Nový předseda STAN Vít Rakušan se netají tím, že by své hnutí rád viděl v příští vládě. Mnohaleté zkušenosti z regionální politiky by chtěl zúročit při tvorbě nového politického uskupení, Občanského fóra demokratů 2.0, které by mělo sílu porazit Andreje Babiše v dalších parlamentních volbách. Může se taková věc podařit?

Stal jste se předsedou hnutí STAN, což znamenalo, že jste musel opustit post starosty. Stýská se vám po Kolíně?

Je to zvláštní, po devíti letech dobrovolně opouštím pracovnu starosty města. Na sněmu hnutí jsem totiž slíbil, že když budu zvolen na post předsedy, tak se tomu budu věnovat naplno a skloubit to již nešlo. Na druhou stranu je to ve městě, kde jsem se narodil, kde žije pátá generace mojí rodiny a kde jsem získal také dvakrát přes 60 % voličských hlasů, což je ve třicetitisícovém městě výjimečné. Opouštím tak místo, kde mě to bavilo, naplňovalo a jdu do neznáma. Ale to zřejmě k životu občas patří, opouštět ty komfortní zóny.

A profese středoškolského učitele je také definitivně passé?

Uvidíme. Měl jsem to štěstí, že jsem ve svém životě neměl den, kdy bych dělal práci, která by mě nebavila. Takže využívám každé možné příležitosti, kdy můžu i učit. Například na univerzitě třetího věku v Kolíně a příští rok budu mít možná i nějaký mikro úvazek na gymnáziu.

Měsíc po zvolení jste vystoupil na demonstracích proti nástupu Marie Benešové na post ministryně spravedlnosti, kde jste řekl mimo jiné toto: „Jsme tady také proto, abychom od vás nasáli energii a věděli, že na to nejsme sami.“ Kdo jsou ti, kdo nejsou „s námi“?

To je těžká otázka. S námi, proti nám, tak teď bohužel ta česká společnost vypadá. My máme nějaké dvě společenské skupiny, velké bubliny, které jsou vzájemně neprostupné. To se ukazuje také tím, že představitel jedné z nich, pan premiér, není ochoten se s protestujícími lidmi na náměstích ani setkat. On není ochoten si sednout k jednacímu stolu a vyslechnout si, co vlastně říkají. Naopak ty demonstrace různě zesměšňuje.

V této společnosti jsou lidé, kteří demokracii vnímají jenom tak, že rozhodnou výsledky voleb a potom se má mlčet. A na druhé straně ti, kteří to vnímají tak, že když jsou nespokojeni a vidí, že se děje něco nedobrého, tak k tomu mohou mluvit kdykoli i v průběhu těch čtyř let.

Kde stojí Hrad?

Bohužel ve vedení země není politik, který by měl tendenci spojovat. Podívejte se na slovenskou prezidentku paní Čaputovou, která jednoznačně řekla, že bude prezidentkou všech a skutečně nepřichází vládnout, ale sloužit, a to celému Slovensku. Takového politika nemáme ani na Pražském hradě, ani ve Strakově akademii.

Na konci června jste poslal Andreji Babišovi otevřený dopis, kde jste vznesl i následující apel: „Postavme společně most. Most, který bude cestou k občanské společnosti. K zemi, kde se lidé neuráží pro jiný názor. K zemi, kde premiér plní své sliby.“ Kde by se podle vás mělo začít?

Mluvit spolu. A to pan premiér prostě odmítá. Vyslechnout se, mluvit spolu a vzájemně se neurážet. Podívejte se, co dělá pan prezident. Nařkl organizátora debat (red.pozn.: předsedu Milionu chvilek pro demokracie Mikuláše Mináře), že je to prospěchářský nedostudovaný chlapec. Zároveň pan premiér popírá, že tam lidé přicházejí, protože jsou s ním nespokojeni, a říká, že tam jdou na koncert.

Druhá věc je pak na nás, ukázat, že jsou tu i rozdílné politické strany ve sněmovně, které jsou spolu pro nějaké vyšší hodnoty ochotny spolupracovat, a kdo ví, třeba se spojit i do nějakého silného předvolebního bloku.

A proč se zmiňovaným opozičním stranám nedaří mobilizovat společnost tak jako Milionu chvilek pro demokracii?

My se těmi zástupci snažíme být. Ale proces v parlamentu je při současném rozložení sil složitější než pouze vyslovování názorů na náměstích. My se s Andrejem Babišem střetáváme dennodenně a snažíme se čelit jemu i jeho mediální a finanční převaze. To, že se nám lidi nedaří ještě oslovovat v dostatečné míře, je pravda, ale oni nám asi něco vzkazují. A je k zamyšlení, jestli vzkazem není to, abychom se pro tuto krizovou společenskou chvíli spojili do zajímavé volitelné skupiny. Bavme se o tom, jestli se skutečně nedá nalézt takový model, který by byl schopen Andreje Babiše porazit.

Jaké jsou mezi vámi a TOP 09 vztahy po úspěchu v evropských volbách?

Určitě teď nejsou zatíženy starými křivdami, protože se prostě změnili předsedové, kteří byli u rozpadu naší někdejší spolupráce.

Takže byli do volebních sněmů překážkou pouze pan Kalousek s panem Gazdíkem?

Já nechci říkat překážkou, ale když se vymění lidé, kteří bezprostředně nezažili věci, které byly oběma stranám nekomfortní, tak se ten vzduch samozřejmě vyčistí, ale to je například i ve vztahu ke KDU-ČSL. Já si prostě myslím, že personální obměna ve vedení jednoznačně pomáhá komunikaci a myšlenkám do budoucna. To není, že bych na kohokoliv plival a už rozhodně ne na svého předsedu Petra Gazdíka.

V současné chvíli jsou vztahy solidní, jsme schopni spolu mluvit, což se ukázalo i v evropských volbách. Dále se tak nejenom s TOP 09, ale i s lidovci a zelenými bavíme o krajských kandidátkách, kde chceme posílit. My jako STAN máme ambici na tři hejtmany.

Několikrát jste v minulosti zmínil i možnou koaliční spolupráci s Piráty, kteří se dnes na rozdíl od vás profilují spíše doleva. Nebojíte se možné ztráty potenciálních voličských hlasů?

Tady jde o to, že Piráti sami dlouhodobě říkají, že do žádných širších bloků ani jít nechtějí. Ale spolupráce s Piráty jako s demokratickou stranou, kdy se budeme snažit čelit Andreji Babišovi nutná je, a já se jí nebojím. Vidím tam řadu zajímavých, pracovitých osobností. A to, že jsou tam názorové odlišnosti? Ty jsou i mezi námi a ODS nebo KDU-ČSL.

Kdybyste měl tedy vyzdvihnout některé společné body programu?

Určitě transparentnost, protikorupčnost a otevřený, rychle fungující stát. To jsou společná témata, která s Piráty máme a spolupracujeme na tom koneckonců i ve sněmovně.

Celý rozhovor najdete v aktuálním vydání Revue FORUM. Čtěte ZDE nebo kupujte ve svých trafikách. Dozvíte se například, zda si podle Rakušana vezme rodina Klausů republiku „zpět“, nebo zda by byl dobrým prezidentem Dominik Hašek.