Útok v pražském supermarketu vyděsil velkou část občanů. Není divu, napadení nožem, při kterém jedna žena pobodá a zabije druhou, působí pro našince jako scéna z akčního filmu. V tento čtvrtek se však děsivé představy změnily v krutou realitu. Čin je šokující, ale ještě víc zarazí skutečnost, že vražedkyně byla právě v onen nešťastný den propuštěna z psychiatrické léčebny. Podle doktorů nehrozilo, že by měla být nebezpečná. Přitom čtrnáct dní zpátky chtěla uškrtit jiného člověka. Lékaři prý však o tomto jejím jednání od strážců zákona nevěděli, což je alarmující.

Spolupráce policie a léčebny v Bohnicích varujícím způsobem selhala. Každá z těchto stran tak nese svůj díl viny na smrti 54 leté ženy, která se ve čtvrtek z nákupu v Tescu na Smíchově, už nevrátila domů. Problém je do jisté míry i systémový. Tváříme se spravedlivě a soucitně a proto kritizujeme pouze dlouhodobé pobyty nemocných lidí v léčebnách. Žádná kontrola ovšem nepátrá po tom, zda lékaři mají stoprocentní přístup k záznamům pacientů a dokáží tak dokonale odhadnout jejich nebezpečnost.

Situaci, která předcházela smrtícímu útoku třiatřicetileté ženy, se s největší pravděpodobností dalo předejít. Stačilo jediné – komunikace. Policie by měla mít za povinnost psychicky narušené osoby při nezákonném jednání registrovat a dávat o nich zprávu odborníkům. Pokud se tedy vražedkyně přede dvěma týdny pokusila v kavárně na toaletách uškrtit jinou ženu, neměla na svobodě co dělat. V tomto směru lze policii přiřknout velké zanedbání a část odpovědnosti za tragédii, která se ve čtvrtek přihodila.

Svůj díl si však připíší i lékaři. Sice zřejmě neměli dostatečné informace od policie, ale útočnice do Bohnic přišla právě kvůli incidentu, při kterém se pokusila o vraždu. Psychicky narušeného člověka, který má evidentně sklony k násilí, však po čtrnácti dnech diagnostikovali jako bezpečného pro okolí a nechali nemocnou ženu z léčebny odejít. Přitom i v pavilonu, kde byla umístěna, měla žena problémy se svým agresivním chováním a nebylo výjimkou, že svým spolupacientkám vyhrožovala smrtí. Primáři v Bohnicích to však nepřišlo jako dostatečný důvod k delší hospitalizaci.

Ministr Němeček sice pověřil inspekci k prověření, zda nedošlo k selhání, ale tato skutečnost je snad do očí bijící. Lékaři, kteří komentují případ pro média, logicky drží pospolu a zastávají se bohnických kolegů. Někteří však uznávají, že se nelze tvářit, že jsou doktoři bez viny. Je jasné, že nemůže být tato událost zametena pod koberec. Podle odhadů se totiž podobných lidí, jako je smíchovská vražedkyně může po republice pohybovat kolem 800. Policie by tak měla začít vnímat tyto lidi jako hrozbu a společně s lékaři eliminovat možný výskyt podobných útoků, jaký proběhl v Praze.