Režisér Vít Klusák vzbudil velkou pozornost dokumentem Svět podle Daliborka, ve kterém hlavní protagonista otevřeně propaguje extrémně pravicové názory. Je zde mnoho kontroverzních scén včetně chvíle, kdy Dalibor, který v šestatřiceti letech žije v bytě v Prostějově se svou matkou, dorazí do Osvětimi, popírá holokaust a střetne se s ženou, která právě tuto továrnu na smrt přežila. Snímek však vyvolává debatu i kvůli Daliborovým tvrzením, že on sám nemá s neonacismem nic společného a že jej Klusák do této role vmanipuloval – a také na to se ptal deník FORUM 24.

V posledních dnech se v souvislosti s vaším dokumentem Svět podle Daliborka v médiích hovoří hlavně o tom, zda je nahraný nebo ne. Kdy se poprvé stalo, že Dalibor i jeho blízcí začali toto tvrzení šířit?

Tahle debata se vedla od začátku natáčení. Dalibor si celou dobu uvědomoval, že pokud má ve filmu, který je jeho portrétem, vystupovat na rovinu a neautocenzurovat svá vyjádření a postoje, budeme muset vymyslet, jak to zaonačit, aby se zveřejněním dokumentu neměl nějaké problémy s policií. Byly momenty, kdy prohlašoval: „Já nemůžu říkat, co si doopravdy myslím. Zbláznil ses?“ A já mu odpovídal: „Dalibore, dobře víš, že jsem tě oslovil, protože se netajíš svými extrémně pravicovými postoji, neonacistickými, a že mě zajímáš v souvislosti s tvou potřebou reflektovat svět skrze videa, písničky a básničky.“ Měl jsem dojem, že on časem uznal, že kdybychom rovinu jeho postojů odřezali, celé natáčení by ztratilo smysl. Dalibor mě požádal, aby mu televize potvrdila, že se jedná o hraný film, jinak by v natáčení nepokračoval. Splnili jsme mu to s tím, že dohoda měla zůstat v utajení a být využita ve chvíli, kdy nastanou problémy. Je to papír, na kterém je pár řádek v tom smyslu, že dramaturg České televize potvrzuje, že tento film je hraný. V dalším odstavci je vysvětleno, že se jedná o polohraný, stylizovaný snímek. Původně jsem se k celé věci nechtěl vyjadřovat, protože mě vůči Daliborovi zavazovala gentlemanská dohoda. On ale strategii zveřejnil, čímž ji pohřbil. Teď už nám nikdo neuvěří. Navíc já svůj film nemohu zpochybnit směrem k veřejnosti, takže už nemám jak Dalibora chránit.

Máte pocit, že dostal strach? Nebo že se dostavilo příliš negativních reakcí?

Nevím, co ho k tomu vede, ale je sám proti sobě. Jednalo se o důsledně, složitě vytvořenou strategii, která jej měla ochránit před případnými následky. Já jsem se dopustil kontroverzního rozhodnutí, že natočím neonacistu, který na rovinu vyjeví svoje postoje. Je to podle mého názoru hodnotnější než to, že za ně bude popotahován. Proto jsem souhlasil s hledáním mechanismu, který by Dalibora z případných právních následků vyvinil. Vím, že to je kontroverzní, ale považoval jsem za cenné hovořit s někým, kdo takto uvažuje.

Jste s Daliborem v kontaktu?

Ano. Dnes se koná premiéra v Prostějově, on mě požádal o pět lístků pro kamarády, z čehož usuzuji, že se dostaví. Napsal mi také, že by chtěl dovézt nějaké plakáty. Dalibor se k filmu hlásí a zároveň vykřikuje, že je zmanipulovaný, že jsme jej do role oblékli a že on s neonacismem neměl nikdy nic společného. Představte si – já si najdu kluka v Prostějově, který se přede mnou ukrývá. Složitě ho vypátrám a řeknu mu: „Poslyšte, pane, co kdybyste hrál nácka?“ A on na to: „A jak se to dělá?“ Já mu následně všechno vysvětlím a on to zahraje. Není to padlé na hlavu? My jsme Dalibora našli díky tomu, že dává najevo nějaké postoje a názory a vedle toho má tvůrčí ambice. Není to plochý charakter, který hajluje po hospodách a občas si někde zahuláká, nás zajímalo rozkročení mezi křehkostí a schopností vyslovit, že migranty by střílel do hlavy jako prasata na porážce. Jak je možné, že někdo je něžný a zároveň se neštítí takových myšlenek?

Těžko ale může Dalibor – a spolu s ním některá média – tvrdit, že nemá nic společného s neonacismem, když jeho videa reálně existují a jsou stará několik let.

Je zajímavé, že spousta novinářů na to skáče. Nemohu soudit, zda se někde nejedná o nenávist k České televizi, ale zaznamenávám reakce na Facebooku. Divácká obec se začíná dohadovat, a když někdo argumentuje tak jako vy, tedy existencí Daliborových videí, někdo mu odpovídá, že se přece také dají zfalšovat. To je naše roztomilá doba – nikdo nevěří ničemu, protože světu vládne Photoshop.

Dobrá, ale co na to další účastníci filmu? Daliborova matka, její přítel Vladimír, přítelkyně Jana?

Daliborova přítelkyně Jana mi napsala, že je to komické a že se za přítelovo „poseroutství“ stydí. Ubezpečila mě, že bude vždy veřejně říkat, jak dokument vznikal.

Máte nějaké ohlasy dalších lidí z extrémně pravicového spektra? Hlásí se vůbec k někomu, jako je Dalibor?

Na Facebooku jsem zaznamenal dva nebo tři výkřiky v tom smyslu, že takový člověk jim dělá ostudu. Připadá mi to docela dobré, znamená to tedy, že se s ním neztotožňují, a navíc jej nevidí jako alibi.

Nechci se držet pouze debaty o tom, co je hrané a co není, pojďme tedy ke konkrétním věcem z dokumentu. Zaujala mě účast přítele Daliborovy matky, Vladimíra. Je to člověk, který se vyjadřuje někdy ještě ostřeji než Dalibor, ač v poslední scéně v Osvětimi poté svá slova popírá a hovoří o vině nacistů na vyvražďování Židů. Působí jako někdo, kdo je mnohem nebezpečnější než hlavní protagonista.

Působil na mě úplně stejně jako na vás. Je ale zapotřebí rozvážit, do jaké míry se Vladimír pokoušel vetřít do Daliborovy přízně. My jsme zažili scény, kdy si matka přítele našla a její syn s ním odmítal být v jedné místnosti. Situace, kdy Vladimír sám sebe líčí jako bývalého neonacistu, který zažil pogrom na Slovensku, je pravděpodobně ovlivněna tím, že se chce Daliborovi zavděčit. Je to velmi těžko uchopitelná postava, těžko říci, do čeho se stylizuje a kdy zase obrací. Dalibor jej v Osvětimi konfrontuje s tím, že doma hovoří o tom, že Němec je tvrdý nacista, a nyní říká opak. To je velmi trefné pojmenování Vladimírových obratů v závislosti na tom, s kým zrovna mluví.

Když jsme zmínili poslední scénu odehrávající se v Osvětimi – čekal jste, že na Dalibora návštěva koncentračního tábora zapůsobí? Že třeba přehodnotí některé své názory?

Doufal jsem, že se objeví moment zaváhání. Netušil jsem, že bude skálopevně trvat na svých přesvědčeních. V případě podobného natáčení nevíte, co se stane v příští minutě – tudíž mě nenapadlo, že Dalibor bude v koncentračním táboře polemizovat se ženou, která koncentrační tábor přežila.

Mluvil jste s Daliborem o této konkrétní scéně?

On se urazil a označil to za podraz. Jelikož jsem vystoupil zpoza kamery, když jsem do jeho hádky zasáhl, Dalibor byl naštvaný, že najednou byl na scéně sám za sebe, a proto se zlobil. Možná to je zároveň důvod, proč jsme to ve filmu nechali, přestože se nejedná o nejšťastnější okamžik, když najednou okřikuji kluka, kterého jsem doposud empaticky sledoval bez hodnotícího soudu.

Strávili jste spolu hodně času. Bylo vůbec možné být stále empatický a nehodnotit?

Jeden z momentů, proč jsem se rozhodl strávit natáčením dva roky – zaskočil mě ohromnou mírou sebereflexe. Dalibor přemýšlí o tom, co zažil, je vnímavý, sociálně bystrý. Sblížili jsme se, byla s ním řeč, probírali jsme i osobní věci nad rámec natáčení. Zajímal se o moji rodinnou historii, dozvěděl se, že moje maminka Jana Klusáková seděla v komunistickém vězení a že dědeček Marianny Stránské, spolutvůrkyně dokumentu, byl v Osvětimi. On nikdy nikoho takového nepotkal. Velmi mě mrzí, když se v některých recenzích píše, že jsme zneužili nebohého kluka pro cynické získání výsledku. My jsme s ním strávili mnoho času, řešili jsme s ním spoustu věcí, dokonce i podobu některých scén, v jistém smyslu byl spoluautorem toho filmu. Zajímal se o hudbu, přemýšlel o tom, jak bude působit. Dalibor není hlupáček, který panáčkoval podle toho, co jsme řekli. Má svou hrdost a je překvapivě pozorný, což je v přímém protikladu k nesmyslům, které je schopen zastávat.

Překvapila vás ve výsledku taková spousta kontroverzních reakcí?

Mě to vždycky trochu překvapí, ale chápu, jak přitažlivá jsou slova nácek, neonacista. Nám kdekdo otlouká o hlavu, že se jedná o studii českého neonacismu, ale to jsme nikdy netvrdili.

Pokud jde o český neonacismus – je to vlastně v České republice problém, nebo to, co představuje Dalibor, je marginální?

To, co představuje Dalibor, je spíše marginální. Podle studie ministerstva vnitra tu máme asi 4500 radikálních neonacistů, na které se nabalují spřízněné duše. Této partě se ale daří sytit sociální sítě hoaxy a nesmysly a generovat nahnědlou blbou náladu. Dalibor možná je špička ledovce, ale skupina přitakávajících kolegů, přátel a blízkých už ne. Jestli je pro mě ve filmu něco opravdu znepokojivého, jsou to chvíle, kdy Daliborovi nikdo neoponuje v jeho radikálních výkřicích.

Jak moc je podle vás tento trend spojen s uprchlickou krizí?

Společnost lidí, kteří mají horší přístup k informacím, těch zapomenutých a zašlapaných lidí, kterým se žádná chytrá levice nevěnuje, náhle spíše inklinuje k populistickým proudům.

Přispívají k tomu i události typu Miloš Zeman na jednom pódiu s Martinem Konvičkou?

Je to velký průšvih. Původně jsem si myslel, že to je pod rozlišovací schopnost podobných lidí stejně jako Babišovo popírání existence tábora v Letech, což teď mimochodem prezident zopakoval. Ale oni to registrují. Náckové, kteří působí na síti, citace vytrhnou z televizních vystoupení, udělají jasně viditelný a přehledný obrázek a fotka už letí éterem na stránky, na které se Dalibor dívá. Tyhle zkratkovité pamflety k lidem jeho typu doputují. Pro Dalibora byli Babiš se Zemanem překvapivě zástupci toho, co podporuje. Je to pro mě obrovský průšvih, když politické elity brnkají na takovou notu. Podle toho, co jsem zahlédl, to má vliv na uvažování posledních, zapomenutých lidí v Prostějově.

Co Dalibor sleduje? Facebook? Nebo dezinformační weby typu Aeronet?

Ano. Několikrát jsem mu vysvětloval, co je to Aeronet nebo AC24. On je učebnicovým konzumentem těchto nesmyslů a jeho maminka v tom jede ještě vášnivěji, přestože v Osvětimi ze slušnosti k přeživší holokaustu Daliborovi naoko vynadala.

Jaký vývoj očekáváte nyní?

Mám dojem, že Dalibor bude mít podobný příběh jako Český sen, což byl můj debut, který jsem natočil společně s Filipem Remundou. České recenze tehdy film rozcupovaly a tvrdily, že nepřináší nic nového. Český sen ale nakonec objel celý svět, vyhrál spoustu festivalů a dodnes je ceněný. Zdá se, že by to se Světem podle Daliborka mohlo dopadnout obdobně.

Určitě jste ještě plný dokončeného díla, už ale uvažujete, co budete točit dál?

Ano. S Remundou natáčíme v Polsku cosi, co se věnuje polskému pojetí Boha, jelikož katolická církev je tam jakýmsi mocenským nástrojem. V hlavě se mi rodí něco, co by mohlo být jistou odpovědí na film o něžném neonacistovi. Možná by to mohlo být i volné pokračování, ale nemohu o tom mluvit, abych si to celé nepokazil.