Pouhý den poté, co ruská armáda vstoupila na území samozvaných republik na východě Ukrajiny, vystoupil ruský prezident Vladimir Putin na tradičním Dni obránce vlasti s projevem, jímž jen potvrdil, že Rusko je nebezpečnou zemí, která ohrožuje mír nejen ve svém bezprostředním okolí, ale na celém světě. O pár hodin později to potvrdil rozkazem na svého souseda zaútočit.
Den obránce vlasti je tradičním ruským svátkem, jenž byl původně připomínkou masových demonstrací 23. února 1918, na nichž lidé vyzývali k obraně vlasti před postupující německou armádou. V roce 2002 se pak stal svátkem oficiálním s tím, že většina lidí jej chápe jako den „opravdových mužů, kteří jsou ochránci v širším slova smyslu“. Putinův projev byl směsicí výhrůžek do zahraničí, ale také mnoha již tradičních frází směřujících dovnitř Ruska.
Po dnešním ranním útoku již víme, že Putinova slova o tom, že Rusko je „vždy otevřeno přímému a upřímnému dialogu, hledání diplomatických řešení těch nejsložitějších problémů“ byla ryzím pokrytectvím. Jak jinak si totiž vysvětlit Putinovo tvrzení, že „nejdůležitějším státním úkolem zůstává zajištění obranyschopnosti naší země“ ve světle agresivního vpádu do sousedního státu?
V projevu si Putin neodpustil ani tradiční kritiku směrem k NATO, které mu evidentně vadí více, než dává ve svých veřejných vystoupeních najevo. „Vidíme, jaká nebezpečí s sebou nesou stávající výzvy, jako je uvolnění systému kontroly zbrojení nebo vojenská aktivita bloku NATO,“ uvedl. Jedinou nebezpečnou vojenskou aktivitu však spustil dnes ráno právě on, když ruská armáda provedla bezprecedentní akci proti jiné demokratické zemi.
Také prohlásil, že Rusko je „vždy otevřeno přímému a čestnému dialogu, hledání diplomatických řešení nejsložitějších problémů, ale zájmy Ruska a bezpečnost našich občanů jsou pro nás bezpodmínečné“. O tom, jaké ty „ruské zájmy“ jsou, jsme se právě přesvědčili. Ruské konání ohrožuje bezpečnost minimálně celé Evropy.
S ohledem na situaci, v jaké se svět kvůli ruské rozpínavosti momentálně nachází, zněla jeho slova o „zbraních, které nemají ve světě obdoby a které byly uvedeny do bojové služby“ přinejmenším jako skryté výhrůžky. Zmínky o pokračování vývoje „slibných zbraňových systémů založených na nových fyzikálních principech“ však připomínají Adolfa Hitlera a jeho blouznění o wunderwaffen, které měly zvrátit nepříznivý vývoj na frontách druhé světové války. Dnes však již víme, jak ona víra v zázračné zbraně skončila.