Profesor Libor Grubhoffer, virolog a ředitel Biologického centra AV ČR, zhodnotil v rozhovoru pro deník FORUM 24 dosavadní boj s pandemií koronaviru a promluvil o tom, jakým způsobem budeme s nemocí bojovat v budoucnu. „Jsme pořád zacyklení ve vakcínách. Naštěstí je tady naděje v podobě antivirotik – několika druhů pilulek, které by byly schopny vyléčit člověka hned v počátku onemocnění,“ vysvětluje novou naději. 

Argument lidí, kteří se nechtějí očkovat, protože počítají s promořením a přirozenou imunitou, je podle virologa neplatný. „Tento argument určitě neobstojí – známe z dostatečného počtu studií, že imunita po prodělaném onemocnění bývá u části pacientů docela slabá a až překvapivě krátkodobá,“ hovořil v detailním rozhovoru, který pojednává také o konci pandemie a o tom, jak bude vypadat, proč budeme na některých místech nosit roušky i po proočkování a z jakého důvodu by se děti na školách neměly testovat antigenními testy.

Pane Grubhoffere, moje první otázka bude hodně přímočará – je konec pandemie na dohled?

Mám za to, že konec pandemie je na dohled. Jsme blízko době, kdy bude vytěsňována do regionálních epidemických epizod a je otázkou, jak velký rezervoár naivních lidských hostitelů se ještě vyskytuje v některých oblastech světa.

Narážím teď na to, že v současné době prožívá těžké období Indie – mimořádně zalidněná země s vysokou koncentrací virové nálože. Není ale sama. Je pravděpodobné, že takovými rezervoárovými zeměmi budou některé další asijské státy.

Takže to bude vyžadovat zvýšenou ostražitost, třeba při cestách do těchto zemí?

Ano, v tom případě to ještě stále bude vyžadovat opatrnost kvůli zavlečení těchto mutací třeba do střední Evropy. Toto nebezpečí tady bude ještě delší dobu přetrvávat a musíme být ve střehu, musíme mít v pohotovosti všechny diagnostické nástroje, ale také nástroje protiepidemických opatření, včetně trasování. Situace je ještě stále křehká, ale už snad můžeme vidět ono světlo na konci tunelu.

Co Česká republika a její světlo na konci tunelu? Co si pod tímto pojmem představit – je to nula každodenně nakažených lidí?

Zcela určitě z hlediska delšího horizontu je naším cílem mít nulové mezidenní přírůstky, ale to bude ještě nějaký čas trvat. Souvisí to se situací v okolních zemích, protože se budeme více snažit uvolňovat protiepidemická opatření tak, aby se dalo volně dýchat a rozhýbal se nejen společenský život, ale i ekonomické procesy.

V prvé řadě záleží na rychlosti očkování, jak se bude dařit proočkovat populaci v České republice. Patrně to povede k nutnosti očkovat i mladší věkové kategorie – to je ta skupina 12 let plus, v první vlně dětských věkových skupin. Bez toho se neobejdeme. Jde o hlavní nástroj vedle přirozené infekce a probíhajícího onemocnění mezi lidmi. Jen tak dojde k vytlačení pandemie do regionálních epidemických epizod, kde už bude moci být virus lépe pod kontrolou.

Česká republika se teď nachází v období, kdy se rozvolňuje. Máme tu rozvolnění škol, otevření zahrádek restaurací… Je na místě obava, že se cokoliv může pokazit a virus se vrátit?

Tato obava je stále reálná. Stupeň ochrany, ať už prodělaným onemocněním, nebo očkováním, prostě ještě není dostatečně vysoký. Odhadoval bych ho asi na 40 procent, a to nás ještě nechrání před možným vzplanutím pandemické události na aktuálně probíhající křivce. Skutečně je tu ještě značné riziko.

Jakých chyb by se nyní vláda měla vyvarovat, aby se to nestalo?

Stojí to na lidech a na vládě, která nese zodpovědnost za situaci, ve které se nyní nacházíme. Bohužel se tak nechová. V minulosti ve svém rozhodování udělala několik velice fatálních chyb, což se promítá až do dnešních dní.

Sklízíme důsledky těchto chyb už z loňského podzimu a předvánočního období v tom, že máme pořád vysoký přírůstek pozitivně testovaných lidí. To je něco, co je varující. Hodnoty denních přírůstků pozitivně testovaných se velmi pomalu tlačí dolů a trvalo by bez tohoto rozvolnění další 3-4 týdny, než bychom se dostali do příznivých hodnot.

Takže může toto rozvolnění pokles každodenně nakažených pokazit?

Když výrazně uvolníme, zaděláváme si na problém. Hrozí, že se dostaneme do problematické situace, kdy narostou případy, což patrně povede k tomu, že stoupne počet hospitalizací pacientů s komplikovaným průběhem onemocnění.

Vláda je tlačena potřebou, aby se děti stačily ještě před koncem školního roku vrátit do školy, což je pochopitelné, ale zároveň se opět vracíme k tomu, že sklízíme hořké plody chyb, které napáchala. Protože ať se podíváme na kterýkoli parametr společenských procesů v souvislosti s procházející pandemií, tak se opravdu nemáme čím chlubit v porovnání se zeměmi, se kterými se chceme srovnávat – v první řadě s Rakouskem a Německem.

Co bylo podle vás špatně?

Měli jsme nejdéle uzavřené školy, nejdelší dobu přísných opatření, a přesto se nakonec situace vyvinula jako nejhorší v porovnání s ostatními vyspělými evropskými zeměmi. To jsou všechno velmi negativní zkušenosti, které jednoznačně potvrzují, že vláda vršila chyby a postupovala populisticky, což se vždycky negativním způsobem vrátilo.

Vládě pak nezbývalo nic jiného než zavádět velmi přísná opatření a nechat je v platnosti po nepřiměřeně a nepřijatelně dlouhou dobu. Nejvíce je to patrné na rekordní délce uzavření škol. To už se ukázalo jako neudržitelné, a proto právě teď na poslední chvíli dochází k návratu žáků a studentů do škol, ale musíme mít na paměti, že bez kvalitního testování, nejlépe PCR testy, a trasování se můžeme snadno dostat do velkých problémů.

Stihneme proočkovat 70 % české populace do konce léta, jak avizuje vláda?

Pevně doufám, že vakcíny Pfizer a Moderna budou plynule přicházet do našich očkovacích center, a zatím to vypadá, že pod naléhavým tlakem donedávna nepříznivého vývoje pandemie se podařilo rozhýbat a zrychlit plošné očkování. To je velmi dobré znamení, které mě naplňuje optimismem, že se to podaří. Nemusí to být nutně do konce srpna, spíš to vidím na časný podzim.

Dále čtěte

Také se ptáte, jak z toho ven? Rozšířené vydání Obrany před Babišem nabízí odpověď

Když jsme v roce 2018 vydali knihu Obrana před Babišem, byla rychle vyprodaná a za pár měsíců nakladatelství objednalo dotisk.

Brzy se budou otevírat termíny očkování pro všechny. Dostaneme se do fáze, kdy bude nižší zájem o vakcinace (podobně jako například v USA) a vláda bude muset přesvědčit, popřípadě nějakým způsobem motivovat nutný počet obyvatel k vakcinaci?

Jistě i zájem o očkování bude procházet nějakými dalšími výkyvy. Teď jsme spíš ve fázi, že si velká část spoluobčanů uvědomila, že onemocnění covidem-19 je vážné, že je potřeba se očkovat. Objevují se názory mladších lidí, kteří projevují nezájem o očkování, ale to se snad podaří překonat a nakonec převládne celkové pozitivní naladění pro očkování s ním spojenou záruku bezpečnějšího pohybu na veřejnosti včetně možného cestování.

Ostatně stále více se hovoří o očkovacím průkazu či potvrzení, že dotyčná osoba je očkovaná. Samozřejmě to neznamená automaticky záruku, že očkovaná osoba nemůže být infekční a že nemůže přenášet virus. I nadále bude ještě potřeba dodržovat protiepidemická opatření, riziko však bude výrazně nižší. Potvrzení o očkování bude určitou odměnou a motivací právě pro možnost cestovat.

Častým argumentem lidí, kteří se odmítají očkovat, je, že když se koronavirem náhodou nakazí, budou mít imunitu, a očkování tedy není potřebné. Je to validní argument?

Tento argument určitě neobstojí – známe z dostatečného počtu studií, že imunita po prodělaném onemocnění bývá u části pacientů docela slabá a až překvapivě krátkodobá. Velmi brzy vyvane.

Rozhodně není dlouhodobá či celoživotní, s jakou se setkáváme u lidí po jiných prodělaných virózách, například spalničkách. Je potřeba ji posílit s rozumným časovým odstupem právě očkováním. Pozitivní přínos očkování totiž spočívá v tom, že chrání proti těžkým průběhům. Po očkování dojde k lehké formě onemocnění, bez potřeby hospitalizace.

Víme, jaký může mít prodělaná nemoc dlouhodobější dopad na zdraví lidí?

Postcovidový syndrom je závažná komplikace. Těchto komplikovaných případů je asi pět procent. Týkají se závažných změn, které infekce zanechává v plicní tkáni a které souvisejí se zvýšenou schopností viru způsobovat tromboembolickou nemoc, tvorbu krevních sraženin v plicích, případně jiných orgánech, což je velmi závažná, život ohrožující komplikace. Může vést až k selhávání plic a dalších orgánů. To riziko je značné a nikdo si nemůže být jistý, že nebude tím „vyvoleným“, u kterého se projeví.

Na podzim zřejmě budeme v situaci, kdy budeme mít proočkováno 70 % obyvatel. Budeme muset nosit roušky? Ptám se i kvůli těm, kteří se odmítnou očkovat. Ti by se teoreticky měli i nadále chránit, nebo to tak není?

Do určité doby, dokud nebudeme mít potřebná data o míře kolektivní imunity a dokud tu koronavirus prokazatelně bude cirkulovat v rizikovém množství (tzn. že tu budou každodenní významné přírůstky pozitivně testovaných jedinců a hospitalizovaných pacientů), tak budeme muset nosit roušky v uzavřených prostorách a při vyšší koncentraci lidí i v prostorách venkovních.

Zároveň nejde nařídit žádným politickým dekretem, aby jen určitá skupina musela nosit roušky. Tak to nejde. I očkovaní jedinci jsou pořád do určité míry ohrožení, protože víme, že očkování není 100% účinné, takže každý očkovaný člověk je stále ještě potenciálním zdrojem nákazy. Toto bude ještě po nějakou dobu platit.

Budou se objevovat další mutace, i když dojde k většinové proočkovanosti?

Snižování virové nálože jde ruku v ruce s proočkovanosti. Virus nebude mít dostatečný počet hostitelských jedinců, nebude mít příležitost k tomu, aby se replikoval, a tím pádem bude v cirkulaci mezi lidmi zanikat.

To je kýžený proces, pro který musíme napřít úsilí všech základních protiepidemických opatření a jít mu naproti. Jenže zároveň nemáme neprodyšně uzavřené hranice, a tudíž musíme mít na paměti celé velké oblasti přelidněných zemí, kde bude mít virus ještě dlouhou dobu ideální podmínky k množení a vzniku mutací. Může trvat měsíce, možná celý příští rok, než se pandemii podaří utlumit v těchto zemích.

Bude muset při rozšíření takovýchto mutací dojít k přeočkování?

Velmi pravděpodobně ano. Dnes je prioritou v laboratořích výrobců vakcín analyzovat schopnost vakcín z hlediska jejich ochrany člověka proti novým variantám. Takové experimenty běží a jsou v komerčním zájmu samotných firem. Genové vakcíny od Pfizeru a Moderny dosti spolehlivým způsobem pokrývají britskou variantu a dostatečným způsobem proti ní chrání.

Větší problémy lze očekávat v případě jihoafrické a brazilské varianty, ale zejména varianty indické – o to větší musí být ostražitost epidemiologů, ale také důsledná diagnostika včetně sekvenování koronaviru u podezřelých forem onemocnění.

Zároveň ale nemáme jen vakcíny. Chtěl bych se dostat k tomu, jak se promění boj s epidemií do budoucna. Společnost Pfizer testuje lék proti covidu-19, který by měl zabránit těžším průběhům nemoci. Není tohle dalším stupínkem k tomu, abychom se mohli nákazy koronavirem přestat obávat a navrátit se k běžnému životu?

Určitě ano. Jsem rád, že jste to zmínil. Jsme pořád zacyklení ve vakcínách a vidíme v nich jediný nástroj. Naštěstí je tady též naděje v podobě antivirotik – několika druhů pilulek z různých sloučenin, díky kterým lze zabránit vstupu koronaviru do vnímavých buněk člověka a hlavně také jeho množení v těchto buňkách.

Není snadné je vyvinout a trvá to obvykle mnohem déle než vývoj vakcíny. I když ani to není pravidlo, máme v současnosti virové infekce způsobené HIV nebo HCV, proti kterým máme skvěle fungující pilulky antivirotik, ale spolehlivě fungující vakcíny se proti nim dosud nepodařilo připravit.

V případě nového koronaviru bude vývoj antivirotik definitivně trvat déle, než tomu bylo u vakcín. Výhodou protivirových vakcín je obvykle známý mechanismus indukce imunitní odpovědi u člověka, včetně tvorby specifických protilátek neutralizujících virus. To je obvykle až na známé výjimky určitá jistota, se kterou je možné jít do vývoje nových vakcín.

U antivirotik je to mnohem složitější, přesto je to mimořádně důležitý nástroj, který doplňuje vakcíny při ochraně před virovými původci infekčních onemocnění. Preparáty antivirotik budou moci přispět k pocitu bezpečí před onemocněním covidem-19. Oběma nástroji, vakcínami a antivirotiky, budeme moci urychlit okamžik úplného zklidnění strachu z nákazy covidem-19.

Jak by takový lék vlastně fungoval?

Byla by to pilulka, která by byla schopna vyléčit člověka hned v počátku onemocnění či zabránit rozvoji onemocnění hned v jeho počátku. Výzkum a vývoj antivirotik se ubírá dvěma směry. Jeden směr se zaměřuje na vývoj nových antivirotik proti novému koronaviru, zatímco ten druhý směr vybírá vhodné kandidáty z nabídky již existujících antivirotik úspěšných pro terapii jiného viru nebo skupiny virů.

Jsou nějaké takové léky již na cestě?

Zkoušejí se již známá antivirotika, například ta proti chřipce, nebo proti ebole – speciálně remdesivir, který se nakonec uplatnil jako lék proti covidu. Vy jste zmínil preparát společnosti Pfizer. V současné době je také v závěrečné fázi klinických testů lék firmy Merck s názvem molnuvirapir, ten vypadá velmi nadějně. Podle dostupných informací funguje velmi spolehlivě v prvních pěti dnech lehčích forem covidu-19.

K antivirotikům ještě přistupují nástroje biologické léčby protilátkové povahy. To jsou nejrůznější monoklonální protilátky – onen známý Bamlanivimab nebo protilátkový koktejl od firmy Regeneron. Problémem biologické léčby protilátkami je, že si je člověk nemůže dávkovat doma, jsou to preparáty pod přísnou kontrolou kvalifikovaného lékařského personálu, nicméně zachraňují lidi a zlehčují těžký průběh onemocnění.

Vy už jste zmiňoval očkování dětských skupin. Ovšem jak hodnotíte ten nízký počet pozitivně testovaných mezi žáky na školách?

Nízký počet pozitivně testovaných na školách odráží omezené možnosti antigenních testů k plošnému testování – ať už jsou to děti ve školách, nebo zaměstnanci v pracovních kolektivech. Schopnost zachytit virový antigen je z podstaty antigenních testů velmi nízká, protože nízká je jejich citlivost oproti PCR testům.

Pravděpodobnost včasného záchytu virového antigenu v testovacím vzorku je snížena i tím, že máme pro antigenní testy k dispozici jen velmi krátké časové okno, kdy můžeme zachytit v tom stěru virové částice nebo jejich antigenní složky.

Oproti tomu PCR testy umožňují sledovat přítomnost genetické informace, virové RNA po celou dobu onemocnění, nevyžadují přítomnost celé kompletní virové částice, ale neomylně poznají přítomnost genomové RNA koronaviru i pět dní před tím, než se objeví prvotní příznaky onemocnění.

Jaké ideální řešení byste navrhl?

Ideální by bylo, když budou děti ve školách v nějakém rozumném schématu testovány metodou PCR, bude stačit jednou týdně formou „poolování“ odebraných vzorků, neboli spojování vzorků z několika testovaných jedinců, které usnadní a též zlevní celou testovací proceduru.

V případě, že některý z těchto sdružených vzorků bude pozitivní, musí se jít zpět a otestovat každého jednotlivého testovaného jedince, identifikovat pozitivního jedince a vytrasovat jeho kontakty. To je koneckonců hlavní problém nezvládané pandemie – nejsme schopni trasovat. Máme super high-tech diagnostický nástroj v podobě PCR testů, ale nejsme schopni zavést trasovací aplikaci do mobilu a máme jen tužku a papír. Neumíme s množstvím získaných dat pracovat.

Mohou tedy děti být rizikem?

Ano, děti mohou být rizikem. Ukazuje se, že loňská představa o tom, že děti nejsou dostatečně vnímavé pro infekci koronavirem a že nemají dostatečně vyvinutou dospělou formu receptoru pro koronavirus, byla mylná. Tím spíš je potřeba se na školách zaměřit na PCR testování.

Máme za sebou velmi náročné období. Jak vlastně toto období posunulo vědu a proměnilo vnímání podobných nemocí?

Toto období je mimořádně náročné po všech stránkách. Nejen pro vědu, ale i pro mnohé další oblasti lidské činnosti znamená velkou příležitost a motivaci k obrovskému pokroku v získávání nových poznatků a řešení – vědeckých i technologických.

Kdyby nebylo pandemie, tak jsme asi neudělali ten odvážný krok, abychom posunuli technologické možnosti nové generace genových a vektorových vakcín, bez pandemie by nebyla možnost je ani řádným způsobem otestovat, klinické testy nově vyvíjených vakcín vyžadují desítky tisíc dobrovolníků, aby závěry o jejich účinnosti byly statisticky významné. Vedle příležitosti je to pro nás, pro lidstvo, velkým ponaučením z chyb, kterých jsme se dopouštěli předsudkem člověka coby vládce přírody.

A jaké poučení si z této už rok a půl trvající pandemie odnášíme?
Na jednu stranu můžeme být hrdí, že jsme schopni reagovat velice rychle a účinně se bránit této nové metle lidstva, nové morové ráně, a to způsobem, jakým se nám ještě nedávno ani nesnilo.

Pro lidstvo je tato pandemie obrovskou zkušeností, proto bych byl rád, kdyby ponaučením pro nás lidské pokolení bylo pokorné chování k přírodě. V posledních desetiletích jsme dostali několik varovných signálů v podobě nově vynořených virových nákaz zoonotického původu. Přes všechny pozitivní technologické aspekty toho našeho ponaučení, případně přes úžasnou inspiraci k novým přístupům a objevům, by tady měl vždycky zůstat vztyčený varovný prst před lidskou pýchou vládce všeho tvorstva.