Zákaz kouření v restauracích i na dalších vybraných místech je další represivní snahou současné vlády omezit demokratické právo občanů na volbu a taktéž výrazným zásahem do podnikatelského prostředí. Pod zástěrkou snahy o zlepšení zdraví českých občanů se tak chystá regulace, jejímž důsledkem bude především diktát obyčejným občanům ze strany legislativců.
Debata o tom, zda kouření škodí zdraví, je bezpředmětná. Je totiž jasné, že tato skutečnost je dávno prokázána a není třeba o ni diskutovat. To však neznamená, že se zákonem určí, jak mají lidé o své zdraví pečovat, popřípadě, že se mají například kvůli tomu, že kouří, dostat na okraj společnosti. Zakazovat zapálené cigarety v prostoru, který je uzavřený a tudíž má každý právo rozhodnutí, zda ho navštíví, je nesmysl. Stejně tak je vůči majiteli tohoto prostoru neskutečné uplatňovat právo na omezování jeho podnikání.
Pokud se totiž člověk rozhodne, že si pořídí restauraci, pivnici, hospodu nebo bar, mělo by být pouze na jeho uvážení, zda povolením v podniku kouřit přijde o klienty, kteří nebudou ochotni jeho volbu akceptovat. Těžko si však představit například některý z věhlasných pražských podniků, kam na pivo zajdou rádi nejen místní, ale také například cizinci, že najednou bude sortovat své zákazníky podle jejich sklonům ke kuřáckému zlozvyku. Oddělit místnosti pro osoby s cigaretou je v pořádku, ale radikálně jim zakázat vstup, popřípadě je vyhánět před budovu je zvláštní.
Největší a pro některé živnostníky drtivý dopad však bude mít zákaz pro hospodské v malých městech a především na vesnicích. Po elektronické evidenci tržeb se totiž jedná o další zásah do svobody jejich podnikání, které je v mnohých případech veškerým zdrojem příjmů. Představit si totiž klasickou českou vesnici s hospodou u hřiště, ve které se scházejí chlapi po práci a k pivu si místo oblíbené cigarety dají třeba vodní dýmku, kterou by jim připravovaný zákon povolil, je absurdní.
Argumenty typu „v Anglii si na to také zvykli“ jsou liché. Kultura srovnávaných národů je odlišná a to je patrné již při sebemenším náhledu. Pokud se tedy neustále vymlouváme na to, že „tam to mají také“, museli bychom všechno mít jako „oni“.
Zarážející je také fakt, že zákonodárcům, kterým podle jejich slov tolik záleží na zdravé společnosti, nevadí, že při snaze něco také povolit, aby voliči nenadávali, upřednostňují možnost požívání alkoholu. Sice si nebudete moci udělat rodinnou oslavu na své zahradě po desáté hodině, ale když vyjedete na cyklistický výlet, klidně si dejte tři dvanáctky a hurá na silnici. Při návštěvě sportovního utkání pak zapomeňte na cigaretu, náhradou si však k doposud povolenému pivu budete moci dát i víno, které má větší procento alkoholu. Přeloženo do češtiny, když kouříte, škodíte svému okolí i sobě, ale když se parádně opijete, nikomu nic nehrozí. V tento moment by se dalo namítnout – to se ale v Anglii na fotbale nesmí?!
