Olivie Žižková a Dominika Myslivcová. Pokud neznáte tato jména, tak musíte zpozornět. Tyto dvě „zpěvačky“ totiž zřejmě mají převzít žezlo vůdců protiuprchlického boje po Martinu Konvičkovi a Tomio Okamurovi. Obě dámy se ovšem vyznačují tím, že jsou ve svých projevech odporu k muslimům ještě primitivnější, než jmenování pánové, kteří se svými výstupy snažili nahnat politické body. Písně Evropo dýchej a Změnu tu nechcem, dokazují, jak trapný je boj proti problému, který v České republice vůbec nezaznamenáváme.
Když na demonstracích proti islámu vykřikoval opilý Aleš Brichta svá hesla proti Angele Merkelové a přistěhovalecké politice, ťukali si přemýšlející hudebníci na čelo. Bývalý úspěšný rocker tohle skutečně neměl za potřebí. Brichta byl však rád, že hysterii, jenž se snadno přenášela mezi občany, mohl přiživovat. Zde se aspoň dalo hovořit o hudební osobnosti. To, co vyprodukovala revolta proti uprchlíkům nyní, je ovšem na samém hudebním dně a možná i pod ním.
Olivie Žižková evidentně cítí, že by se v době, kdy došlo ve Francii a Německu k teroristickým útokům, mohla zviditelnit. Její song Evropo dýchej však kupodivu místo pobavení, protože na nic jiného dobrý není, začal pár jedinců zajímat a vzali ho vážně. „Umělkyně“, jejíž největší dosavadní kulturním přínosem bylo focení lechtivých snímků s Jiřím Krytinářem, tak veřejně například v DVTV vystupuje na téma migrace. A to je ostuda. Žena, která na sociální síti klidně napíše, že přesně neví, co je právo šaría, ale prostě je to ZLO, by měla své názory sdělovat maximálně divákům na svých vystoupeních. Popřípadě by před vysíláním s ní mělo být jasně dáno najevo, že se jedná o recesi a názory paní Žižkové je třeba brát s úsměvem a hlavně, s velkým odstupem.
Stejný a možná ještě lepší kousek však předvedla Dominika Myslivcová. YouTuberka, jejíž největším životním problémem je vypadat dobře totiž nejen, že nazpívala angažovanou píseň, která má parametry hudebního masakru, ale dokonce hodlá i vstoupit do politiky. Její snahy si rychle všimlo hnutí Úsvit a hned českou barbie dopsalo na svou kandidátku do krajských voleb. Lidé kolem Marka Černocha tak dokázali, že mají smysl pro humor a jejich boj proti neexistujícímu nepříteli je třeba brát s nadsázkou. Stejně se už nedalo moc věřit tomu, že by Úsvit po boku s Martinem Konvičkou nebo i později bez něj, neměli nic lepšího na práci, než žadonit o přízeň Miloše Zemana a pár desítek radikálně smýšlejících občanů.
Oba protiuprchlické hudební „skvosty“ dokázaly, že populismus se rychle rozšiřuje mezi lidi a ten, kdo s ním umí dobře nakládat, má u našich občanů vyhráno. Žižkovou s Myslivcovou nejde brát vážně, ale přesto se obě staly přes noc hvězdami mezi českými uživateli internetu. Sice tím druhem hvězd, na které si ukazujete s posměchem a nevěřícím výrazem, ale přesto je vnímáte. Žižková dokonce svou popularitu bere tak vážně, že svůj protestsong, který je slabý hudebně i textově, nazpívala i v angličtině. Klip sice nechala stejný a tak na text v cizím jazyce otevírá ústa s českou verzí, dodala mu ale světovost. Protože, jak sama říká, lidé ji v jejím snažení podporují a ona svůj strach musí sdělit co největšímu počtu ohrožených jedinců. Přiznejme si upřímně, že daleko víc nás ohrožují výlevy podobných existencí jako jsou dvě dámy, které naskočily na protiuprchlickou vlnu, než reálná hrozba tisíců či milionů krvechtivých přistěhovalců.
