Evropská unie nám zakázala pomazánkové máslo a tuzemský rum. Chtěla by nám dokonce diktovat, abychom spolupracovali s ostatními členy společenství. Skeptici, kteří nesmyslně šermují těmito slovy si ovšem nepřipouští, že za tyto „ústrky a diktát“ nám EU nabízí miliardy ze svých fondů, za které můžeme zvelebovat naši zem. To ovšem naši úředníci nezvládají a klidně nechají téměř sedm miliard nevyčerpaných. Ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová, která je za tuto ostudu zodpovědná, se svou nedůsledností dokonce chlubí.

Šlechtová je stejně jako její „stranický“ šéf Andrej Babiš v přístupu ke sdělování svých neúspěchů naprosto beze studu. Místo toho, aby uznala, že přijít o 6,8 miliardy neschopností úředníků, kterým ministruje, je nepřijatelné a vyvodí z toho důsledky, šéfka MMR je nadšená, že Česká republika nepřišla o víc. Nebylo by divu, kdyby ještě začala tvrdit, že za celou situaci může Evropská unie a ne náš amatérismus. Když dokáže Babiš podivným způsobem čerpat na Čapí hnízdo, proč nenaučí svoji ministryni, jak získat peníze ku prospěchu všech?

Část českých občanů už si zvykla z některých našich problémů vinit právě EU. Dodnes jim nemůžeme zapomenout, že si bruselští úředníci dovolili nesouhlasit s tím, aby se máslem nazýval výrobek, který jím není a pod pojmem rum byl na pultech prezentován produkt z brambor a ne z cukrové třtiny. Na této vlně se veze i několik politiků, kteří se v moment, kdy jsou v úzkých, obrátí na Evropskou unii. Ne však s prosbou, nabídkou nebo návrhem. S kritikou. Tu evidentně většina Čechů registruje nejvíc a mnozí i nejraději. Vždyť s urážlivou, kritickou a obviňující rétorikou téměř vyhrál Andrej Babiš volby a podle průzkumů si vede dobře i dnes. Konstruktivní argumenty zkrátka nejsou v kurzu.

Evropská unie je pro mnoho českých občanů strašákem, aniž by však dokázali vysvětlit, v čem nám Brusel tak strašně ubližuje. Současným tématem je bezesporu uprchlická krize a terorismus, který s ní jde ruku v ruce, nebo tak alespoň média příliv migrantů prezentují. Unie hlásá, jak bude bojovat proti nechtěnému přistěhovaleckému boomu, ale výsledky nejsou na první pohled patrné. Abychom ovšem u nás mluvili o nebezpečném přílivu lidí, kteří chtějí parazitovat na naší ekonomice a sociálním systému, je směšné. Konvičkovci a jim podobní už také museli ustoupit, protože uprchlický problém u nás skutečně neexistuje.

Dalším argumentem euroskeptiků je v současné době i brexit. Dodnes ovšem nikdo nedokáže přesně říct, co bude odchod Velké Británie z EU znamenat a dokonce i britští politici, kteří se za opouštění své země bili, dnes ustupují z pozic. Boris Johnson se lekl, že by mohl být premiérem a začíná dělat, že on za nic nemůže. Skotsko chce v Unii zůstat a Spojené království začíná vidět, že se zřejmě nevydalo správnou cestou.

U nás bychom se však měli zabývat především zdejšími problémy. Ztráta demokracie, zavádění policejního státu a levicové sociální inženýrství jsou daleko větší hrozbou než pomazánkové máslo. Mnoho lidí volá po referendu o vystoupení z Evropské unie. V čele s Petrem Machem, který se nechal zvolit do Bruselu, aby ho mohl kritizovat, přestože mu nevadí peníze, které za to od EU bere. Referendum by v ČR ale bylo největším zlem, které by nyní mohlo nastat. Jak se ukázalo v posledním průzkumu, Češi by v národním hlasování totiž klidně například opět zavedli trest smrti nebo eutanazii. Na důležité referendum zkrátka ještě nejsme připraveni.

Až budeme příště spílat Unii, měli bychom si vzpomenout na miliardy, které jsme od ní dostali a další výhody, které nám poskytuje. Že je neumíme čerpat je chyba našich politiků a úředníků a že na lahvi s plachetnicí už neuvidíme slůvko rum, není žádný zásah do našich svobod. Nenechme se přesvědčit primitivními argumenty a přemýšlejme v širším kontextu.