Miloš Zeman při výkonu úřadu prezidenta republiky. FOTO: Profimedia / Michal Růžička
FOTO: Profimedia / Michal Růžička
„Víte, co je to passy v angličtině?“ Tak se 2. listopadu 2014 ptal Miloš Zeman se špatnou výslovností v rozhlasovém pořadu Hovory z Lán moderátora Jana Pokorného. A sám si také odpověděl: „K***a. Takže s prominutím v textech této skupiny je k***a sem, k***a tam, opravdu dokonalý případ politického vězně jako vyšitej.“ Svou vulgaritou tehdy prezident, věrný sluha Putinova autoritářského režimu, útočil na perzekvovanou ruskou punkovou skupinu Pussy Riot a obecně na ruské disidenty a politické vězně. Navíc touto eskapádou zastíral závažný fakt, že se z návštěvy komunistické Číny nevrátil vládním speciálem, nýbrž soukromým letadlem skupiny PPF miliardáře Petra Kellnera, který podnikal právě v Rusku a Číně.
Vulgární Miloš Zeman, zrazující vlastní zemi ruské a čínské despocii stejně jako osobním byznysovým zájmům podivného gangu, který jej na Pražském hradě a v Lánech obklopuje, jistě netušil, že svou příslovečně komickou angličtinou vlastně upozornil na jiný, neméně zajímavý kulturně-politický fenomén. Kromě ruské punkové skupiny Pussy Riot opravdu existuje i Passy. Jenže je to noblesní pařížská čtvrť, v níž by se Zeman a jeho poskoci neměli šanci uplatnit ani jako pouťové panoptikum pro děti a mládež.
Passy, kdysi vesnice pověstná větrnými mlýny, leží na pravém břehu Seiny a poprvé se v historických pramenech objevuje už ve 13. století. Teprve k 1. lednu 1860 se stala součástí hlavního města Paříže. Když jsem v červenci lelkoval ve francouzské metropoli, objevil jsem pro sebe i Passy jako významnou kavárenskou destinaci (i tam dnes vlají ukrajinské vlajky jako výraz solidarity se statečnou Ukrajinou napadenou agresivním Putinovým Ruskem).
Pokud by se Miloš Zeman rozhodl, že svůj politický důchod nakonec nebude prožívat v Moskvě, Pekingu, v bungalovu v Lánech a v člunu na Vysočině, bylo by právě Passy tím správným místem, kde by za peníze ušetřené z prezidentského platu mohl trávit poslední léta svého zhýralého života. Vždyť Passy je spojeno s tolika významnými osobnostmi evropské kultury a politiky, jimž sice onen český narcistní sprosťák nesahá ani po kotníky, ale rozjímáním nad jejich životem a dílem by se třeba ještě mohl odvrátit od zla, jemuž tak ochotně a nestoudně sloužil.
Tak například během války o nezávislost Spojených států žil mezi léty 1776–1785 v Passy americký spisovatel a státník Benjamin Franklin, který zde mimo jiné v roce 1782 sepsal pojednání o sjednocení Evropy a věčném míru. Třeba by mohl Zeman v Passy s manželkou Ivanou, dcerou Kačenkou a svým Ovčáčkem skupinově meditovat nad některými Franklinovými bonmoty: „Ten, kdo se ve jménu bezpečnosti vzdává svobody, nezaslouží si ani svobodu ani bezpečnost.“ / „Udělej ze sebe ovci a vlci tě sežerou.“ / „Polovina pravdy je často velká lež.“ / „Zkušenost je drahá škola, ale hlupáci do ní nechodí.“
Obyvatelem v Passy býval i francouzský literát Victor Hugo, který zde též v roce 1885 zemřel. Nebyl to jen autor románů Chrám Matky Boží v Paříži nebo Bídníci, ale rovněž vášnivý politik, který pro své názory oscilující mezi bonapartismem a liberalismem skončil v dlouholetém exilu. Také v Hugových textech by Zeman jistě nalezl mnoho materiálu k sebereflexi, však posuďte třeba tyto výroky: „Každý člověk má tři charaktery: ten, který mu připisují, ten, který si připisuje on sám, a konečně ten, který fakticky má.“ / „Je jasné, že ve vadném těle duch odumírá.“ / „Dokonce i ta nejtemnější noc skončí a vyjde slunce.“
Ovšem nejvhodnější by bylo, pokud by se Miloš Zeman v Passy i se svou rodinou a sobě blízkým gangem ponořil do četby rozsáhlého literárního cyklu Lidská komedie, jehož autor Honoré de Balzac zde žil v letech 1840–1847. Dnes je v někdejším Balzakově domě, umístěném na dohled od Eiffelovy věže, spisovatelovo muzeum. Obzvláštní pozornost by měl budoucí ex-prezident věnovat literární postavě Eugèna de Rastignac, typického kariéristy, jenž se objevuje hned v osmadvaceti dílech Lidské komedie. Zatímco Miloš by si po nocích mohl listovat v románu Ztracené iluze, Ivana s Kačenkou by neměly pominout Kabinet starožitností.
Také pro zbytek zemanovské suity je volba jednoznačná a jasná! Ovčáček by měl Mynářovi s Nejedlým předčítat v rámci kulturně-politického dovzdělávání román Lesk a bída kurtizán, neboť stále platí, že „poctivost nelze dělit na kousky, buď je, nebo není“. A všichni společně by pak mohli přemýšlet o tomto Balzakově výroku: „Vlci se navzájem nepožírají.“ Bude to od března 2023 platit i v zemanovském post-prezidentském gangu? Dozvíte se, pane (p)rezidente, co je to Passy?
