Ještě před rokem Andrej Babiš tvrdil, že nemá žádnou moc. Politickou ani mediální. Že lže, bylo očividné už tenkrát. Kampaně, které v Lidových novinách a Mladé frontě DNES diskreditovaly a odstraňovaly nepohodlné oponenty z cesty průbojného miliardáře s mandátem ministra, dokazovaly onu moc mediální. Ta politická se projevovala průběžně. Biopaliva, EET, kontrolní hlášení, zákon o hazardu, cenzurující internet. Nyní, v době vládní krize a Babišova nejslabšího mocenského období, přišel vicepremiér s novým cílem. Vítězství ve volbách jako nutnost k setrvání v politice. Výkřik do tmy a zároveň prezentace tužeb, kterým bude podřízeno vše.

Nejvíc by samozřejmě Babišovi vyhovovalo vítězství absolutní. Nemusel by „žvanit“ ve Sněmovně, pouze by tam kázal o svých plánech, které by si záhy prosadil mezi svými ministry na vládě. Následné rychlé schválení v Parlamentu by bylo dopředu dané. Z takového snu však zřejmě Babiše někdo brzy probere. Pravděpodobnější je, že pokud by ANO vyhrálo volby, spojí se nějakou stranou, která se dá koupit a stane se tak jakýmsi holdingem hnutí, jehož předseda zároveň usedne na premiérské křeslo.

Výměnou za ministerstva, která nezbytně Babiš nepotřebuje pro své podnikání, by tak další koaliční partneři dostali možnost mít pocit, že spoluvládnou a určují směr naší republiky. Školství, životní prostředí a kultura, to by mohla být daň, kterou by Babiš byl ochoten za svou absolutní moc zaplatit.

V době, kdy současnou koalicí hýbe největší krize v její historii, je Babišovo vyjádření o možném konci v politice úsměvné. Nikoho už nemůže napadnout, že by to snad ministr financí myslel vážně. V poslední době už hrozilo ANO několikrát. Robert Pelikán měl dnes být bývalým ministrem spravedlnosti, koaliční smlouva měla být v troskách a na svých postech se měli o setrvání bát Milan Chovanec a Tomáš Tuhý. Všechno podle halasných výroků babišovců mělo být. Ale se sliby hnutí ANO je stále stejné, líp jsme se taky měli mít všichni a zatím je to vidět jen u Babiše.

Těžko říct, komu Babiš vyhrožuje svým odchodem z politiky. Jediný, komu je jeho politika prospěšná je totiž pouze on sám. Až dojde na zprovoznění EET a podobných šmírovacích nástrojů, občané, kteří zatím následují vůni koblihy, snad pochopí. Slepá úcta k vůdci skutečně není tak ideální volbou, jakou se díky mediální masáži produktů vydavatelství Mafra a FTV Prima, může zdát.