do řeči. Přestože na Clintonovou „vytáhl“ její podezřelé e-maily, v tématu se nevyžíval, ani hystericky nevyvolával žádost po jejím stíhání. Donald Trump zkrátka pozitivně překvapil. Přestože odmítal jakoukoliv přípravu na debatu, dokázal, že i s notnou dávkou improvizace lze takto důležitý moment zvládnout. To sice nijak neomlouvá jeho předešlé výroky, kterými znepokojil velkou část světa, ani se najednou nedá hovořit o ideálním americkém prezidentovi, musí se však uznat, že v takto vyhrocené situaci dokázal udržet svou agresivní povahu na uzdě a tím zřejmě mohl přesvědčit další část voličů, že je tím pravým.
Hillary Clintonová se připravovala dlouho a intenzivně, dokonce kvůli střetu s Trumpem přerušila volební kampaň. S pomocí poradce hodiny nacvičovala možné scénáře večera a jednoznačně to bylo z jejího projevu silně cítit. Její výkon lze bez dalšího komentáře označit jako profesionální. Po prodělaném zápalu plic ani známky, nepříjemné výpady svého soupeře přecházela s úsměvem. Chování hodné velké političky.
Kdo viděl přenos z tohoto veledůležitého klání a nejsledovanější prezidentské předvolební debaty v USA za dobu její existence, musel se divit, jak se chovají politici na vyspělém Západě, přestože diskutují v rámci nejdůležitější kampaně jejich života. Téměř žádné překřikování, invektivy, urážky nebo napadání. Na konci vystoupení podání rukou. Třeba neupřímné, ale slušné. Jde to a to i v moment, kdy se setká urputná politička s egoistickým populistou s tendencí ovládnout USA.
Takové jednání však od našich politiků může čekat jen bláhový snílek. Díky trendu, který u nás přetrvává již roky a v současné době je na svém vrcholu, totiž předpokládáme, že politik je úspěšný pouze v moment, kdy někomu nadává nebo názorové oponenty uráží. Velké části národa to nevadí u prezidenta republiky, od ministra financí se argumentační deficit nahrazený ostrými útoky čeká.
Optikou mnoha lidí je hulvátství, arogance a frackovité chování normou pro dosažení vysoké politické erudice. Důkazy vidíme v Poslanecké sněmovně, Senátu i na Pražském hradě. Svět se diví, někdy směje, jindy varovně zdvihá prst. Přesto se neděje nic, aby se situace zlepšila a volení zástupci lidu se chovali jako slušně vychovaní lidé. Nedonutí je k tomu ani předvolební kampaň. Naopak, při té se ještě situace přiostřuje.
Je skutečně takový problém chovat se jako člověk, kterého si lze vážit? Když to dokázal Trump, osoba s vychováním řeznického psa, třeba by se mohli zasnažit i naši politici. Taková změna však nastane pouze v momentě, že po ní bude poptávka a to zřejmě v současné atmosféře nehrozí.
