V Kosičkách na Královéhradecku začala 31. března 2021 likvidace chovu kachen, který zasáhla ptačí chřipka. FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Molekulární bioložka a viroložka RNDr. Helena Jiřincová byla za pandemie covidu vedoucí Národní referenční laboratoře pro chřipku a jiná virová respirační onemocnění. Dosud je členkou iniciativy SNÍH, za kterou se v tomto rozhovoru vyjadřuje. Momentálně se do celého světa žene další virus – ptačí chřipka H5N1, který decimuje některé druhy ptáků a mořských savců. Proto by stát měl zavést důsledný monitoring jejího šíření v populacích ptáků, a kontrolovat i nálezy uhynulých savců. Už se na ně přenáší.
Jaký je rozdíl mezi novým virem chřipky a virem covidu?
Virus chřipky má segmentovaný genom. To znamená, v jedné virové částici je zabaleno osm úseků virové RNA. Každá z nich je maličký chromozom, který kóduje jednu, maximálně tři bílkoviny. Virus covidu pronikal do buněk pomocí spike proteinu. Na povrchu viru chřipky je v této funkci – je to už v názvu, písmena H a N v označení ptačí chřipky H5N1 označují dva povrchové proteiny viru – hemaglutinin a neuraminidáza, pomocí kterých proniká do buněk tento virus. U viru lidské chřipky známe dva subtypy H1N1pdm a H3N2, v ptačí populaci existuje těchto subtypů více než 130 a vznikají kombinací 16 subtypů H a 10 subtypů N. Pokud se jedna buňka nakazí dvěma různými subtypy, tak se můžou promíchat a vytvoří se nová částice, která obsahuje genetickou kombinaci obou virů. Tomu se říká reasortment. To tomu viru dává ohromnou plasticitu, proměnlivost.
Virus je primárně vázán na migrující vodní ptáky. Pro většinu ptáků většina chřipkových virů nepředstavuje vážné riziko, těmto virům se říká nízce patogenní. Subtypy H5 a H7 se v případě přenosu na drůbež mohou proměnit na nebezpečnou formu vysoce patogenní ptačí chřipky, a pokud využijí své schopnosti kombinovat se s přirozenými viry ptačí chřipky, pak ptáci začínají umírat.
To je nějaká nová mutace?
Ne úplně nová. Vysoce patogenní virus H5N1 se zhruba od roku 1997 vyvíjí, když v Hongkongu poprvé nakazil několik turistů přenosem přímo od ptáků. Takže reasortment může ohrozit i lidi. Tím principem se totiž mohou dostat do kombinace segmenty tak, aby byl přenosný na člověka. To viru dává pandemický potenciál a máme zkušenost s takovouto kombinací z předchozích pandemií v letech 1918 (španělská chřipka), 1957 (asijská chřipka) a 1968 (hongkongská chřipka).
V roce 2003 bylo v jihovýchodní Asii, ve Vietnamu, Číně a Kambodži, mnoho ohnisek ptačí chřipky H5N1 u drůbeže a v případě přenosu na člověka činila smrtnost této nemoci více než padesát procent. Jedním z důležitých „epicenter“ ptačí chřipky se stalo jezero Qinghai na Tibetské náhorní plošině. Toto jezero, největší v Číně, je zimním útočištěm asi 150 000 stěhovavých ptáků, kteří migrují mezi Ruskem a Indií nebo Austrálií. V zimních měsících 2004/2005 se z viru, který se snadněji přenášel na člověka, stala varianta úžeji vázána na ptačí populaci, v této době vyhubil populaci husy bernešky indické. Postupně se virus „rozlétl“ do celého světa a šířil se v dalších ptačích populacích. A tak se přes Afriku dostal do Evropy. A pak i na severoamerický kontinent, kdy se H5 šířil i v jiných subtypech , například H5N8 a H5N.
Od roku 2020 se vrací H5N1 do Evropy, dochází k šíření v chovech drůbeže i u volně žijících ptáků. Objevuje se tak varianta označována 2.3.4.4b a vyvíjí se mnoho dalších subvariant, které označujeme jako genotyp. S šířením dochází k zásadním změnám v chování viru, dochází k masivnímu úhynu volně žijících mořských ptáků sídlících v koloniích na pobřeží severozápadní Evropy (terejové, chaluhy, rybáci). Loni uhynulo obrovské množství ptáků žijících v koloniích na pobřežních skalách ve Skandinávii a Velké Británii. Ve Španělsku se nakazili norci chovaní pro kožešinu, a jsou zaznamenány i případy onemocnění člověka. Naštěstí nebyly závažné.
V loňském roce se poprvé virus šířil v Evropě i v létě, tedy celoročně, což je zásadní změna oproti původnímu výskytu vázáného do období předjaří a časného jara, tedy do období migrace ptáků. Objevují se nákazy u dalších savců, ale může dojít i k nákaze koček a psů, jak již bylo zdokumentováno, kteří teoreticky mohou dále nakazit majitele. A v přírodě se v některých evropských zemích stejně jako v USA a Kanadě, v zemích, kde takto monitorují i uhynulé volně žijící savce, objevila ptačí chřipka u řady drobných masožravých savců, kteří žerou uhynulé ptáky, a nálezy se shodují s objevenými ohnisky výskytu viru.
U nás se nesledují?
Ne, u nás se takové kadavery (mršiny, pozn. red.) savců vyšetřují jen náhodně v případě podezření na otravu, na virologické vyšetření se uhynulí savci nedostanou a ani volně žijící ptáci nejsou vyšetřováni systematicky. Nyní bylo takto šetřen nějaký masivnější úhyn divokých racků u Mutěnických rybníků a na Kladensku. Výsledek byl stejný jako v jiných evropských zemích, jedná se o H5N1 2.3.4.4b v kombinaci se segmenty původně nízce patogenního viru chřipky H13N.
Riziko nákazy pro člověka je zatím malé – pokud ovšem nepracuje právě s uhynulými či nemocnými ptáky či s drůbeží. Ale pomalu se zvyšuje riziko, že se z H5N1 vyvine pandemický virus. Zvyšuje se totiž počet druhů nakažených savců, a při nákaze norků na španělské farmě docházelo k přenosu nákazy z klece do klece, vzájemně mezi savci. A byly zaznamenány nákazy u lachtanů, na pobřeží Chile a Peru zahynulo téměř 6000 těchto vodních savců, u pobřeží severní Ameriky jsou nalézáni uhynulí tuleni (Nová Anglie). Existuje podezření, že se mohou nakazit i kosatky, které se přirozeně živí lachtany, a virus může ohrozit populace již tak vzácných kytovců. Šíření chřipky může i posilovat globální oteplování, které zřejmě zasahuje i do migrace ptáků. Tento aspekt sledují ornitologové. Ale u nás o tom onemocnění zatím moc nejsou informace ve veřejném prostoru, veřejnost si té nákazy zatím příliš nevšimla. Protože již v loňském roce bylo prokázáno, že v místech ohnisek výskytu ptačí chřipky u volně žijících ptáků došlo následně k rozšíření viru i na drůbež, je důležité, aby velkochovy zavedly v místech vyššího rizika důsledná opatření a lidé si uvědomili možná rizika vyplývající z této situace.
Máme jako země dostatečný monitoring výskytu těch virů?
Ne. Řada evropských států již zvýšila ochranu drůbežích velkochovů, ale u nás si hrozbu zatím nikdo příliš neuvědomuje. U nás je i monitoring většinou omezený na chody drůbeže, výsledky jsou zveřejňovány na webu SVS (Státní veterinární správy).
Takže hrozí zdecimování ekosystému, hromadné úhyny ptactva. Jsou i další rizika?
To je v současnosti největší problém, nelze však vyloučit riziko přenosu na prase domácí, kdy může docházet k proměně viru lépe adaptovaného na člověka. Člověk se může nakazit i přímo od ptáků. Právě četnější nákazy savců a především zvýšený počet druhů savců, kteří na tuto nákazu uhynuli, jsou prvním varováním. Na základě posledních informací i WHO mírně zvýšilo hodnocení hladiny aktuálního rizika vytvoření pandemického kmene. U H5 infekcí byla smrtnost vysoká a největší problém by představovalo šíření z člověka na člověka. A úřady by měly rychleji a důsledněji zavést virologický monitoring nalezených kadaverů uhynulých zvířat.
