Výroky senátora Jana Veleby na adresu zesnulé Věry Čáslavské opět dokazují, že slušné vyjadřování je pro mnohé politiky pouhým klišé, které do rejstříku dovedností zkušeného rétora nepatří. Velebovo zpochybňování čistoty charakteru naší slavné sportovkyně sice upoutalo pozornost na tohoto nešťastného muže, zároveň se však pouze připojilo k další řadě výroků, kterými jsme od vrcholných politiků zasypávání nebezpečně často.

Pokud pan Veleba hodlá někoho obviňovat ze semknutí s režimem, jak minulým, tak nynějším, měl by se zamyslet především sám nad sebou. Vždyť právě on byl členem KSČ, posléze kandidoval za ČSSD v komunálních volbách, na chvíli byl součástí senátorského klubu KOD-KDU-ČSL a k lásce k Miloši Zemanovi si ještě čerstvě přibral Tomio Okamuru. A tento člověk hodlá kázat o morálních hodnotách.

Zarážející je, že hlavním kritikem slov odbojného zemědělce je Jan Rejžek. Novinář, který se nestyděl po smrti hudebního skladatele Petra Hapky házet špínu na jeho tvorbu, však patří mezi takzvané „hatery“, tudíž je jeho reakce pouze dalším sprostým výkřikem, kterými se prezentuje na všechny strany. Pro ostatní je buď Veleba pouhým šaškem, nad jehož myšlenkami nemá cenu se jakkoliv pozastavovat, nebo už si stejně jako většina občanů na hulvátství našich politiků zvykli.

V zemi, kde je prezident soudně uznaný lhář, se chování, za které by každá matka svému dítěti dala pořádně na zadek, stává normou. Hlava státu si vymýšlí obvinění na uznávaného novináře, vicepremiér a ministr financí zpochybňuje hrůzy koncentračních táborů a senátor plive na hrob uznávané osobnosti. Ve spojení s příkazy a zákazy, kterými mi nás vláda zásobuje se tak vracíme do doby, ze které jsme tak hrozně chtěli pryč. Za čas se ještě rozjede šmírování a udávání ve velkém a současná politicko-ekonomická garnitura si v České republice vytvoří svůj „právní stát“. Právo v něm však bude prezentováno pouze zájmy malé části těch nahoře a ostatní budou muset poslouchat. A tentokrát už nejen nadávky a urážky, ale pořádný diktát.