Občané Spojených států amerických mají několik dominant, na které jsou pyšní. Stejně v nich vzbuzují hrdost i některá místa nebo města. Bílý dům ve Washingtonu, New York, Philadelphia. Smutnou výjimkou je Dallas, který byl až do začátku tohoto týdne spjat především se smrtí prezidenta J.F.Kennedyho. Po střelbě na policisty, při které v noci ze čtvrtka na pátek pět z nich zemřelo, se však město v Texasu opět tragicky zapsalo do dějin USA a stalo se místem, kde se mění doba.

Znovu se v Dallasu střílelo, opět si „hrdinové“ zvolily vraždění z úkrytu. Když 22. listopadu 1963 kulka od údajného střelce, Lee Harvey Oswalda, usmrtila nesmírně populárního prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho, národ byl v šoku. Dodnes si pamětníci vybaví, co přesně dělali v momentě, kdy se dozvěděli, že jejich oblíbený politik skonal. Podobný pocit v Američanech vyvolává snad jen 11. září.

Po 53 letech se do paměti Američanů zapsala další smutná událost. Poklidnou demonstraci proti údajnému rasistickému přístupu policistů vůči členům afroamerické menšiny, přerušily výstřely. Podobný moment, který před půl stoletím zastavil v Dallasu čas. Tentokrát se ovšem nejednalo o čin jednotlivce proti hlavě státu ani jinému politikovi, ale o pečlivě organizovanou skupinu, která ze střech okolních domů začala pálit do strážců zákona. Zbaběle, z úkrytu.

Stejně jako vražda JFK má však i tato hrozivá událost politický podtext. Nejen, že pět rodin přišlo o svého muže, otce, syna a bratra, ale zároveň opět vyvstala vlna diskuzí o rasismu v řadách policie a především o vlastnictví střelných zbraní. Téma, které jakoby usnulo po útocích například ve škole v Columbine, kde dva ozbrojení mladíci zabili dvanáct studentů a jednoho učitele, je opět živé. A znovu to muselo stát životy nevinných lidí.

Američané jsou na své právo nosit zbraň náležitě hrdí. Třeba možnost střílet po lidech, kteří vstoupí na soukromý pozemek, v nich vzbuzuje pocit síly a zároveň se cítí jako vykonavatelé spravedlnosti. Na druhou stranu sáhnout na zbraň, třeba legálně drženou, může spustit vlnu katastrofických událostí. Jak totiž říká staré pravidlo, pokud zbraň vytáhneš, musíš střílet. To však nemusí skončit dobře. Jeden z černochů, kteří zemřeli v minulých dnech po zásahu americké policie, měl u sebe také pistoli. Ačkoliv na ni strážníky upozornil, její přítomnost byla jedním z možných důvodů zásahu, který muž nepřežil.

Donald Trump by dal nejraději pušku každému občanovi. Mezi řádky je však viditelná podmínka. Každý se musí zaručit, že s její pomocí bude ze Spojených států vyhánět přistěhovalce. Předvolební rétorika, která se ve světle posledních událostí v USA může stát pro miliardáře dvousečnou. Na jedné straně je tu zakořeněná nenávist části Američanů vůči přílivu migrantů, ale na straně druhé, tito příchozí, do pro ně zaslíbené země, si do budoucna mohou pořizoval zbraně také. Potom už vlnu násilí nezastaví nikdo.

Vyzbrojování civilistů je velmi choulostivou záležitostí, a přestože se to nezdá jako prvotní problém ve spojitosti s událostmi v Dallasu, styčné body jsou zde patrné. Barack Obama potvrdil, že policie v USA skutečně preferuje kontroly a prohlídky u černošské části obyvatelstva, ale proti tomu stojí čísla, která dokazují, že díky tomu se třeba kriminalita v New Yorku velmi snížila. Právě nelegálně držené střelně zbraně jsou velkou měrou důvodem, proč policie proti černochům zasahuje, i když někdy přehnaně a agresivně.

Dallas se zkrátka opět stává místem, kde se mění americká historie. I když se tentokrát nejedná o útok na prezidenta, může střelba hodně promluvit do volby nové hlavy státu USA. Město, které by si přálo, aby ho celý svět znal pouze kvůli televiznímu seriálu, se již zřejmě navždy musí smířit s tím, že bude částí Spojených států, kde vrazi určují běh místních dějin.