Komiks o dětském uprchlíkovi putujícím do Švédska. To je jedna z částí kampaně, která se má pod záštitou ministerstva školství rozjet na základních a středních školách. Žáci však dostanou celou problematiku současné migrační krize prezentovánu jednostranně. Ze školy, která má děti učit prokazatelná fakta, o kterých se nedá diskutovat, tak odejdou s jasně daným pohledem na problémy, které nedokážou vyřešit ani světoví vrcholní státníci.

Kampaň ve dvou příbězích dokazuje, jak složité je pro uprchlíky ze zemí, kde zuří válka, najít lepší život. Využívá k tomu nejvděčnější hrdiny, takové, se kterými bude každý soucítit a budou „ti hodní“, bezbranné děti. Je pravda, že před válkou skutečně utíkají rodiny s dětmi. To jsou také praví uprchlíci. Situace však není tak jednoduchá. Na cestě nejsou jen uprchlíci, ale také ekonomičtí migranti a někdy i nebezpeční lidé a o těch pohádka, kterou chce ministerstvo vyprávět, nehovoří.

Hodina, ve které bude dětem prezentován pohled na současnou krizi, by se tak klidně mohla jmenovat – Sluníčkaření. Je jasné, že zastánci kampaně budou argumentovat potřebou vymýtit extremismus a xenofobii, ale zde se jedná o jiný problém. Děti totiž ve škole, která je má připravit do života, nesmí podléhat propagandě. A tou plánovaná kampaň v některých aspektech nepochybně je.

Žáci a studenti se při výkladu vžijí do role uprchlíků, ale už se nedozví o těch, kteří pod falešnou identitou vstupují do Evropy ve snaze šířit strach, což je naučil Islámský stát, jehož jsou součástí. Malá holčička putuje do Švédska za klidem a svobodou, ale že mezi tím v Německu skupiny azylantů sexuálně napadají ženy, o tom v příběhu nic není. Dítě tak přijde ze školy s nově naučenou látkou. Bude vědět, jak pracovat s trojčlenkou, kolik má člověk kostí a že všichni, kteří překračují hranice evropských států, jsou zničení lidé, kteří museli opustit svůj domov.

Daleko důležitější by bylo vysvětlit dětem, které už migrační problém vnímají, jak se situace opravdu vyvíjí. Oddělit uprchlíky od migrantů, potřebné od zločinců a nediktovat přitom pouze jeden názor, uváděný jako ten správný. Kde je pravda, nemůže našim dětem diktovat neziskovka, i když je na její straně ministerstvo.